V roce 1905 se začal o kopanou zajímat obchodník Jindřich Komárek a byl to také on, kdo měl největší zásluhu na tom, že kroužek fotbalistů byl přijat jako odbor Klubu českých velocipedistů v Hradci. A hned po vstupu byly pro mužstvo pořízeny první dresy. Byly červeně a bíle pruhované a také vynesly ihned mužstvu přezdívku „řezníci.“ Tehdejší hráč Najman ve svých vzpomínkách uvádí, že tato přezdívka nebyla na místě, protože mužstvo hrálo vzorně slušně. V roce 1909 došlo k další změně dresů. „Řeznické“ pruhované byly nahrazeny bílými košilemi a červenými trenýrkami.
V průběhu první světové války začal SK Hradec nastupovat převážně v černobílých barvách a ty ctil až do svého přejmenování v roce 1948. Variant oblečení bylo mnoho. Slavné mužstvo roku 1922 nastupovalo celé v bílém, na prsou znak Hradce Králové a černobílé podkolenky. V roce 1925 bylo triko rozdělené na dvě poloviny. Dva čtverce černé, dva bílé, jeden rukáv černý, druhý bílý. V roce 1927 nádherné vodorovně pruhované černobílé dresy i s rukávy. Jinak převažovala kombinace bílé tričko, černé trenýrky, povedla se především v roce 1934, uprostřed byl znak Hradce. I obrácená varianta černé tričko se znakem a bílé trenýrky, byla pěkná a oblíbená.
Dne 30. srpna 1931 se v přátelském zápase s ČAFK Vinohrady 0:4 hráči SK Hradec představili ve zbrusu nových dresech. Žlutá trička, černé trenýrky a černý pás přes prsa. Bohužel se žádná fotografie nezachovala.
Za protektorátu zřejmě černé tričko příliš vhodné nebylo. SK Hradec nastupoval převážně v bílém triku se znakem, nebo v různých jednobarevných variantách. Jen v roce 1943 se podařilo vybočit ze stereotypu a Hradec nastoupil v černém tričku se dvěma bílými vodorovnými pruhy. K tomu bílé trenýrky a černobílé podkolenky. Nádhera.
Po válce, ve slavném zápase 14. června 1945 na Letné se Spartou, nastoupili hradečtí v bílých dresech a černých trenýrkách. Na levé straně znak Hradce.
Přišla padesátá léta a změny názvů mužstev, soutěží, nesmyslných nápadů a opatření, a také rozmanitosti dresů. Chvíli byl na prsou okřídlený šíp, později kulatý znak s hvězdou. V roce 1955 postoupil Hradec poprvé do nejvyšší soutěže, ale jaké jsou barvy dresu na fotografii, si nevzpomněl ani Zdeněk Krejčí, který v něm hrál. Pomůže někdo z pamětníků?
Dne 6. června 1960 získal Spartak Hradec Králové titul mistra republiky. Na jaře toho roku nastupovali hráči k zápasům v černobílém pruhovaném, nebo bílém dresu a v bílých, nebo černých trenýrkách. Rozhodující utkání s Nitrou ale Hradec odehrál v zelených dresech a bílých trenýrkách. Snad proto, že Nitra hrála v bílém.
Na čtvrtfinále PMEZ s Barcelonou měli fotbalisté Hradce zbrusu nové dresy. Bílé triko se znakem Hradce uprostřed, černé trenýrky. A toto barevné spojení, v různých obměnách, potom provázelo fotbalisty i další roky. Byly to různé variace podélných černých pruhů na bílém podkladě, k tomu černé, či bílé trenýrky.
V roce 1967 se hráči objevili i v modrých dresech s velkým bílým límcem, ovšem návrat k tradičním barvám se konal velice rychle. Ligovou soutěž v roce 1972 zahájili hráči v nových dresech, které hodně připomínaly úbor z roku 1960. Jen znak na prsou byl úplně jiný.
Ve druhém kvalifikačním utkání v Teplicích v roce 1980 se Hradec představil v bílých dresech s černým vodorovným pruhem uprostřed a v černých trenýrkách. V tomto dresu už potom nikdy nehrál.
V ligovém ročníku 1980/1981 vystřídali hráči různé varianty dresů. Základem bylo bílé triko, na něm podélné tři pruhy, uprostřed nejširší. Trenýrky černé, nebo bílé. Další varianta byl bílý dres, na něm šikmý černý pás přes prsa a také dres, kde polovina byla černá a polovina bílá. U bílé byl černý rukáv, u černé bílý. Po sestupu byl k vidění bílý dres s černým límečkem a také návrat k černobílému podélně pruhovanému dresu.
Černobílé barvy převažují dodnes v různých variantách. Na prsou se objevil červený znak Hradce Králové, fotbalový znak FC Hradec a také partneři – FOMA, HBO, FOMEI, KONICA, BENZINA. Na podzim 1995 hráči nastupovali i ve žlutém dresu s nápisem OEZ a v černých trenýrkách a odehráli v něm i zápasy PVP s Kodaní a Dynamem Moskva.