Ten naopak v letní přestávce vyměnil černobílý, královéhradecký dres za červený s půlkou koně ve znaku. „Moc jsem se na zápas těšil. Každé derby je vždycky speciální zápas. Nyní to bylo okořeněné ještě tím, že v Pardubicích hraje Rum (Pavel Černý),“ říkal před pondělním zápasem ofenzivně laděný záložník Votroků.

Právě na hecování se chci zeptat? Proběhlo?

S Pavlem jsme v kontaktu pořád. Hecování bylo, je a bude.

Nemrzí tě, že jste šli nyní proti sobě?

Mrzí. Společně jsme si zahráli pouze půl roku. Je škoda, že jsme si nezahráli víc. Nyní alespoň proti sobě.

Jaký to bylo utkání?

Určitě těžké. Pardubice hrály z dobrého bloku a těžko se do jejich vápna dostávalo. Zápas jsme museli v druhé půli rozpohybovat a vytvořili jsme si i šance. Určitě nás taky zaskočil brzký Pavlův gól. Ale opět jsme se výhrou odrazili v tabulce o něco výš. Máme po třech kolech sedm bodů a usadili jsme se na předních příčkách, kde chceme být po celou sezónu.

V pondělí to bylo již tvoje třetí derby..

Vzpomínám hlavně na loňskou jarní odvetu, kterou jsme otočili na 2:1. Byla tam fajn atmosféra, fanoušci za bránou nás hnali do útoku. Bylo to něco neskutečného a skvělý zážitek.

Vnímáš derby s Pardubicemi nějak jinak než ostatní zápasy Fortuna národní ligy?

Určitě, jde úplně o jiný zápas. Derby se musí prožít.

V létě se změnil trenér. Co to pro tebe znamená?

Řeknu to blbě, pan Pilný mi sice dal šanci, ale změna trenéra je pro mě pozitivní. Pan Pilný mě vnímal stále jako mladého, někdy jsem slyšel, že i jako malého hráče. Pro mě je to změna k tomu, že trenér mi nyní věří, alespoň si to já myslím, a já se mu to snažím postupně splácet na hřišti. Jen doufám, že to takto půjde dál a trenér bude se mnou i nadále spokojený.

První zápasy sis doslova užíval a bylo tě vždy plné hřiště. Asi ses domů ze sokolovského hostování těšil..

Těšil, a to moc. V Sokolově jsou podmínky skromnější. Ale neříkám, že špatný! Na Hradec to ale nemá. Ať to vezmeme od práce kustodů, zázemí klubu atd. Hrozně jsem se domů těšil a bojuji, abych tady mohl pravidelně hrát a již nikam nechodil. Chci hrát hezký fotbal a postupně se posunout výš.

Co ti půlrok hostování v Sokolově dal?

Hrál jsem, až na tři zápasy, každé utkání. Odehrál jsem je vždy skoro celé, takže mi hostování dalo hodně. Byl jsem dost vytížený a nyní je to znát. Snad mám větší přehled ve hře, větší klid na balónu a snad jsem i míň zbrklý. Vděčím Sokolovu, že mě tam vzali, ale jsem rád, že jsem zpátky.

Je něco, co by sis ze Sokolova, byť imaginárně, přenesl sem do Hradce?

Dobrou partu, ale tu máme i tady. Vlastně není již co víc vzít. Fakt jsem rád, že jsem tady a můžu s týmem bojovat o vrchní příčky.

První kola jsme zvládli a na kontě máme 7 bodů. Možná můžeme jen litovat nevyužitých šancí proti Táborsku..

To je pravda, to je velká škoda. Ale nyní již nic nezměníme a my musíme makat. Hlavně doma musíme jen a jen vyhrávat, každého přejet. Musíme se snažit.

Co zlepšit?

Zapracovat na prvních poločasech, abychom vše pak nehonili v druhé půlce. Musíme také jednou vést a užívat si poklidný zápas, zkrátka vyhrávat dva, tři nula a pobavili hlavně lidi.

V pohárovém utkání jsi v Červeném Kostelci vsítil hattrick a zápas jsi komentoval slovy: Nebyl jsem líný na krok a vyplatilo se, dal jsem tři góly. Jsi od přírody spíš pohodář?

Asi jo. Snažím se být tak říkajíc „ na párku“, mít volnou hlavu, abych se nesvazoval každou zkaženou přihrávkou. To by mě ubíjelo, nemohl bych mít balón na noze a zřejmě bych se spíš na hřišti schovával. Nechci říct, že bych byl flegmatik, to ne, ale nechci si lámat hlavu s každou kravinou.

Jak se od fotbalu odreaguješ?

V létě strašně rád jezdím na Rozkoš (Filip bydlí v Novém Městě nad Metují pozn.). Vodní nádrž máme kousek, takže tam chodím plavat, běhat, zkrátka cokoliv, co vyčistí hlavu. Hlavně se mi tam líbí příroda. Nyní zde trávím hodně času. Jinak hodně času trávím také s rodinou, nebo se svojí přítelkyní. Mám hodně kamarádů, takže i s nimi. To je právě i velká změna oproti Sokolovu, kde jsem měl jenom spoluhráče v kabině. Jsem rád, že mohu odpočívat v tak krásné přírodě, co zde máme, a ne někde v dole v Sokolově (směje se).

