Letecky jsem s Hradcem ještě nikdy nikde nebyl. A zahraniční soustředění jsem zažil jen jednou – Chorvatsko před pěti lety. Je to příjemná změna, i když cestování je teď trochu komplikované. Být celý den v respirátoru není nic super, ale je to něco jiného než Špindl. Hory mají něco do sebe, ale já mám radši teplo. A hlavně je dobře, že budeme trénovat na přírodní trávě. Po návratu domů už budeme hned hrát, na umělce to není pro nohy nic moc.

V první lize je zimní přestávka krátká, kdyby bylo po mém, mohla by být klidně ještě kratší. Přípravy moc nemusím, ta minulá v druhé lize trvala snad dva a půl měsíce. Bylo to hrozné čekání, pořád se jen běhalo. Takhle to sfoukneme rychle, dva týdny jsou větší dřina, ale pak už to směřuje k zápasům. Pro mě je to určitě lepší.

Po cestě jsem trošku rozlámaný, ale obecně mi cestování nedělá vůbec žádné problémy. Letěli jsme dvě a půl hodiny do Istanbulu, tam jsme měli možnost projít se po letišti, odpočinout si před dalším letem, který trval asi hodinu. Myslel jsem, že v letadle si budu číst, protože jsem měl rozečtenou jednu knížku, která mě opravdu zajímala, ale dostal jsem vedle sebe Feryho Čecha a Radiče, toho jsme uvrtali do karet. Druhý let jsem seděl vedle Soukyho s Vízou, ty jsem uvrtávat nemusel a rovnou jsme rozdávali. Karty nás baví, jsme hraví, užili jsme si to.

Na hotel jsme dorazili až pozdě večer, vypadá to na něm hezky. Viděli jsme pokoj, ten je super, a jídlo hodnotím kladně. Mají pro mě i sladké, takže budu spokojený. Je tady časový posun dvě hodiny, takže už je půlnoc, půjdeme spát. Zítra bude lepší, že na zdejší čas najedeme od rána.

Fotogalerie