Jirko, ohlédni se za dnešním zápasem, který jsi viděl nejprve z lavičky, a pak jsi do něho vstoupil jako hráč.
První polovinu zápasu jsem byl vlastně divákem. Myslím si, že to bylo vyrovnané, ale Jihlava byla úspěšnější v zakončení. Dala dvě branky, my žádnou, i když několikrát ten gól byl hodně blízko. Ve druhé polovině zápasu, kdy jsem už hrál, jsme byli podle mne lepší a zaslouženě jsme vyrovnali. Šancí jsme měli dost, mohli jsme skóre úplně otočit a vyhrát.

Z čeho pramenil podle tvého názoru ten velký tlak našeho týmu ve druhé polovině zápasu?Vycházely nám kombinace, dokázali jsme dobře pracovat s míčem, kluci ze stran posílali do vápna kvalitní centry a Jihlava to často jen odvracela bez založení protiútoku, takže jsme dlouho drželi míč a to je pro protivníka pak samozřejmě těžké.

Sám říkáš, že možností na dokonalý obrat bylo dost, jednu „tutovku“ jsi neproměnil i ty, když jsi v dobré pozici hlavičkoval mimo. Co se tam stalo, naše lavička už slavila gól?Bohužel je to tak. Dostal jsem krásný centr od Marka Krátkého, snad jsem to nečekal, prostě jsem se té šance „leknul“ a trknul jsem míč do svého ramena, od kterého pak šel mimo, hrozná škoda…

Přesto nemusíš nijak smutnit, vždyť jsi autorem obou našich branek. V úloze kanonýra jsi tak dnes nahradil Honzu Pázlera. Můžeš svoje góly trochu popsat?Předem všeho bych chtěl Pázlíka pozdravit a popřát mu k dnešním narozeninám. Pokud jde o moje góly, bylo to spíš o správném výběru místa, protože jsem to uklízel z blízkosti. Velký díky patří spoluhráčům, kteří mi takové šance připravili.

Jirko, díky za rozhovor a hlavně ať ti to i nadále střílí!