ozorní fanoušci jistě ví, že důrazný bijec se pod lízátky de facto v létě objevil již podruhé. Poprvé si ho totiž do mužstva pozval na zkoušku v lednu roku 2013 kouč Jiří Plíšek, „Bohužel jsem přišel do zimní přípravy s bolavou achilovkou, takže jsem toho moc neodtrénoval a záhy po příchodu jsem zase odešel,“ vzpomíná s úsměvem na rtu dnes již královéhradecký Votrok.

Zranění tě trápilo i nedávno a díky tomu jsi musel vynechat zrovna vítězný zápas v Teplicích.Najednou mě v přípravě píchlo v koleni a na zápas jsem se nemohl stoprocentně připravit. Zřejmě meniskus. Dostal jsem injekci, která zázračně zabrala, ale nyní jdu hned na artroskopii.

V černobílém dresu jsi doposud nastoupil k jedenácti zápasům, což není zrovna málo …Je to velká paráda, i když si v lize zatím tak trochu zvykám. S vytížením jsem však spokojený.

Bohužel ses zatím střelecky neprosadil. Kde je zakopaný pes?Nevím, ale šance skórovat jsem měl. Dřív jsem je proměňoval, ale nyní se mi v tomto ohledu nějak nedaří. Doufám, že toto období již skončí a góly zase začnu dávat.

Je to hodně psychicky náročné, nastupovat do zápasu s vědomím: Tak teď musím!Trošku nepříjemné to je, ale to tak v životě někdy je. Někdy je období horší, někdy lepší. To horší je třeba rychle překonat.

Byl jsi od samých začátků útočník?Za žáky jsem nastupoval na stoperu nebo v záloze. V sedmnácti letech jsem docela narostl, tak mě dávali na hrot. Tam se mi dařilo, takže jsem na něm zůstal.

Kdy v tobě uzrálo vědomí, ano, budu se živit fotbalem!Takhle jsem si to jako malý nikdy neříkal. Možná v Holici ve druhé lize, tam to začínalo být vážné a možná mi někdy vyvstalo na mysli, že bych se mohl fotbalem živit. To mně však bylo již 23 let.

A kdyby toto rozhodnutí nepřišlo, kde bychom tě dnes mohli vídat?
Asi v práci (směje se), možná někde ve strojírenství, protože mám vystudovanou „strojárnu“.

Pocházíš z Hané, takže to pro tebe asi moc velká změna nebyla, protože oblast okolo Prostějova je stejně „rovná“, jako tady v Hradci Králové …Tak tady v Hradci je stejná rovina, jako u nás doma, takže se nikde do kopců nenadřu, to je pravda. Hradec je pěkné, vysokoškolské město s mnoha památkami, takže ho teprve poznávám. Líbí se mi náměstí a centrum města je podobné tomu olomouckému.

Už sis našel v našem městě to „svoje“ místo?To svoje máme s kluky v Hradecké kavárně, kam chodíme mezi tréninky a slečna se tam o nás dobře stará. Tam nacházíme svůj klid.

Ty nám vyloženě nahráváš na otázky. Zmiňuješ slečnu z kavárny, ale co tvoje slečna. Jsi tady s přítelkyní?
(Rozesměje se) Nejsem, jsem v Hradci sám. Nyní jsem single, ale ta pravá určitě na mě někde čeká.

Jak se odreaguješ od fotbalu?Mám hodně kamarádů, takže neustále něco vymýšlíme a trávíme pohromadě docela hodně volného času. Dál mně pomáhá práce u nás doma na zahradě …

Nedávno jsme tě potkali na tréninku s nejstarším dorostem …Jsem patronem tohoto týmu. Byl jsem tam nyní poprvé a musím se přiznat, že mě to s mladými kluky bavilo a trenéři byli také fajn. Zahráli jsme si fotbal, šli jsme do střelby a celkově mě to bavilo. Do konce roku půjdu ještě znovu a těším se.

Sleduješ svoje tréninkové parťáky? Všechny dorostenecké týmy FC Hradec Králové jsou v popředí všech svých tabulek …
Sleduju, sleduji výsledky, i to poslední derby s Pardubicemi, kde kluci vyhráli. Takže super. S některými jsem se potkal i po utkání se Spartou. V hledišti byli snad všichni, včetně trenérů a fandili nám, za což jim všichni děkujeme. Byli fantastičtí.

Kdo se ti z nich nejvíce fotbalově zamlouval?Pár kluků jsem si tam všimnul, ale zatím neznám jejich jména, takže si nic nebudu vymýšlet. Ale od tréninkového pohledu se tým skládá z velmi šikovných fotbalistů, to je fakt.