Kde jsi strávil letní dovolenou?

Doma. Dovolenou jsem měl sice v plánu, ale nakonec jsem ji zrušil.

Proč?

Chtěl jsem se pořádně připravit na novou sezonu. Ale nelituji toho. Myslím si, že jsem nyní dobře připravený a na dovolenou pojedu v zimě. Třeba do Anglie.

Nespílala ti přítelkyně, že díky fotbalu přišla o dovolenou?

Ne, ona ještě studuje. Stejně by asi nemohla, protože měla zkouškové období. Jel bych zřejmě pouze s kamarády.

Na čem si nejvíce pochutnáš?

Jsem docela vybíravý. Za to mi všichni nadávají, hlavně babička. Z masa mám nejraději kuřecí, třeba se šťouchanými brambory, k tomu domácí limonádu, tak to můžu.

Kdo je nejlepší kuchař/ka?

Mám rád domácí kuchyň, takže mamka s babičkou. V jídle musí být i láska domova..

Tak to bude mít přítelkyně do budoucna strašně těžkou startovací pozici..

(Rozesměje se) Tak to určitě mít bude. Pomalu si ji ale již vychovávám k obrazu svému. Ne vážně, ona vaří také výborně a s přibývajícím časem její zkušenosti ještě porostou a vše bude ještě lepší.

Pojďme na krok ke kultuře. Jaké máš rád filmy, divadelní hry?

Do kina moc nechodím. A když, tak film vybírá přítelkyně. Divadlo také moc ne. Spíš s kamarády někam za zábavou, na koncert.

Koho z herců preferuješ?

Vyloženě oblíbeného nemám. Spíš si pustím to, co v televizi běží. Mám ale raději české herce a české filmy. Takovou tu klasiku Pelíšky, nyní běží Slunce seno, minulou neděli bylo Pupendo. Tak tyhle filmy žeru (směje se). Vůbec mě neláká scifi.

Co muzika?

To, co běží v rádiu. Když jedu po zápase domů a mám dobrou náladu, pustím si Chinaski, Kabáty. Takové ty starší pecky.

Na utkání potkáváme oba tvé rodiče. To jsou tvoji největší fanoušci, není li pravda?

To ano. Jezdili za mnou i do Sokolova na každý zápas. Nyní byli ve Znojmě a v této sezóně se chystají na všechny výjezdy. Mají to spojené s výlety. Za podporu jim patří můj velký dík. Společně s nimi jezdí i brácha a přítelkyně. Všem jsem za to velmi vděčný a děkuju jim.

Určitě vše pak doma probíráte..

To jsou vždycky moji největší kritici. Z tribuny vždy vědí nejlíp, co jsem měl udělat líp. Mám to pak vždycky na talíři, že nedám gól, nebo že zbytečně přihrávám.

Po Znojmě ale kritika snad ani nemohla přijít. Tam jsi s týmem odehrál velmi dobrý zápas..

(Směje se) Vůbec ne, taky jsem to schytal, že jsem dřevo, že jsem tam měl dát alespoň jeden gól.

Narážíš zřejmě na druhý poločas, kdy sis ve vápně položil jak obránce, tak gólmana, ale..

… ale chybělo tomu jen pár centimetrů a mohl jsem být slavný (směje se). Škoda, měl to být gól. Ale akce to byla povedená! Mám aspoň další motivaci, dát gól a doma všechny uklidnit, že gól dát umím.

Jsi z fotbalové rodiny, přesněji, tvůj děda Jiří je mistr republiky z roku 1960, strýc Pavel Černý mistr republiky se Spartou Praha hned dvakrát a člen Klubu ligových kanonýrů, o bratranci Pavlovi již byla řeč. Jak jsou na tom po sportovní stránce ale rodiče a bratr?

Oba rodiče za mlada sportovali. Taťka hrál za Nováč (Nové Město nad Metují) hokej. Byla to sice krajská soutěž, ale dokázali porazit i Pardubice. Pak jsme se ale narodili já s bráchou a hokej šel stranou. Dostali jsme přednost před hokejem. Mamka dříve běhala vytrvalostní závody, takže fyzičku mám spíš po ní, než po tátovi (Filip má v týmu nejlepší běžecké testy). A brácha? To je běžec. Chodí na závody jako Night Run, Sparta Race a podobně. Snaží se a udržuje se ve formě.

Vraťme se na závěr rozhovoru k Fortuna národní lize. Máš pro letošní soutěž nějaký cíl?

Týmové předsevzetí, a za celou kabinu snad i mohu říct, že za cíl máme postup. Všichni zažíváme hrozný skok z první do druhé ligy. Doufáme, že postupně se dostaneme na první příčky a postup ukopeme. Moc bych si přál, i s fanoušky, abychom mohli společně slavit. A co se týká mé osoby, také odehrát co nejvíc minut a vsítit co nejvíc gólů.