Milane, uprostřed minulého týdne jsi nasedl do pick-upu našich masérů a odjel ze soustředění, co se stalo?Radostná událost, narození druhého syna Davida. Pospíchal jsem za manželkou, a také abych zařídil pečování o staršího Adama, který má 2,5 roku. David je „rychlostní typ“ J, přišel na svět o 2 týdny dříve. Jsem šťastný, že je všechno v pořádku a děkuji trenérům za pochopení.

Takže o případné pokračování fotbalového jména Černý ses postaral. Jak jsi ty sám začínal s fotbalem? Slávistou jsi byl od malička, bylo to dáno předem?
Nedá se říci, že jsme byli rodina Slávistů, to přišlo vlastně až s tím, jak jsem začal za Slávii hrát. Taťka hrál hokej, já jsem na Slávii zamířil díky inzerci v televizi, kde hledala nové malé fotbalisty. Bylo mi 7 let a prošel jsem pak v sešívaném dresu všechny kategorie, od přípravky až po áčko. Při tom jsem také nastupoval v reprezentačních výběrech od U-16 až do U-21 a mám i tři starty a jednu branku za reprezentační áčko.

Od prvních zápasů jsi byl záložník?
Dlouhou dobu jsem hrál v útoku, dával jsem myslím si i dost gólů, ale někdy v dorostu jsem se posunul do záložní řady a ta je mi nyní nejbližší.

Hrál jsi i jiný sport, nebo je fotbal tím jediným? A jaké máš další případné koníčky?
Fakt je, že jsem fotbalu věnoval po sportovní stránce všechno a na další sporty nebyl čas, pokud se tedy bavíme o nějaké soutěžní úrovni. Rekreačně hraji tenis, squash, badminton. Jinak hodně volného času samozřejmě trávím s rodinou, sledujeme filmy. S manželkou nejsme nijak vyhranění diváci, ale nejraději máme asi komedie. S malým Adamem se díváme na kreslené filmy, prostě filmová všehochuť.

Milane, co považuješ za dosavadní vrchol své hráčské kariéry?
Já si považuji celkově toho, že se fotbalu mohu věnovat profesionálně, že hraji ligu, že jsem měl možnost strávit dva roky v Turecku. Samozřejmě takovým mimořádným zážitkem byly starty za reprezentační áčko.

Když jsi zmínil Turecko – strávil jsi tam dva roky. V čem tě nejvíce překvapilo z pohledu fotbalu?
Jednoznačně divácká kulisa. To si tady těžko někdo dokáže byť jen představit, s ničím u nás se to nedá vůbec srovnávat. Na fotbal tam chodí vysoké návštěvy, v Istanbulu i 70 tisíc lidí, kteří celý zápas fandí, to je už opravdu hukot. Těžko představitelná věc tady u nás je také situace, když klub dostane trest v podobě uzavření stadionu pro muže. To se nám stalo dvakrát. A pak na naše utkání přišlo 40 tisíc žen a dětí, které fandily. Celý zápas plné tribuny pištěly. Něco neuvěřitelného.

Na závěr otázka na tvou budoucnost – čeho bys chtěl ještě ve fotbale dosáhnout?
Chtěl bych být zdravý, bez omezujících zranění, chci hrát dobře ligu za Hradec. Kdyby někdy v budoucnu přišla dobrá nabídka ze zahraničí, tak bych se asi nebránil, ale není to priorita.Teď mne zajímá liga u nás. Hradec mne přijal velmi dobře, rozumím si s trenéry, jsem spokojený, cítím se tady dobře a rád bych zde odváděl ty nejlepší výkony.

V jakém stádiu je smlouva s naším klubem?
S vedením jsem v podstatě dohodnutý na všem, takže smlouva je těsně před podpisem.

Máš za sebou soustředění v Polsku. Jak ho hodnotíš?
Odtrénoval jsem vše ve zdraví. Chyběl jsem pouze uprostřed týdne, když jsem odjel za rodinou. Ušlé tréninkové dávky jsem si nahradil odehráním celého zápasu proti waleskému soupeři. Soustředění bylo intenzivní, vše jsme splnili a snad jsou spokojeni hlavně trenéři.