Nota bene, jak složitá je cesta až na samý prvoligový vrchol? Co bys mladým fotbalistům poradil?V tomto věku se rozhoduje, kam povedou jejich fotbalové kroky. Fotbal je musí bavit, musí bezmezně dodržovat životosprávu, pořádně trénovat, věřit trenérovi atd. Pak mají šanci, prosadit se v profesionálním fotbalu. Ale těch věcí je samozřejmě daleko víc.

Zmínil jsi životosprávu. Na čem ty si nejvíce pochutnáš a kdo je v tvém okolí nejlepší kuchař / kuchařka?
(Přemýšlí) Nejsem velký jedlík, ale na druhou stranu si ani nevybírám. Nejlepší kuchař je moje mamka. Když jedu domů, volá mně, co má koupit a vařit. Snažím se ale vyhýbat sladkému, ale na druhou stranu sním všechno maso.

Dal by ses třeba pozvat na meníčko od Zdeňka Pohlreicha?Pan Pohlreich musí být fantastický kuchař, jeho pořady občas sleduji a určitě bych se pozvat dal. To musí být oáza všech chutí …

Jak již bylo zmíněno, jsi z Hané. Máte v dané oblasti nějakou krajinou specialitu?Teď mě nic nenapadá, tuším, že vaříme klasickou českou kuchyni. Alespoň mě nic zvláštního nenapadá.

Se svojí postavou si musíš zřejmě vybírat i automobil, který ti vyhovuje?
Tak to je pravda, že si musím vybírat větší vozy. Nyní jezdím s VW Passat a na jaře si budu pořizovat nový vůz, buď stejnou značku, nebo Škodu Superb, aby si mohl i někdo další vlézt za mě (směje se).

Který je třeba tvůj vysněný?
Ty jo, to je složitá otázka. Ale vzhledem ke stavu českých silnic, tak zřejmě nějaké SUV. Třeba koupím od Chlebase (Chleboun) jeho Tuarega, to by mně stačilo (směje se).

Pojďme zpět k fotbalu, přesněji k poslednímu utkání proti Spartě. Jak jsi ho viděl?
Naskočil jsem zhruba v sedmdesáté druhé minutě. Šli jsme na hřiště s Pázlíkem (Pázler) s tím, že chceme vstřelit branku a vyrovnat. Bohužel, to se nám nepodařilo a ani jsme se do hry moc nedostali. Byla tam nějaká standardka a centr. Oni toho víc proleželi, než odehráli.

Byl pro tebe duel s kandidátem na evropské poháry něčím speciálním, nebo jsi ho bral jako běžný ligový zápas?Proti Spartě jsem ještě neměl možnost nastoupit, takže tento zápas jsem prožívat o něco málo víc. Je to náš historicky nejúspěšnější tým, takže jsem se na zápas těšil.

Kdybys měl možnost vybrat si některého ze sparťanských protihráčů do týmu, kdo by to byl?
Určitě bych bral Bořka Dočkala, ten má velkou kvalitu a pomohl by nám. Myslím si, že je to nejlepší hráč ligy a mohli jsme být rádi, že proti nám nenastoupil (směje se).

V utkání jsi měl za tu chvíli nesčetně soubojů, ale vždy se ozvala píšťalka a rozehrávalo se proti nám …Do soubojů jsem chodil tvrdě, tak jako vždycky a oni vždy tak nějak spadli. Rozhodčí jim to pískal …

Při souboji v nastavené době hry mezi tebou a Lafatou však píšťalka zůstala němá. Jak jsi ten souboj viděl ty?Natahoval jsem se po balonu a Lafata mě držel. Asi jsem ho stejně mít nemohl, ale držení tam bylo. Na písknutí to určitě bylo, ale …

Takže z dobře odpracovaného utkání převládá určitě zklamání.Zklamání to určitě je. Herně jsme na tom byli dobře. Škoda jen toho brzy inkasovaného gólu. Ono těch prvních patnáct minut bylo z naší strany hodně ustrašených, škoda. Pak jsme celý zápas byli lepší a je jen škoda, že se nám nepodařilo vstřelit druhou branku.

V podstatě za tři dny vás čeká Jablonec, poslední podzimní duel …To jo, ale beze mě. Pro mě sezóna skončila. Já jsem nafasoval čtvrtou žlutou kartu, tak mám pauzu a hned jdu na artroskopii. Dnes prakticky ještě nevím, zda do Jablonce vůbec pojedu, nebo skončím v nemocnici. Ale určitě klukům budu držet palce, aby tam bodovali.

Děkuji za rozhovor.