Zdravím všechny hradecké fanoušky a fanynky,

Jak začneme? Asi celou tou přípravou, celým uplynulým měsícem. V Hradci jsme trénovali při nepříznivých mínus třinácti stupních, což jsme nikdo ve své kariéře ještě nezažili. Ty čtyři týdny, s dvou až třífázovým tréninkem, tak ty byly hodně kruté. Každý se s tím však musel popasovat a myslím si, že jsme to všichni ustáli velmi dobře.

Já jsem ještě do toho řešil svoji smlouvu, přesněji její prodloužení zde v Hradci Králové. Je pravda, že jsem měl nabídky i z jiných prvoligových týmů. Vše jsem však nechal na manažerovi. Nakonec jsme se domluvili s vedením FC Hradec Králové na prodloužení o dva roky. Jsem rád, že se vše vyřešilo, a že zde můžu pokračovat v rozjeté sezóně. Všichni tak budeme mít klid na boj o udržení soutěže pro Hradec.

Pojďme ale sem do Chorvatska, kam jsme dorazili včera v devět večer. Cesta zabrala jedenáct hodin a vše vyšlo tak, jak bylo v plánu. V autobuse měl každý servis, jaký si udělal. Někdo poslouchal muziku, někdo takzvaně drbal, někdo koukal na filmy, které běžely v televizi, někdo spal a našli se i tací, kterým cesta ubíhala za doprovodu karetní partičky. A tady se musím zastavit.

A můžeme se i zhluboka zasmát. Ten, kdo se doslova chytil do nastražených sítí zkušených karbaníků, tím byl Láďa Martan. Zlanařil ho Pavel Černý do jednoduché karetní hry zvané Prší. A Láďa byl přes celý autobus hodně slyšet, řval tam na celé kolo a oslavné písně to rozhodně nebyly. Spíše to byly fráze: „ To snad není možné!“, Já nemám štěstí!“, „Maminko, ty to vidíš!“ atd. Tak toho bych určitě vyzdvihnul. Kolik tam však zahučel, to odmítnul komentovat a tiskové prohlášení také nevydal. :-) :-) :-)

Jinak cesta utekla a byla v pohodě, bez sebemenšího karambolu. Řidiči se střídali dva a zvládli to v pohodě. Jak jsem již napsal, přijeli jsme kolem deváté hodiny a hned jsme měli plný servis. Na recepci nám okamžitě rozdali karty od pokojů, žádné zdržování, a po odnesení zavazadel do druhého patra jsme dostali večeři. Výběr zde je obrovský a vaří výtečně. Však nám již trenér Pilný zařídil vážení, a to pěkně obden. Snad budu v normě.

Pokoje jsou obrovské, postele dostatečně tvrdé a své zázemí zde mají i naši maséři, kteří okupovávají hned tři pokoje. V jednom mají masérnu, v druhém přístroje na drobná poranění a ve třetím sklad s dresy, pitím a místo na odkládání špinavých věcí, určené na vyprání.

Dnes máme za sebou první tréninkovou jednotku a druhá nás nyní ještě čeká. Naštěstí nám přálo i počasí. Ono totiž slibují déšť. Ale teplota je dostatečná. Během dopoledne ukazovala ručička teploměru na dvanáctý stupeň, takže počasí bylo opravdu příjemné. Terén byl měkký, takže to byla nejmarkantnější změna oproti přípravě na Malšáku. Je to sice nezvyk, být po měsíci na přírodní trávě, ale člověk si zvykne rád. A konečně je to také zelené.

První trénink byl spíš zapracovávací pomocí dlouhých přihrávek, střelby, koordinace pohybu. A myslím, že podobný bude i ten odpolední. Zítra nás čeká první přípravné měření sil. Jedeme do třicet kilometrů vzdáleného Koperu, kde si to rozdáme na místním stadionu, slíbili hlavní hrací plochu, s šestým týmem ligy a mistrem ze sezóny 09/10 FC Koper. V neděli pak jedeme do Medulinu pod Pulu, kde nás čeká vedoucí tým fotbalové ligy Bosny a Hercegoviny Zrinjski Mostar.

Tak nám na dálku fanděte, a zda budete chtít z mých úst podobný report i po neděli, napište na klubový facebook, na Votroka nebo e-mail na marketing a buď budeme pokračovat, nebo předám slovo někomu jinému.

Z Umagu vás všechny zdraví Petr Schwarz