Jak je složité naplánovat tréninky v podmínkách, které se v posledních dnech tak často měnily?

Ještě v pondělí jsme trénovali v počtu, který nebyl až tak omezený. Stejně nás dvacet nebylo. Pak už jsme museli reagovat na vládní opatření a naskočit na režim, ve kterém jsme se vrátili o půl roku zpátky. Trénujeme ve skupinách, děláme věci, které jsou i v reprezentační pauze důležité. Nabíráme kondici, věnujeme se fyzické síle... Vzhledem k počasí bohužel nejde, abychom si vytáhli ven nějaké pomůcky, činky a tak dále. Opatření respektujeme, ale asi nejen nás mrzí, že trénujeme, ale zápasy hrát nemůžeme. Všichni věříme, že to nebude trvat dlouho. Zápasový rytmus ničím nenahradíš.

Nakolik čerpáte při přípravě tréninků z toho, co jsme mohli dělat na jaře? Tehdy se také v první fázi trénovalo ve skupinkách.

Spíš jde o organizaci. Tréninkové jednotky nerad opakuju, snažím se reagovat na to, co nás pálilo před reprezentační pauzou. Otevíral by se čas, abychom víc analyzovali u videa, ale bohužel ani to není možné – aspoň ne tak, aby u toho byl celý tým. Takže spíš to probíhá na bázi individuální komunikace. Nic z toho pro nás není nové, v tom je trochu výhoda, že nějakou zkušenost s podobným stavem máme.

Hltáte zprávy o tom, co by se mohlo dít dál? Zajímáte se, kdy se sejde LFA s ministrem zdravotnictví, a co z toho vzejde?

Sleduju to. Kdyby člověk mohl v něčem pomoct, rád pomůže... (usmívá se) Tohle je ale pro jiné lidi – odborníky, jejich fakta a data. Jako fotbalisti jsme se snažili udělat maximum pro to, abychom mohli hrát. Myslím hlavně lidi, kteří platili ty četné testy. Bylo by dobré, aby se něco rozhodlo a na základě toho jsme mohli nastavit nějaký tréninkový cyklus. Teď je to opravdu improvizace. Nevíme, co bude za dva týdny, za týden, za den.

Máte podobný pocit zklamání jako trenér Jablonce Petr Rada, který si povzdechl, že má z testů rozpíchaný nos, a k ničemu to nebylo?

Fotbal má oproti jiným výhodu v tom, že my jsme aspoň díky testům byli informovaní o tom, jak na tom jsme, jaký je náš zdravotní stav. Je samozřejmě pravda, že my můžeme dbát na dodržování všemožných protokolů, jak chceme, ale pak vstoupí do hry rodinní příslušníci... Asi proto přišla tahle opatření. Jsou věci, které neovlivníte.

Co je při současném tréninkovém procesu nejkomplikovanější? Zákaz využívání vnitřních prostorů stadionu?

Jednoznačně nám nejvíc chybí regenerace. Absolvuješ nějakou zátěž, pak by ses měl věnovat regeneraci. Možností je spánek, pasivní odpočinek, ale jiné formy nám chybějí. I tomu musíme přizpůsobovat tréninkové jednotky.

Mají v tomhle ohledu hráči zkušenosti z jara, kdy museli rovněž regenerovat sami?

Něco jim můžeme doporučit, poradit, pak ale záleží na každém jednotlivci, jak s volným časem naloží. Všichni věříme, že tenhle stav je krátkodobější záležitost, a hráči by byli sami proti obě, kdyby čas po tréninku nevyužili na odpočinek – ať už fyzický, nebo mentální. Jde o to, aby neměli v hlavě myšlenky na to, kdy budeme hrát, aby se od toho oprostili.

Musíte jim vyhánět z hlav černé myšlenky?

Určitě je to jiné, než když jsme v téhle situaci byli poprvé. Už to tolik nerozebírají, není to tak aktuální, že bychom se o tom bavili každý den. Kluci počítají s tím, že se minimálně v horizontu dvou týdnů hrát nebude. Není to pro ně nic nového.

Máte obavu z toho, co s námi tahle pauza udělá poté, co jsme měli povedený vstup do sezony?

Všichni to máme stejné, pro všechny kluby platí stejná opatření. Nikdo není zvýhodněný. Až se soutěž rozeběhne, půjde o to, abychom si nepřipouštěli, že jsme vypadli z rytmu, což bude mít vliv na kvalitu hry. O tomhle jsme se bavili už na jaře – kluci nebudou rozehraní, hra nebude mít takové parametry, jaké by měla při pravidelném zápasovém rytmu... Na to všechno se musíme připravit.