Už jsi v Hradci několik týdnů. Jaké máš první dojmy?

Město se mi moc líbí a z týmu mám jen ten nejlepší dojem. Všichni spoluhráči se ke mně chovají dobře, uvítali mě přátelsky. I trenéři jsou moc milí. A hraje se tady lepší fotbal než u nás – hned první den jsem si na tréninku všiml té intenzity, která je vyšší. Jsou tu fakt dobří fotbalisté.

Poprvé v životě jsi mimo Nigérii. Je to těžké?

Ne, vůbec to nebylo těžké. Opravdu se mi tady líbí, Česko na mě působí jako přívětivá země. Akorát jsem tady poprvé v životě viděl sníh – wow! To jsem ještě nezažil.

Taky když jsi nastoupil k prvnímu zápasu proti Dukle, bylo to za hustého sněžení. Co sis říkal?

(usmívá se) Ufff. Nevěřil jsem, že v takových podmínkách vůbec budu moct hrát fotbal. Hřiště s umělou trávou, mráz a hustý sníh... V Nigérii je hrozné vedro, tady jsem přijel do mrazu. Ale byl jsem šťastný, že jsem mohl hrát.

Ovlivňuje to ještě tvou hru, nebo už si na zimní podmínky zvykáš?

Ze začátku to mou výkonnost určitě ovlivňovalo, protože to pro mě bylo úplně něco nového. Teď už jsem si zvykl, už to beru jako normální.

Když ses rozhodoval, jestli jít do Česka, co jsi očekával?

Hlavně jsem chtěl hrát v nějaké vyšší soutěži. Byl jsem v akademii v Nigérii, stál jsem před šancí dostat se do Evropy. O tom jsem vždycky snil – a věřím, že se tady s boží pomocí prosadím. Proto jsem vůbec nepřemýšlel, rovnou jsem se rozhodl, že půjdu.

Co je tady pro tebe nejtěžší?

Teď už nic. Zvykám si na město, už si klidně vyjdu sám a nemám strach, že zabloudím. Zrovna dneska jsem poprvé šel sám pěšky na stadion, doteď mě většinou vozil Erik.

Jak bys představil fanouškům sám sebe?

Nejčastěji hraju na křídle, umím z obou stran a oběma nohama. Snažím se mít z fotbalu radost, hodně sleduju Cristiana Ronalda a učím se od něj. Považuju ho za svůj vzor, za mentora. Chci být jako on.

Po zápasech si říkáš o videozáznamy. Studuješ svou hru?

Ano. Dívám se na to, jak jsem hrál, a když vidím, že mi něco chybělo, snažím se na tom o to intenzivněji pracovat.