Po celé jaro jsme vám přinášeli rubriku „Zápasové příběhy minulých let.“ I před zápasem s Bohemkou jsme se vrátíli do historie a připomněli si zápas s klokany v ročníku, který se velmi podobal tomu letošnímu. Tenkrát však nakonec vše dopadlo dobře.

V sobotu 28. května 1988 hostil domácí Spartak Hradec Králové ve 27. kole I. fotbalové ligy mužstvo z Vršovic – Bohemians Praha. Zápas byl očekáván s obavami, protože domácí se po třech porážkách za sebou nebezpečně sunuli do ligového podpalubí a na sestupovou příčku měli náskok pouhých tří bodů. Svěřenci trenéra Milana Šmardy nenastupovali k zápasu zrovna v „růžové náladě“, evidentní však bylo nesmírné odhodlání zápas vyhrát.

V řadě utkání na malšovickém trávníku bylo voláno po zodpovědnosti hráčů k divákům, kterých tenkrát chodilo nejvíce v celé lize. Dnes to zní asi neuvěřitelně, ale v ročníku 1987-88 přišlo v Hradci na patnáct zápasů 179 424 příznivců, v průměru tedy 11 962 na zápas. I na tento klíčový zápas prošlo turnikety 10 148 diváků. Hradec nastoupil v sestavě: Jelínek - Mráz, Polák, Havránek, Macháček - Dlouhý, Filo, Ringel - Mejtský, Vratislav Chaloupka, Černý, střídali Doležal a Časko.

Domácí tým tváří v tvář hrozbě sestupu dokázal zmobilizovat koncentraci k jedinému cíli-vítězství a zisku dvou bodů. Sympatické bylo, že se tak nestalo v herní křeči, kdy účel musí světit jakýkoliv prostředek. Diváci si přišli na své, za neutuchající podporu byli nakonec odměněni celkem pěti góly a vítězstvím domácích 4:1, za které stříleli branky Ringel, Černý, Filo a Chaloupka.

A jak probíhaly ty nejdůležitější momenty na trávníku pod lízátky? Takto je má zachyceny kronika:

16´ Vratislav Chaloupka poslal míč do uličky Černému, kterému v poslední chvíli okopl míč Levý

19´ Vratislav Chaloupka střílí těsně vedle Hruškovy tyče

23´ Havránek prudce vystřelil, na brankové čáře míč vykopl Levý (fotografové viděli míč za brankovou čárou!). Opakovanou střelu reflexně vyrazil míč Hruška.

27´ Černý na vlastní půlce vybojoval míč, který poslal naběhnutému Rynglovi. Ten prudkou střelou zajistil vedení 1:0

Tým Bohemians od tohoto okamžiku herně velmi přidal a často se objevoval před naší brankou.

42´ Ščasný unikl po pravém křídle, poslal dlouhý centr přes celou branku, Jelínek na něj nedosáhl a volný Pavel Chaloupka hlavou skóroval, 1:1

Naši hráči se po poločasové přestávce vrátili do pole se vztyčenou hlavou a s touhou po vítězství.

47´ Černý dostal přihrávku od Vratislava Chaloupky a prudkou ranou skóroval, 2:1

55´ Černého prudký trestný kop se od zdi odráží na roh

61´ Vratislav Chaloupka přesně centruje od postranní čáry do obrany „klokanů“ na hlavičku Filla, který pod břevno skóruje, 3:1

74´ Černý – Dlouhý – Mejtský – a Vratislav Chaloupka po předcházející ose posílá míč do prázdné bránky soupeře 4:1.

79´ Dlouhý dostal míč do běhu, ale před velkým vápnem, když měl před sebou jen brankáře Hrušku, byl zezadu sražen Levým, který dostal červenou kartu.

Toto utkání naši hráči zvládli na jedničku a vzhledem k výsledkům ostatních utkání nám však starosti se sestupem neubyly. Výrazně však stoupl optimizmus o setrvání v nejvyšší soutěži naší kopané.Tolik přesný opis dobového komentáře. A jak viděl zápas trenér? „Ano, všichni zapnuli v pravý čas, však jsme se zaměřili především na psychickou koncentraci,“ prohlásil po utkání Milan Šmarda.

