Aktuální zprávy
Ve FUTURU začne prodej permanentek i charitativní dražba
před 2 dny - FC Hradec Králové
25. 1. 2022 | FC Hradec Králové
Votroci museli v úterý v Turecku měnit plány, Středomoří totiž pocukrovala sněhová nadílka a správce je dopoledne nepustil na hřiště. Jak probíhal obměněný program, o tom píše v dalším díle svého deníku Adam Vlkanova. Video je tentokrát speciální – navštívili jsme masérovo a fyzioterapeutovo království.
Ráno jsme se podívali z okna a všechny nás překvapil sníh. Mysleli jsme, že jedeme do Turecka za teplem, a ona byla vánice. Ráno je tady vůbec chladno, odpoledne jsou ale dobrá, už bývá teplo.
Chvilku jsme doufali, že nás sníh připraví o jeden trénink a půjdeme jen do posilovny, kterou jsme měli v plánu na odpoledne, ale trenérům a organizátorům se povedlo program přehodit. Takže jsme dopoledne posilovali a odpoledne už jsme směli na hřiště.
Cvičili jsme nějaké skoky, odrazy, ale nebylo toho nijak moc, protože to byl pozápasový trénink. Bylo to tak akorát. Trénovali jsme v neobvyklých prostorách – v obrovském sále s měkkým kobercem, velkými lustry a spoustou zrcadel. Říkali jsme si, že tam můžou dělat i svatby, když se to tam ještě trochu vyzdobí.
Trenér říkal, že na nás vidí únavu. Možná to tak je – z přechodu na přírodní trávu jsou nohy trochu těžší. Byli jsme jen na umělce, tenhle přechod tak snadný není. Máme tady ale výborné možnosti regenerace, spoustu prostoru na spánek, takže si člověk může odpočinout dost.
Já jsem si dnes po obědě taky zdřímnul, ale moc dlouho to nešlo – už hodinu a půl po jídle jsme šli na hřiště, aby se na nich během odpoledne mohly protočit všechny týmy, kterým sníh dopolední trénink zhatil. Někdo může mít problém jít se hýbat tak brzy po obědě, já patřím mezi ty, kterým to žádný problém nedělá, ať sním cokoli.
Hřiště bylo úplně v pohodě. Samozřejmě trochu hrbolaté, ale díky roztátému sněhu bylo aspoň mokré a míč po něm klouzal, nebylo suché. Zase tolik nesněžilo – spíš šlo o to, že na to místní nejsou vůbec zvyklí. Někdo říkal, že tady naposledy sněžilo v roce 1993. Překvapilo je to, ale hřiště to nezničilo.
Měli jsme lehký pozápasový trénink se střelbou, to člověka baví víc než nějaké výklusy bez míče. Zastříleli jsme si centry z voleje po centrech, to je zábavné. Pokud tedy na vás nevychází na centrování někdo asi ze tří hráčů u nás, kterým tolik nejdou. Já jsem měl štěstí, vždycky na mě vyšel dobrý centrovač.
Teď jsme po večeři, bavili jsme se o tom, že bychom si před spaním zahráli poker – uvidíme, kolik nás bude. A pak brzy zalehneme, abychom načerpali síly.
