A jelo se na Slovácko. Domácí na tom byli obdobně jako královéhradečtí fotbalisté a do utkání vstupovali jako mírní favorité. Vždyť v podzimním duelu pod lízátky zvítězili 1:0 a v případě zisku „povinných“ třech bodů, o kterých žádný z přítomných skoro pěti tisícovek fanoušků nikdo nepochyboval, měli záchranu jistou.

Jenže vše bylo jinak. Předzápasové prognózy smáznul třemi zásahy jeden jediný muž, rychlonohý blonďák na kraji zálohy Vojta Štěpán! Krásné góly si připravil na 15., 60. a 70. minutu. Možná, že si někdo z fanoušků, na Slovácku jich bylo více jak stovka, ještě dnes vzpomenou:

0:1 - Vojta Štěpán si míč postavil u postranní čáry a rozehrál přímý volný kop tak přesně a prudce, že ten nakonec skončil u levé tyče domácího brankáře.
0:2 – Radek Hochmeiste pohotově rozehrál „přímák“ na nabíhajícího Jardu Zeleného, ten našel ve vápně ideálně naběhnutého Štěpána, který prostřelil brankáře Heča
0:3 - … a přišla také 70. minuta, Hochmeister „potáhl“ míč na své půlce, přihrál přesně do pohybu Vojtovi Štěpánovi a ten si z domácí obrany udělal „průchoďák“, a přesnou střelou zvýšil na konečných 0:3.

Po devadesáti minutách mohli Votroci slavit nejenom tři body, ale taká definitivu pro další prvoligový ročník 2012/2013. Hattrick a výkon Vojty Štěpána v utkání na Slovácku zaujal také pány Petráka, Rádla a Rademachera, kteří zápas popsali ve své knize k 110. výročí založení našeho fotbalového klubu Černobílá historie takto: Tenhle sprinter mezi ligovými fotbalisty pak zajistil černobílým záchranu v polovině dubna, když hattrickem rozhodl o výhře nad Slováckem. Domácí v Uherském Hradišti jako by o jeho rychlosti nevěděli a dvojice spíš pomalejších stoperů Radek Mezlík – Jan Trousil byla bezradná. Je potřeba zmiňovat, že triumfální cesta z východu Moravy byla dlouhá„ Něco nám do autobusu přinesli fanoušci, pak jsme asi pětkrát zastavovali na benzince, kde jsme doplňovali zásoby. Oslavy financoval hlavně Milan Fukal,“ popisuje spanilou jízdu Hochmeister. „Milan si to užíval. V tu chvíli se změnil na osmnáctiletého kluka,“ chechtá se Černý.

Od tohoto utkání uplynulo 14. dubna 2017 rovných pět let. Mnoho vody v blízké Orlici uteklo a také střelec a rychlonožka v jedné osobě Vojta Štěpán od té doby několikrát změnil barvu dresu. Ovšem na tento okamžik stále vzpomíná: „Vzpomínám rád a situace se mi vybavují zcela jasně. Na Slovácko jsme jeli s tím, že když uspějeme, tak jsme de facto zachránění. O to pak vítězná euforie byla ještě větší.“

Zpáteční cesta byla veselá …
Tu si vybavuji zcela živě. Dal jsem tři góly, takže na to nejde zapomenout. Šampaňské teklo proudem a bavili jsme se náramně. Jsou to krásné vzpomínky a něco podobného bych přál letos i našim klukům, aby konec letošní sezóny dopadl takhle.

Jaký gól z těchto tří Vám ulpěl v paměti?
Určitě ten třetí. V utkání jsem trefil vše, jak jsem mohl nejlíp. V jiných zápasech bych to určitě napálil do obránce, tady vše vyšlo ideálně. Míč jsem dostal po lajně, navedl jsem ho do středu, Trousilovi jsem naznačil střelu, on si sedl na prdel a míč jsem uklidil krásně k tyči. Je vidět, že fotbal je hlavně o hlavě. Když dá člověk dva góly, pak jde vše samo. Vzpomíná se na to krásně.

