Ráno nás opět přivítal sníh, správcům na hřišti se úplně moc nelíbilo, že jdeme trénovat na hřiště, ale trenér si stál za svým. Část tréninku jsme stejně odbyli na trávníku vedle hrací plochy, a když jsme se přesunuli na ni, sníh už stačil roztát. A hřiště jsou tady tvrdší, takže se to nestihlo nijak rozbít. Turci tady nejsou na sníh zvyklí, a tak je legrační, že ho berou skoro jako katastrofu. Přitom to dnes byl jen takový poprašek, jako když trochu zaprší.

Dopoledne jsme hráli hry zaměřené na presink, posouvání a techniku. Musím říct, že mě to baví, má to spád. Líbí se nám, že někoho držíme uprostřed jako při bagu a můžeme ho popíchnout.

Když jsme se vrátili na hotel, vybouchl masér Alda. Shromažďujeme u něj věci na vyprání, služba z hotelu je od něj vyzvedne, vypere a vrátí. Tentokrát ale přišel pikolík o půl hodiny dřív, než jak byl s Aldou domluvený, a vzal pytel, ve kterém ještě nebylo všechno. Alda se hodně vztekal, nedokázal skousnout, že neodnesli všechno, protože on potřebuje mít všechno v naprostém pořádku. Tak tam sám v pokoji nahlas nadával, doufám, že podruhé přijde jiný pikolík, nebo to tenhle odskáče.

Po obědě jsme si odpočinuli a už jsme se těšili, až budeme mít za sebou odpolední trénink. Na něm jsme měli nějaké kombinace, taktické věci… Byl krátký, nic náročného. Byla znát únava, bylo tam pár horších chvilek, ale samozřejmě i lepší.

Na začátku jsme hráli bago o zatočení kolem balonu a kopání penalty. Nerad to přiznávám, ale byl jsem mezi poraženými. Neměl jsem svůj den.

Po večeři jsme měli videorozbor zápasu s Veres Rivne, nebylo to ani tak dlouhé ani kritické, jak jsme zvyklí. Ukázali jsme si pár špatných postavení, kde jak stát v defenzivě. Měli jsme tam nějaká okénka hlavně při jejich protiútocích.

Fotogalerie