Filipe, u Votroků aktuálně působíš již třetí sezónu, stihl jsi už východočeskou metropoli prozkoumat?
Samozřejmě, tři roky jsou dlouhá doba na to, aby člověk poznal město, ve kterém žije. Dříve jsme bydleli v centru, takže máme s přítelkyní a se psem Hradec prochozený křížem krážem.

Jak se ti vůbec město na soutoku Labe s Orlicí zamlouvá?
Moc se mi tu líbí, tak nějak by se dalo říct, že jsme se tu zabydleli a přijali Hradec za svůj. Je tu hezké centrum, dobré restaurace a v blízkosti městské lesy. Máme tady v podstatě všechno, co potřebujeme.

Přesuňme se k fotbalu, ve FORTUNA:LIZE máš aktuálně 49 startů. Tvým hlavním úkolem sice střílení branek není, ale nevyhlížíš už trochu ten první prvoligový zásah?
Hraju na pozici krajního obránce nebo halvbeka, kde se k těm gólovým příležitostem tolik nedostávám. Mám na hřišti jiné pokyny, které musím plnit, abychom byli jako tým úspěšní. Ale nebudu lhát, rád bych ten první prvoligový už v blízké době dal.

Na podzim jsi ze začátku i vinou nemoci moc nehrál. Máš nyní o to větší motivaci se o základní sestavu porvat, když v ní dostáváš příležitost?
V červenci to všechno vypadalo dobře, byl jsem připravený na start ligy, ale bohužel jsem na první dva zápasy vinou nemoci vypadl ze základní sestavy. Důvěru trenéra dostali jiní a chopili se toho dobře, já už jsem pak musel čekat na svou šanci. Myslel jsem, že na jaře to bude probíhat ve stejném duchu, ale potýkali jsme se s řadou zraněných hráčů a já se dostal do sestavy. Teď je mým úkolem pracovat tak, abych z ní zase nevypadl.

Z tvého působení na podzim se každému vybaví červená karta z duelu s Baníkem. Co se v té situaci přihodilo?
To byla vlastně moje první přímá červená a musím říct, že zasloužená. Na hřiště jsem šel o půli, dlouho jsem nehrál a chtěl se ukázat. Vypadalo to dobře, ale po deseti minutách jsme nezachytili nabíhajícího hráče a i když jsem se snažil nefaulovat, nešlo jeho zakončení jinak zabránit. Kluci nakonec zvládli vybojovat bod za remízu, za což jim děkuji.

Připomeňme také světlejší momenty. Například v utkání se Spartou jsi zahrál skvěle…
To je fotbal, někdy se daří, někdy ne. Doufám, že mám víc světlejších momentů, než jen zápas na Letné (usmívá se). Myslím si, že zápas na Spartě se, podobně jako ten v Plzni, povedl všem. Přišla spousta lidí a byla skvělá atmosféra, takové zápasy jsou pro nás skutečnou odměnou, která nás donutí vydat ze sebe maximum.

Od zimní přípravy máš znovu své místo v základní jedenáctce, za prostor na trávníku musíš být určitě rád...
Zatím to tak je, doufám, že to bude pokračovat. Jsem rád za každou minutu na hřišti, to je samozřejmé. Každý z nás chce hrát a všichni dělají na tréninku maximum pro to, aby prostor na hřišti dostali. Pak už je to jen na trenérovi, koho si vybere.

V posledním zápase v Olomouci jsi krátce před poločasem inkasoval úder do hlavy a o půli pak střídal. Jsi už v pořádku?
Dostal jsem do hlavy, ale nic víc než bouli jsem si z toho střetnutí neodnesl. Po chvilce jsem byl opět v pořádku a mohl dál pokračovat. K dalším utkáním jsem určitě připravený, žádné následky to na mně nenechalo.

V sobotu vás čeká duel s Boleslaví. Jaké to podle tebe bude utkání? Jak bys Středočechy jako mužstvo charakterizoval?
Každý zápas v lize je těžký, tabulka je letos extrémně vyrovnaná a každý bod má cenu zlata. Boleslav bude určitě náročný soupeř, mají spoustu zkušených hráčů jako Suchý, Matějovský nebo Škoda. Doufám, že počasí bude přívětivější než doposud, a že na utkání díky tomu dorazí i více fanoušků. Bude to určitě hodně soubojový zápas. My do toho ale dáme všechno a pak budeme doufat, že to bude stačit.