Týdeník Gól k tomuto zápasu napsal článek nazvaný „K bojovnosti přidali i chytrost.“

Nováčkovi z Hradce Králové se od začátku ligy valné naděje na udržení nedávaly. Odborníci poukazovali na slabý kádr a nezkušenost. Výkony Hradeckých jim dávaly dlouho zapravdu. I v domácím prostředí fotbalisté v černobílých dresech málokdy soupeře přehráli, většinou spoléhali na elán a bojovnost. Postupně přidávali další zbraně: disciplínu na vzorné plnění taktických úkolů. Především venku jim to vycházelo, ze zajištěné obrany vyráželi k rychlým protiútokům a získávali tak důležité body. V zápase s Bohemians si zapsali nejen nejvyšší vítězství v jarní části soutěže, ale navíc potěšili i diváky. Ve druhém poločase soupeře doslova převálcovali a fanoušky přesvědčili, že i fotbalová chytrost jim není utajeným pojmem. Černý vtipným pasem uvolnil Ringela a ten nabízenou příležitost proměnil s jistotou věhlasného chirurga, Macháček „nezbaštil“ reprezentantu P. Chaloupkovi proběhnutí míče mezi nohama, Mejtský tváří v tvář osamocenému Z. Hruškovi ještě nalezl lépe postaveného spoluhráče, V. Chaloupka měl při přihrávkách na noze mikroskop. A to je jenom výčet nejkrásnějších akcí. Hradečtí se v celém utkání prezentovali oduševnělým fotbalem, spoléhali sice na výkon kolektivu, ten ale dotvořili výrazné individuality Černý, V. Chaloupka, Mráz, Polák. Mnozí diváci hradecké fotbalisty prostě nepoznávali.“

V mnohém by se mohl ročník 1987-88 podobat tomu letošnímu. Hradec se tenkrát zachránil, skončil na čtrnáctém místě s náskokem šesti bodů na sestupovou příčku, letos to bohužel nevyšlo. Když přepočítáme jeho tehdejší bodový zisk na tříbodové hodnocení, vyjde nám nádherných 35 bodů. Mít je dnes po skončení celé ligy, bylo by nám všem o mnoho veseleji. Bohužel.

Výraznou postavou, nejen tohoto zmiňovaného zápasu s Bohemians, ale celé historie královéhradecké kopané, je střelec jedné ze čtyř branek do sítě klokanů Pavel Černý. Jak on vzpomíná na zmiňované utkání po devětadvaceti letech?

Určitě na to vzpomínám rád. Byla to moje první prvoligová sezóna. Náš hlavní cíl jako nováčka bylo, zachránit se. To se nakonec povedlo. Tenhle zápas byl jeden z nejdůležitějších.

Vybavují se Vám nějaké podrobnosti?

Vzpomínám si, že v utkání jsem dokonce dal gól. V utkání hlavně řádil Vráťa Chaloupka, který dal branku a na další nahrával. Hrál velmi dobře. Zápas nám vyšel a diváci byli spokojení.

Jaká to pro Vás byla sezóna?

Pro všechny určitě dobrá. Jako nováček jsme měli elán po celou dobu a chtěli jsme všem svými výkony ukázat, že do ligy patříme, a že s námi musí ostatní počítat.

Určitě motivací byly také v té době divácké návštěvy. Jak jste si zápasy užíval?

V té době se hrála liga opět po nějaké době a lidi táhla. Návštěvnost byla fantastická a my všichni jsme si užívali každý zápas.

Jak vzpomínáte na zápasy s „klokany“?