V kabině byla pohoda, dobrá parta …
Byl to vlastně druhý rok, co se postoupilo do ligy. Ten bývá vždy obtížný. Trénoval tady Václav Kotal, který dal dohromady výtečný tým. Je pravda, že zde byla výborná parta. Všichni táhli za jeden provaz.

Slavilo se hodně …
Cesta byla určitě veselá. V této sezóně do týmu naskočil Milan Fukal, který se vrátil po několika letech z Německa, resp. z rakouské ligy, domů. Dost věcí ho po návratu udivovalo a tohle byla jedna z nich. Jak držíme pospolu, umíme makat jeden za druhého a také se pak společně radovat. Po cestě jsme s Jirkou Poděbradským jen přemýšleli, kde je další benzínka, abychom doplnili zásoby šampaňského. A když jsme dorazili do Hradce, na kruháku jsme jezdili stále dokola … (směje se). Ono to vypadalo, jako bychom vyhráli Ligu mistrů, ale pro nás to bylo podstatné, zachránit ligu. Nikdo nechce spadnout.

Podvakrát jste ligu pod vedením Václava Kotala pro Hradec Králové zachránili, ale následující sezónu jsme s Jiřím Plíškem spadli …
To už nebylo tak veselý a některé zápasy byly doslova frustrující. Do výsledků vstoupilo dost mimosportovních vlivů, jako například, shodou okolností také utkání se Slováckem, když Haris Harba dostal od sudího Michala Patáka během tří minut dvě žluté karty za simulování. To určitě běžné není. Tento zápas jsme měli rozehraný dobře, dvakrát jsme vedli, ale nakonec jsme prohráli 2:3 a pakovali jsme se do druhé ligy.

Vy jste potom zpod lízátek odešel …
Měl jsem ambice hrát stále první ligu. Sice jsem byl v tu dobu zdrcený ze sestupu, ale musel jsem se dívat dál. A tak jsem přestoupil do Slavie Praha. Bohužel jsem chytnul Slavii v těžším období, ale byla to stále Slavie, splnění mého klukovského snu. Půlrok v Edenu byl pro mě velkou zkušeností.

Následoval Baník Ostrava a zpět do Olomouce, z které jste fotbalově vyšel …
V Baníku jsem byl rok a půl a bylo to jedno z nejhezčích mých angažmá. Když jsem tam přišel, byli na patnáctém místě. Neskutečným závěrem jsme se zachránili. Ostravu každý zná. Byla tamnauvěřitelná euforie a slavilo se na každém kroku. V následující sezóně, respektive po její podzimní části, jsme byli dokonce pátí. Pak se vedení zbláznilo a kádr rozprodalo a bylo po všem. Olomoucké angažmá již dnes neřeším a nebudu komentovat.

Dnes jste v Olympii Hradec Králové …
V zimně jsem podepsal smlouvu na dva roky. Tento tým má velké ambice a to mě přilákalo. Klub chce postoupit do druhé ligy a vypadá to docela dobře.

Takže jste jako pokropený živou vodou ….
Asi jo. Hlavně, že jsem doma. Nemusím nikam dlouho cestovat. V Olympii jsou fajn kluci a jsou i někteří fanoušci, kteří řeknou: Jdu se podívat na Vojtu Štěpána a Karla Pitáka. To je příjemné.

Co Váš osobní život?
Tak ten je skvělý. V Ostravě se mi narodila dcera Sofie a nyní před půl rokem syn Šimon. Postavili jsme si v Litomyšli barák a jsme všichni spokojení. Akorát by se mi mohla víc vyhýbat zranění, to jsem pak poměrně protivný (směje se).

Sledujete e.Pojisteni.cz ligu a Votroky?
Ligu míň, o to víc Votroky, protože v týmu mám hodně kamarádů. Bohužel, letos je to jak na houpačce.

