„Každý rok v zimě se těším na sáňkování s mým kamarádem Davidem Sixtou, který také dlouhé roky působil zde v Hradci. To je prostě naše tradice, za kterou se nestydíme,“ směje se dvacetiletý útočník, jenž má fotbal v rodině. Jeho strýc je totiž bývalý český reprezentant Vratislav Lokvenc.

Trénuje juniorský tým v Hradci i v prosinci, nebo už máte volno? Poslední listopadový den jsme odehráli závěrečný zápas na Spartě a od té doby jsme ještě pár tréninků absolvovali. Ty už byly ale jenom takové lehčí, většinou jsme rozdělili tým na staré a mladé a hráli jsme fotbálek proti sobě. Ve čtvrtek jsme měli trénink poslední, teď už nás čeká jen rozlučka s půlsezónou.

Nyní už pojďme k samotné podzimní části letošní sezóny v Juniorské lize. Vy jste v ní získali dvaadvacet bodů, jste spokojení? Jelikož se nám letní příprava vůbec nepovedla, kde jsme snad vstřelili v přípravných zápasech jen tři góly, tak s dvaadvaceti body spokojeni jsme. Do značné míry nám s tím samozřejmě pomohli kluci z A-týmu, bez nich bychom se asi potápěli na dně tabulky. Teď přezimujeme ve středu tabulky, což byl náš cíl a s čím jsme také počítali. Co se mě týče, tak jsem si musel zvykat na úplně odlišný styl hry, který jsme pod panem Mejtským aplikovali. Když se ohlédnu za zápasy na podzim, tak jsem začal působit sám na hrotu útoku, kde jsem se dotkl za zápas párkrát míče nohou a absolvoval hodně hlavičkových soubojů z důsledku nakopávaných míčů. Protože po zemi to zkrátka často nešlo. Tento post a styl hry mi přece jenom příliš nesedí. Takže z hlediska našich tréninkových jednotek a těch šťastných zápasů, které jsme odehráli, je počet získaných bodů zázrak.

Víte, že jste se sedmi brankami nejlepším střelcem Hradeckých? Ano, vnímám to a je to velice příjemné, tyto branky už mi nikdo nevymaže a nesmírně si toho cením, ale nebavíme se tady o nějakém vysokém čísle. Rozhodně už to je za mnou a já se soustředím nyní už na zbylou půlsezónu.

Vzpomenete si na branku, ze které jste měl největší radost? Ze všech branek mám opravdu upřímnou radost a je potřeba říci, že jich mohlo být ještě o pár více, kdybych párkrát zachoval chladnou hlavu při zakončení. Je těžké určit jednu jedinou, ale kdybych měl přeci jenom vypíchnout, tak do toho zahrnu jak svůj, tak týmový výkon a to byl domácí zápas proti Českým Budějovicím. Tam jsem vstřelil celkem pěknou úvodní branku a poté ještě naší předposlední, zápas tehdy skončil 6:1 pro náš tým a hrálo v něm za nás 9 kluků z A-týmu. Zápas jsem si velice užil.

Který z osmnácti odehraných zápasů byl podle vás nejtěžší?
Nevím, jestli nejtěžší, ale jednoznačně nejkvalitnější tým, proti kterému jsme tento půl rok hráli, byli kluci ze Sparty. Ještě že už se s nimi na jaře nepotkáme. (směje se) Ti hráči jsou doopravdy kvalitou na vysoké úrovni, velké individuality, je vidět, že to v tom klubu dělají dobře a tu koncepci mají nějak nastavenou a funguje jim to.

Pokud se nepletu, byl jste v průběhu půl sezóny zraněný, je to tak? Ano, byl jsem na čtrnáct dní mimo hru. Měl jsem přetížený kotník, což jsem se dozvěděl až u doktora v Praze. Zpočátku to vypadalo všelijak, v Hradci bohužel je totiž jedno negativum, že ti sportovci nemají moc možností a nemůžou si vybírat, ke kterému doktorovi zajít. Musí obětovat čas a finance a zajet do Prahy.

Sledujete svoje fotbalové výkony navzájem se svým starším bratrem Ondřejem, který se momentálně uchází o angažmá v druholigovém Vyšehradě?Tak to bezpochyby, navzájem si jsme s bratrem obrovskými fanoušky a podporujeme se. Oba jsme měli smůlu na zranění, on má po dvou plastikách kolene a já byl před rokem a čtvrt na operaci s kyčlí, ale nyní jsme oba fit a v plné síle se znovu ukázat. On je můj učitel ve všech směrech, ve fotbale, v životě, jeho profesionální přístup je fascinující. Je to kvalitní fotbalista. Tím sportem žijeme odmalička, je to zkrátka vášeň, která tě jen tak nepustí. Věřím, že budeme oba zdraví a bude se nám oběma dařit ve svých klubech a budeme se posouvat výš a výš.

Těšíte se na Vánoce? A jak je letos budete trávit? Moc se na Vánoce těším, budeme je trávit v rodinném kruhu, tak jak by to mělo být. Už plánujeme návštěvy, a to mě baví. Pokaždé širší členy rodiny rád vidím, a když není tolik času během roku, tak si to o těchto svátcích vždy vynahradíme. Rodina je zkrátka nejvíc, co může být.

Máte rád nějaké zimní sporty, například lyžování?
Tak to ne, zimní sporty nejsou moje doména. V první řadě je zde riziko, že si můžu něco udělat, a také mě to moc nebaví. Ovšem jediné, na co se každý rok v zimě těším, je sáňkování s mým kamarádem Davidem Sixtou, který také dlouhé roky působil zde v Hradci. Ten nyní hraje ve třetiligové Chrudimi, to je prostě naše tradice, za kterou se nestydíme. (směje se)

Těšíte se, až zase začnou mistrovské boje o body v Juniorské lize, nebo jste rád, že máte více volného času? Jak už jsem zmiňoval, tak už teď se v podstatě chystám a soustředím na zimní přípravu, kterou začnu s A-týmem. Čekají nás náročné týdny v kruté zimě, takže to nechci podcenit. Samozřejmě je potřeba i odpočinek a regenerace. Snažím se to kombinovat.

Kde a jak nejčastěji po zápasech regenerujete? Tento půlrok byl trochu netradiční už z toho pohledu, že jsme se spoluhráči po každém zápase šli běhat kolem řeky. Ale vážně běhat, žádné klusání, jak je zvykem, ale vcelku ostrý několikakilometrový běh rozdělený do kol. Takže jsem regeneroval po vlastní ose, většinou v bazénu, kde vyplavu unavené nohy. Je mi příjemná také sauna, pára, masáže a to vše doplňované protahováním svalů.

Jak strávíte konec roku?
Hodně času budu trávit s přítelkyní a samozřejmě s rodinou. S bratrem trávíme každý den pár hodin v posilovně nebo venku na hřišti, abychom nevypadli z tempa a dodržovali tréninkový plán, který jsme si nechali poslat od jednoho českého uznávaného fitness trenéra. Tento roční čas mám rád, přece jen čekají nás svátky klidu a pohody. (usmívá se)