Určitě v dobrém. Je to tým z Prahy, na který se chtěl každý vytáhnout. Jezdilo s nimi vždy hodně fanoušků a atmosféra byla pokaždé výborná. A když vzpomenu jména Zdeněk Hruška v brance, Standa Levý, Zdeněk Ščasný, Petr Holota, Vladimír Hruška či Pavel Chaloupka v poli, o motivaci bylo vždy postaráno. A zápasy v Ďolíčku? To byla také nádhera. Tam jsem hrál vždy rád. Zápasy byly vždy korektní a slušný. Bože, to už je let!

Při vyprávění Vám, i po těch letech, nabíhá husí kůže. Jak byly duely těžké, protože tento tým měl ve svém středu několik reprezentantů?
Do reprezentace bylo tenkrát blíž z Prahy a bylo jedno, zda byli ve Spartě, Slavii, Dukle nebo Bohemce.A v Bohemce jich také pár bylo. Navíc je trénoval pan Dušan Uhrin, který byl několik let nazpět tady v Hradci, takže o motivaci nebyla nouze. Zápasy proti pražským týmům byly určitě jiné, než například proti Žilině nebo Prešovu. Zahrát si proti reprezentantům a udělat takový výsledek, to byla paráda.

Letos vše směřovalo k tomu, že si to o setrvání v soutěži rozdáme s klokany na férovku tady pod lízátky. Ale bohužel! Vše dopadlo špatně a utkáním na Spartě (2:3) jsme sestoupili … Jak jste vnímal letošní sezónu?

No vnímal? Já viděl jenom domácí zápasy. Ven jsem nejezdil. Začátek byl určitě dobrý, azyl v Boleslavi nám vyšel a jak mnozí dnes říkají, asi to bylo nejlepší období letošní sezóny. Body jsme získávali a přitom jsme nehráli ani doma. Ovšem nikdo nepředpokládal, že jaro bude takové, jaké bylo. Bodů jsme měli po podzimu docela dost a mohli jsme hrát v klidu. Ovšem od prvního jarního zápasu s Duklou šla naše výkonnost rapidně dolů. Určitě na to měla vliv i psychika, protože v týmu jsou i mladí kluci. Body jsme měli dělat hlavně doma. To je základ. To ale nepřišlo. My jsme doma nejenom nebodovali, ale ani nestříleli góly. Bez nich se vyhrát nedá. Klukům bojovnost a snaha se nedá upřít, ale lehalo to na ně zápas od zápasu víc a víc, a výsledkem je sestup. Na Spartě už bylo pozdě. Tam se dělají body těžko.

Jak vidíte budoucnost hradeckého fotbalu?
Nevím, co bude prioritou, zda hned postup, či dát šanci mladým a budovat kádr z vlastních zdrojů. I když jenom s mladými se ani druhá liga nedá hrát. Ovšem jasnou věcí do budoucna, co by se mělo určitě prosadit a na čem je hradecký fotbal závislý, je nový stadion. To říkají všichni z odborného kruhu a já s tím souhlasím. Klub se musí posunout, musí jít dál. Ale bez stadionu to prostě nejde. To už zjistili všude, ale tady v Hradci bohužel ne. Všichni by si to zasloužili, kluci, hradecká veřejnost, zkrátka všichni. Tento stánek je nedůstojný celého města.

Dá se na uplynulé sezóně najít i něco pozitivního?

(Dlouze přemýšlí) Pozitivního? Některé zápasy nebyly špatné. Třeba ten poslední na Spartě, kde nastoupili mladíci. Ale body to nepřineslo.

Co dnes děláte? Víme, že jste měl zdravotní peripetie …
Mám operované kyčle, takže teď jsem byl malinko zdravotně indisponován. Ale už je to v pohodě a cítím se dobře. Ale na žádné výkony to už nebude (směje se).

Takže si troufnete i na fotbálek za starou gardu?
To ne. Třeba bych mohl, ale nechci riskovat. Nerad bych se zbytečně zranil. Já jsem rád, že normálně chodím a nebolí to. Určitě to pokoušet nebudu. Na hradecký fotbal se ale budu chodit dívat furt!

Přejeme Vám tedy hodně zdraví a děkujeme za milé setkání a rozhovor s Vámi.