Chodíte na Malšák pravidelně?
Musím se přiznat, že ne. Je v tom trochu i ten stadion a hodně nedávám atmosféru na něm. Když musí člověk poslouchat okolí, kolikrát nadávky nejhrubšího zrna, tak to mě nebaví. Ze stadionu pak jdete kolikrát hodně otrávený. Jak se říká, co člověk, to trenér. Manželka mi pak nadává, že se nechám tak vyhecovat. Chci se mnohokrát kluků na hřišti zastat, ale nemám proti okolí šanci. Tam jsou všichni chytří … (směje se).

Jak si nejlépe od fotbalu odpočinete?
Určitě s rodinou doma nebo někde na výletě. Poslední dobou mě baví práce okolo baráku. Jsem spokojený, když jsem na zahradě, kde si hrají děti a já tam mohu něco dělat. Manželka mi říká, že už stárnu, když mě baví takovýto klídeček.

Roky ve fotbale neskutečně letí. Máte již vymyšleno, co budete v budoucnu dělat?
Poslední dobou na to myslím poměrně často, ale zatím nevím. Určitě je ale již nejvyšší čas.

Co trénování? Například Marek Kulič to vzal od těch nejmenších …
Nevím. V poslední době mám fotbalu někdy i dost, takže opravdu nevím, zda by to byla ta správná cesta. Možná by si měl člověk od něho několik sezón odpočinout, a pak by zjistil, jak moc mu chybí.

Co třeba začít například v Litomyšli?
Nevím. Jak je člověk zvyklý hrozně dlouhou dobu na profesionální přístup, tak abych to skousnul, když si kluci půjdou pouze zakopat a ne seriózně tréninkovou porci a zápas odmakat. To si musím i já ve své hlavě trochu srovnat.

Blíží se závěr e.Pojisteni.cz ligy. Dnes se hraje proti týmu 1.FC Slovácko. Jak duel vidíte?
Nyní budou dva zápasy stěžejní. Kdyby se nedejbože dnes nic neuhrálo a ostatní, Jihlava s Příbramí a Bohemkou bodovaly, to by bylo pak strašně těžké, skoro až nemožné. Ovšem doma nás čekají hratelné týmy, které by nám mohli sedět. Hlavně ta koncovka …!!!!

Budete fandit?
Určitě, zápas budu sledovat. V kabině mám hodně kamarádů a vím, co nyní zažívají. Budu jim strašně moc fandit. Závěr ligy je vždycky nejlepší, když jste zachránění. To si všichni užívají, opak je horší a pro všechny v klubu hrozně těžké období. Na kluky budu myslet!

Děkuji za rozhovor a někdy, třeba na novém Malšáku, na shledanou!

Vojtěch Štěpán (* 8. června 1985)

Svoji fotbalovou kariéru začal v Sokolu Morašice, odkud v roce 1995 jako žáček přestoupil do Jiskry Litomyšl a následně o 6 let později do Sigmy Olomouc. V roce 2004 zamířil na hostování do prvního mužstva FK OEZ Letohrad. V sezóně 2005/2006 hostoval v FC Hradce Králové a na podzim 2006 již hrál za A-tým SK Sigma Olomouc. Jaro pak strávil na hostování v Jablonci. V letech 2010-2012 hostoval podruhé v Hradci Králové a před ročníkem 2012-2013 do klubu přestoupil. V létě 2013 odešel na hostování do pražské Slavie, kde působil do konce roku a nastoupil v 10 ligových zápasech. V lednu 2014 podepsal Baníku Ostrava. V létě 2015 mu skončila smlouva a začal přípravu s Olomoucí, protože mu Ostrava nový kontrakt nenabídla. 25. června 2015 podepsal s klubem dvouletý kontrakt, který trval do konce roku 2016. Zimní přípravu pak začal v třetiligové Olympii Hradec Králové, kde je dodnes.