A protože Jirka nejen dobře bránil, ale měl také podíl na naší druhé brance, kdy zastavil rozehrávku soupeře a jím získaný míč pak skončil až za zády brankáře zelenobílých Hanuše, požádali jsme našeho středopolaře o krátký rozhovor.

Jirko, gratulace k výhře a postupu do semifinále. Konečné skóre 3:0 pro Votroky ukazuje na jednoznačnou záležitost, ale průběh zápasu takový nebyl. Kde vidíš ty sám příčinu našeho přesvědčivého vítězství?
Je pravda, že Jablonec začal, alespoň směrem dopředu, hodně dobře a v úvodu zápasu jsme přečkali několik jejich šancí. V této fázi utkání jsme měli i trošku potřebného štěstí, to je fakt. Kdyby dal Jablonec gól hned v prvních minutách, mohlo být všechno jinak. Ale po té, co jsme jejich nástup přečkali, hrál se do přestávky vyrovnaný zápas. My jsme ale, na rozdíl od soupeře, dokázali proměňovat naše šance v góly, pomohly nám i chyby v jejich defenzivě. Druhý poločas už si myslím ani žádnou jasnou šanci nevytvořili, sice drželi míč, ale k ničemu se nedostali.

Ty jsi zaskakoval na stoperském postu. Pro tebe netradiční úlohu jsi zvládl s přehledem, takže se svým výkonem jsi spokojený?
Protože jsme to uhráli vzadu na nulu, tak bych se svým výkonem spokojený být měl. Ale byly tam samozřejmě momenty, kdy si Jablonec šance vytvořil, úplně bez skulinek jsme to také neměli, to je třeba si přiznat. Ale není to můj klasický post a tak na sebe nebudu přísný a řeknu, že jsem to snad odehrál slušně.

Byl jsi před zápasem nervóznější, když ses dozvěděl o tom, že je z tebe stoper? A vzpomeneš si, kdy naposledy jsi na tomto postu hrál?
Já jsem o té možnosti věděl asi 2 dny a popravdě řečeno jsem to moc neřešil. Nervozita tudíž mimořádná nebyla. Stopera jsem hrál naposledy už někdy hodně dávno, snad byl tehdy ještě tým "B" muži a tam jsem pod trenérem Mejtským tento post odehrál. Ale to je možná 10 let?

Naše obrana byla hodně neobvykle složená, nejste na sebe takto zvyklí. Pramenily z té nesehranosti nějaké problémy pro naši defenzivní práci?
Myslím si, že jsme nedokázali tolik podpořit tvořivě ofenzivní hru. Spíše jsme to vzadu zjednodušili, dávali jsme balóny rychle od naší branky a to i za cenu odkopu, bez rozehrání dopředu. Tam to nebylo prostě ono. Na druhou stranu dozadu jsme hráli slušně, dokázali jsme se navzájem zajišťovat, vystupování proti soupeřovým hráčům bylo také v pořádku, odbráněné to snad nebylo špatně. O tom ta nula na našem kontě ostatně sama svědčí.

Díky za rozhovor.