Dnes jsme měli volnější den, jenom jeden trénink. Už jsme doufali, že něco takového by mohlo přijít. Nejdřív byl trénink v plánu na odpoledne, přesunul se naštěstí na dopoledne. Na hřišti kvůli tomu nebyla přenosná branka, vysvětlili nám to tím přesunem a tím, že ji měly domluvenou jiné týmy, které trénovaly na okolních hřištích – Slask Vratislav a Austria Vídeň. Nakonec se nám ji na závěrečnou hru podařilo sehnat, zbytek předtím jsme udělali bez ní, myslím, že tím trénink nijak neutrpěl.

Byl to klasický předzápasový trénink jako vždycky. Už jsme najeli na klasický režim jako v lize, akorát místo standardek jsme měli centry a zakončení, spíš trochu pro zábavu. Vilda Fendrich si počítal, kolik mu dáme gólů a kolik nám chytí, myslím, že nakonec vyhrál. Obvykle to bývá ještě víc soutěživé, dnes nás limitoval silný vítr – z jedné strany nás centry přelétávaly, z druhé se zase zastavovaly před námi. Takže ne vždycky mělo zakončení potřebnou kvalitu.

Po obědě jsme měli volno. Každý si dělal, co chtěl – někdo se jel podívat do města, někdo k moři, někdo si něco zahrál, jiný odpočíval nebo spal. Bylo jen a jen dobře, že jsme měli odpoledne volno, potřebovali jsme si vydechnout.

Já jsem zůstal na hotelu, odpočíval jsem, zahrál jsem si nějaké hry a pak jsem dlouze volal se ženou a s Valčou. Trávil jsem čas hodně pasivně.

Už se hodně těším domů, tohle je nejdelší soustředění, jaké jsem zažil. Když si uvědomím, že sem některé týmy jedou na dvacet dní, musí to pro ně být strašně dlouhé. Pro mě je i těchhle deset dní dost. Dvacet si vůbec nedokážu představit.

Zítra nás čeká poslední zápas, zahrajeme si proti Austrii Vídeň. Už sice nehrají nahoře, ale jméno mají, bude to zajímavé. Zase poznáme soupeře z nějaké jiné země, to je cenné. V sobotu ráno už vyrážíme na letiště a vyrazíme domů, takže tohle je poslední z mých tureckých deníků. Doufám, že se vám četly dobře, a těším se, že se uvidíme v dalších týdnech na zápasech. Držte nám palce!

Fotogalerie