Do posledního mistrovského zápasu se Znojmem Jana Shejbala (23 let) nepustilo poraněné lýtko. Byla to škoda, protože před reprezentační pauzou podával v dresu Votroků, a to jak ve Fortuna národní lize, tak i v MOL CUPu, kde svěřenci trenéra Havlíčka přešli přes Teplice do jarních čtvrtfinálových bojů, velmi dobré výkony. Honzu jsme potkali a vyzpovídali na Malšovickém stadionu v posilovně, kde alespoň ve formě cviků nabírá potřebnou kondici.

Honzo, není to smůla? Zrovna, když ti to tzv. lepilo, se zraníš …Samozřejmě je a štve mě to hrozně! Poslední dva podzimní zápasy přede mnou a já se zraním. A ještě takové zranění …

Co se stalo?
Právě, že vůbec nic. Byl jsem na tréninku a po třiceti minutách mně začalo tuhnout lýtko. Pak v tom začalo píchat a já věděl, že je zle. Vše jsem hned konzultoval s fyzioterapeutkou. Ta mi řekla, že se jedná zřejmě o následek předchozího zranění, které jsem měl v únoru (pozn. natržený lýtkový sval). Asi mě to vše dohnalo zpět. Snad to nebude tak vážné.

Za jak dlouho se na trávník vrátíš?Dopodrobna jsme se o tom ještě nebavili, ale bude to v rozmezí týdnů.

Do zimní přípravy budeš připravený?Určitě!

Těch zranění jsi měl ve své kariéře již několik. Neříkáš si někdy, proč zrovna já?
Spíš si říkám, čím to je? Snažím se dělat různá kompenzační cvičení, fyzicky se připravuji … Možná je to mým stylem hry, že do všeho chodím naplno.

Co tě za tvoji kariéru všechno potkalo?Zápas v Ostravě a dvakrát operace ramene, potom natržené postranní kolenní vazy, natažené lýtko, natržený zadní stehenní sval … Všechno to jsou taková nepříjemná zranění, která vás sice nevyřadí třeba na rok jako křížový vaz, ale vždycky mě to přibrzdí a je toho dost.

Pojďme vzpomínat na lepší časy. Fotbalové začátky máš spojené s rodištěm v Dolní Rovni u Pardubic. Jak na ně vzpomínáš, na koho nejvíc a kdo tě k fotbalu přivedl?K fotbalu mě přivedl ve čtyřech letech taťka a on mě také jako první trénoval. Když jsem byl v elévech, trénoval jsem se většími kluky, třeba o šest let staršími. Na tu dobu, ve které mě vedl on s trenérem panem Pýchou, panem Matouškem a panem Hlouškem, rád vzpomínám. Nesmím zapomenout na pana ředitele školy Zahálku. V té době totiž při ZŠ Dolní Roveň fungovala Fotbalová škola Luboše Kubíka, takže o fotbal byl tenkrát u nás velký zájem a vzpomínám na to rád.

V mládí jsi patřil k velkým talentům české kopané. Ve tvých deseti letech si tě stáhly Pardubice a byl jsi stabilním členem reprezentačních mládežnických jedenáctek. Jaké to bylo období?
Skvělé! Nejdřív mě do Pardubic taťka vozil jen na tréninky, ale od sedmé třídy jsem tam chodil i do školy a stal jsem se naplno fotbalistou FK Pardubice. Pokračoval jsem tam i v dorostu a na sportovním gymnáziu jsem studoval.

A co reprezentace?Prošel jsem skoro všemi kategoriemi. Ale vynechal jsem sedmnáctku, protože tam mě zrovna něco také trápilo a musel jsem vynechat Mistrovství světa v Mexiku, což mě mrzí dodnes. Dvakrát, nebo třikrát jsem byl i s jedenadvacítkou za pana Dovalila a pak ještě za pana Lavičky. Období to bylo hezké.

Ještě jako dorostence, tedy jako osmnáctiletého kluka, zlákal náš klub….V Pardubicích jsem byl od mala a cítil jsem, že potřebuji změnu. Chtěl jsem se posunout.

Měl jsi ještě nějaké nabídky od jiných klubů?V té době se mi dařilo a nabídek jsem měl opravdu hodně. Oslovila mě Slavia, Slovácko, Liberec, Jihlava … Bylo toho opravdu hodně. Po konzultaci s rodiči jsem dal přednost Hradci. Navíc zde byla vidina, že se mohu prosadit v áčku.

Co tě v konečném rozhodování nejvíce přesvědčilo?Jednoznačně přístup Luboše Prokopce, který v té době trénoval dorost, poté jsme spolu přešli do juniorky a pak i do áčka. Společně jsme postoupili zpět do první ligy. Je to jednoznačně on, kdo mě dostal do Hradce Králové.

Kdo byl pro tebe v tvé kariéře vzorem?Vždycky se mi líbily typy fotbalistů jako Ronaldino, Zidane … To jsou pro mě legendy. Jednu chvíli se mi líbil Gareth Bale … Vyloženě vzor nemám, snažím se vzít z každého něco.

A co Tomáš Řepka, ten hrál stejně řízně jako ty?
(Směje se) Mám svůj fotbal postavený hlavně na soubojích, takže někdy to se mnou může bolet, to je pravda. Ale můj vzor to nebyl. Někdy to bylo až za hranou. Jako fotbalistu ho respektuji, ale to, jak se choval mimo, to se mi moc nelíbilo.

Přestup z Pardubic nebyl pro tebe jednoduchý a několik měsíců se na tebe soupeř z nedalekého města i zlobil. Je již vše zapomenuto?Zpočátku se na to v Pardubicích moc netvářili, ale pak to naštěstí pochopili. Nyní mám s Pardubicemi dobrý vztah a dokonce jsem tam byl i na hostování., takže žádný problém není.

