Aleši, úvodem pozdravíme tvého parťáka, maséra Jardu Tajzlera, který se v tomto čase věnuje své rodině...

Jardu zdravím a budu se snažit odpovídat i za něj (usmívá se).

Vy s Jardou trávíte s našimi plejery velkou porci času. Zkusme se ohlédnout za právě pomalu končícím rokem 2016. Co byl nejsilnější zážitek pro vás v týmu?

Jednoznačně postup do první ligy. Věděli jsme, že nám mnoho lidí nevěří. Skončilo dost kluků, co zde bylo na hostování, s nimi navíc gólman Tomáš Koubek, nebyli jsme rozhodně nějaký favorit druhé ligy. Ale našim trenérům se dařilo kluky perfektně motivovat a tak jsme hráli snad až na hranici našich možností, kluci se obdivuhodně kousli. Bylo to samozřejmě někdy trochu jako na vlnách, byly okamžiky, kdy jsme byli dole, ale vždy jsme zase chytili ten správný směr, vyhoupli se nahoru a postup byl myslím si naprosto zasloužený. A pro nás všechny to bylo hodně emotivní a byly to opravdu hrozně šťastné chvíle.

Jaká je současná práce masérů? Každý si ve spojení s vámi představí masérský stůl, na něm unaveného sportovce s ručníkem, nad kterým pak stojí masér, který „bubnuje" do těla a hněte svaly. Je to stále tak?

Popsal jsi jen jeden výsek naší práce. V zásadě jsme s Jardou tzv. „mámové" pro všechny hráče. A jejich zpovědníci. Jsme jim blízko, stále k dispozici. Já, protože nemám rodinu a bydlím u maminky, mohu toho času dát hodně. Není problém, abych přespal přímo na stadionu a můžu tak být hráčům pomoci prakticky kdykoliv. Snažíme se jim zajišťovat co nejlepší servis pro tréninkovou práci i zápasy. Takže připravujeme iontové nápoje, v chladném počasí čaje, nosíme různé pomůcky. Po zátěži u nás má tým nejenom tebou popsanou masážní práci, ale ta dnes obsahuje také ultrazvukovou masáž, používáme elektrické „jehličky", kdy do určených částí těla vlastně pouštíme eletrické výboje malé proměnlivé intenzity. V našem zázemí je také speciální proudová a vířivá vana, bazének pro chodidla a lýtka, sauna a větší bazén, kde kluci rehabilitují. Plus ošetřujeme drobná poranění.

Říkáš, že ošetřujete i drobná zranění. Lze nějak vysvětlit postup, jak se přenáší mezi našimi klubovými lékaři informace k vám, masérům, a také k paní Evě Baranové, které je fyzioterapeutkou Votroků?

Samozřejmě, že jakmile nejde o drobnost, mají první a hlavní slovo naši lékaři. Spolupracujeme se třemi, všichni jsou perfektní, ochotní a velcí odborníci. Oni jdou první, co stanoví, je pak směrodatné pro nás. S paní fyzioterapeutkou spolupracujeme často, navzájem se myslím dobře doplňujeme. Já jsem osobně rád, že máme na této pozici ženu, protože z pohledu práce s hráči je výhodné, že jim některé věci říká ona. Přece jen je to pro mladé kluky jiný typ diskuze a někdy informace od ním vezmou spíše, než od nás (usmívá se).

Kdybych byl kouzelný dědeček a mohl ti splnit jedno masérské přání, co by to bylo? Je nějaká vysněná pomůcka, kterou momentálně nemáte a o kterou bys mne požádal?

Já bych nepožádal o pomůcku, ale rovnou o celý nový stadion (směje se).
Tak ty nejsi troškař Aleši! Ale stadion ti slibuji, všude slyšíme, že už je to opravdu blizoučko. Tak co na něm nesmí z tvého pohledu chybět?

Já vidím v novém fotbalovém stadionu možnost posunout se s vybavením pro masáže a celkovou regeneraci hráčů o kus dál. Ne že bychom nyní měli špatné podmínky! Ale jako velký obdivovatel německého fotbalu znám i zázemí, které tam hráči mají, a to nejen v první bundeslize. Chtěl bych, abychom se tomu zde také přiblížili. Co vím, tak třeba Plzeň už v tomto směru je hodně vepředu. Věřím, že zde budeme potom mít jednak více prostoru, ale hlavně také vše pohromadě. Tedy tzv. špinavou šatnu, velkou normální šatnu, místnost pro rozcvičení, posilovnu, větší masérnu, více prostoru pro všechno. To je můj velký sen.

Votroci mají dva maséry. Máte s Jardou nějak rozdělené role, nebo děláte stejné věci?

Drtivá většina věcí je stejná. Snad jen já se více věnuji těm našim „mašinkám", např. ultrazvuku. Jarda více přímo masíruje. A také prý dělá mnohem lepší čaj než já (usmívá se).

Prozraď mi, jestli jste vy kluci masérští poznali také sport z té druhé strány, tedy jako aktivní sportovci?

Já jsem hrával závodně kuželky, teď už si jdu jen tak zahrát, ale Jarda, až do úrazu, který bohužel přerušil jeho sportovní kariéru, patřil prý v mládežnických kategoriích k velmi šikovným fotbalistům. Sám mi o něm vyprávěl například dnes již trenér prvoligové Mladé Boleslavi Martin Svědík, který Jardu jako hráče poznal.Jak trávili naši maséři Vánoce?

Jarda se svou rodinou, má malou dcerku, takže se jí snažil vynahradit to, že v sezóně má někdy toho času hodně málo. Já jsem vyrazil za příbuznými do hor. Ale mám-li být upřímný, už se těším na leden, až to všechno zase začne, kluci zaplní kabinu a zahájí se příprava na jaro.

Jaký dárek ti pod ozdobeným stromečkem udělal největší radost?

Já jsem už ten nejkrásnější dárek dostal před Štědrým dnem. Náš sportovní ředitel Pavel Krmaš mi přivezl z Německa dar od masérů Freiburgu – perfektní masérský kufřík, i s vybavením. Až mne někdy na jaře uvidíte pospíchat s ním na hřiště, tak to bude on, můj dárek největší. Mám z něj ohromnou radost. Musím po Pavlovi poslat krabici Hořických trubiček kolegům masérům z Freiburgu. No a chtěl bych ještě dárek v podobě vydařeného fotbalového jara, abychom byli do 10. místa. A abychom za krátký čas hráli tady v Hradci evropské poháry.