Jak vůbec vnímáš rivalitu mezi oběma městy, tedy mezi Hradcem Králové a Pardubicemi?Jelikož jsem působil v obou klubech, mám kamarády všude a rivalitu moc neberu. Vždycky chci porazit ten druhý mančaft a tím to pro mě končí. Tím to končí a nehrotím to. Mám respekt k oběma městům a všem lidem.

Jak jsi již zmínil, ve městě perníků jsi dokonce minulou sezónu hostoval. Jak na to vzpomínáš?Dobře. Byl jsem rád, že jsem tam dostal šanci hrát. S trenérem Pilným jsem se domluvil, že moje vytíženost by zde nebyla taková, tak jsem šel na půl roku do Pardubic. Měli jsme tam dokonce sérii, kdy jsme nedostali sedm zápasů v řadě gól. Tam jsem začal pravidelně nastupovat na postu levého obránce. Na jaře jsme ze čtrnáctého místa postoupili na konečné sedmé místo. Takže nakonec velká spokojenost.

Máš za sebou ještě jedno hostování a to ve slovenské Nitře. Jaké to bylo období?
Také hezké. To bylo spíš zpestření. Poznal jsem úplně jiné lidi a maličko jinou mentalitu. Slováci totiž produkují jiný styl fotbalu, malinko živelnější. Nitra byla jako město nádherná, parta v kabině super a hlavně, dařilo se mi tam a dával jsem góly.

Sleduješ tento tým i dnes, kdy hraje nejvyšší slovenskou soutěž? Jsi ještě s někým v kontaktu?Sleduji a jsem v kontaktu například s Ondrou Venclem. S ním jsem šel jednotlivými kategoriemi v Pardubicích a nakonec jsme se potkali i na Slovensku. To bylo pěkný.

Musíme na tebe prásknout, že ses v létě oženil …To je pravda. S manželkou jsme se rozhodli po angažmá v Nitře, že se vezmeme. Obřad jsme měli v létě v Letohradě na zámku. Svatební cesta proběhne ale až nyní. V létě jsme to nestihli.

Má manželka ke sportu, nebo přesněji řečeno k fotbalu, blízko?Blízko ke sportu má až v našem vztahu. Dřív se o to moc nezajímala. Z podstaty je spíš pro kulturní vyžití.

Takže se třeba ani nejdete společně proběhnout?To ne, to ji nebaví. Spíš na kolo. Ale nejraději chodí na aerobic, jen tak si zacvičit.

Bydlíte v Hradci Králové, nebo ve tvém rodišti?V Hradci v Durychově ulici. Tam jsme již dlouho v pronájmu. Hradec Králové je krásné město a líbí se nám tady.

A co potomek? Nechystáte se rozšířit rodinu?
Až to bude mít přijít, tak to přijde, ale upřímně, ještě máme čas … (směje se).

Jak nejraději trávíš volný čas?Víceméně lenošením nebo si jen tak zajedu za kamarády. Chodím si zahrát squash nebo se jen tak projedu na kole. S manželkou rád jezdím na výlety.

Jaké má manželka povolání?Je na poloviční úvazek jako pedagog na ZŠ Štefcova a dodělává magisterské studium. Pak chodí na brigádu do Klicperova divadla dělat uvaděčku a ještě pomáhá v soukromé hudební škole Roland. Má toho hodně.

Plánujete nějakou zimní dovolenou?Jelikož nejsem žádný lyžař a zimu moc nemusím, chystáme se do tepla, přesněji do Thajska se zastávkou v Dubaji. Chceme hodně cestovat, podívat se po Bankoku, poznat místní ostrůvky a kulturu v zemi. Pak se samozřejmě na chviličku i vyvalit na pláži.

Jaké máš záliby, koníčky?Rád hraju tenis a všelijaké jiné sporty, kouknu se rád na telku. Poslední dobou se mi začíná líbit, zajít do divadla. To bylo před naším vztahem s manželkou pro mě tabu.

Doporučil bys nám nějaké představení, které jsi v poslední době shlédl?Nedávno jsme byli na představení Osm žen. To se nám moc líbilo. Jednalo se o komedii a doporučuji to všem. Nebo ještě před tím jsme byli na hře Byt na inzerát s Martinem Zounarem. To ale nebyli členové Klicperova divadla, nýbrž herci, kteří s představením jezdí po celé republice.

Jaký žánr filmu či divadelního představení upřednostňuješ?
V divadle spíš komedii, ve filmu příběhy podle skutečných událostí, životopisné filmy, válečné filmy ať již z 2. světové války nebo z dob studené války.

Jsi třeba i čtenář?Tak to nejsem vůbec. To mě nikdy nechytlo a ani mě to nijak neláká.

Podzimní část sezóny 2017/2018 nám nevyšla. Jaká byla z tvého pohledu?
(Dlouze se zamyslí) Nevím, představovali jsme si to určitě jinak. Máme hodně remíz a i dost zápasů jsme prohráli. Čekali jsme, že bodů bude víc. V jarní části chceme výsledky zlepšit a bodově se zvednout. Chceme se dotáhnout nahoru a držet se tam. My jako FC Hradec Králové musíme hrát nahoře. Do jarních bojů musíme vlétnout a pořádně zabojovat a zabodovat.

Pomalu končí rok 2017. Co si přeješ do nového 2018?Já hlavně to zdraví. Moc jiných přání nemám. Hlavně to zdraví! To samé i pro rodinu a pro lidi okolo mě. Ostatní je pak již na nás, jak se budeme mít.

Děkujeme za rozhovor.