Pohled do minulosti: Šťastný postup Votroků do ligy přes Teplice v létě 1980

10. 5. 2017   |   Redakce
V rámci utkání s Teplicemi jsme si povídali s legendou královéhradecké kopané sedmdesátých a osmdesátých let minulého století panem Jiřím Fingerem. Vzpomínalo se hlavně na památné dvojutkání v létě 1980 a postup do nejvyšší soutěže v bývalém Československu. Ale nejenom o tom ...

Historie vzájemných mistrovských zápasů je velice pestrá a bohatá na události. Kniha Černobílá historie tři nejzajímavější z nich připomíná. „Hradec byl zase na dosah nejvyšší soutěži jako už několikrát předtím. 20. listopadu 1955 Votroci nastupovali na hřišti Teplic, které Spartak dokázaly jako jediní ze soupeřů na jaře U Nemocnice porazit. Tehdy při rovnosti bodů rozhodoval poměr vstřelených a obdržených gólů a ten byl před posledním kolem následující: Hradec-2,882, Bohemians (tenkrát Spartak Praha Stalingrad) - 2,808.

V Teplicích to bylo pořádné drama. Domácí se do soupeře zakousli jako buldok a v úvodu zápasu ho ždímali ze všech sil. Hradec se z tlaku postupně vymanil a před pauzou Šindelář trefil břevno. Na druhé straně zase zachraňoval Matys na brankové čáře. Ve 45. minutě se dostal k míči Macek, a ačkoli byl v obležení obránců, poslal Hradec do vedení. Radost znásobila zpráva z Vršovic, že domácí vedou nad Slavojem České Budějovice jen 2:1. Votroky vedoucí branka nastartovala a ve druhé půli byli lepší. Při velké šanci Macka, Šindeláře i Malíka svoje vedení už nezvýšili, ale stačilo to. Klokani totiž porazili České Budějovice „jen 5:2“, a tak podíl gólů dostal hradecký Spartak poprvé do nejvyšší soutěže.“

Přesuneme se o čtvrt století dál, kdy obě mužstva sehrála dva nejdůležitější zápasy vzájemné historie. V sezóně 1979-80 skupinu A národní fotbalové ligy vyhrály Teplice a skupinu B Spartak Hradec Králové. Dva zápasy vítězů skupin měly rozhodnout o postupu do I. ligy. 10. června 1980 se hrálo v Hradci první barážové utkání. Do Malšovic zamířilo přes dvaadvacet tisíc lidí a atmosféra byla úžasná. „Zápas samotný smetl všechny předpoklady, tentokrát to vypadalo, že nervozita sedla na favorizované hosty. Aktivita a bojovnost domácích Teplice zaskočily. Hradečtí vyvinuli obrovský tlak, škoda nezužitkovaných šancí. Votroci se nakonec trefili jen jednou-Hůlka ve 43. minutě přihrál Knapovi, ten prostrčil přihrávku za obránce a Mejtský proti vysokým a těžkopádným stoperům Weigendovi a Frankem využil svůj bleskurychlý start.

Blízkost první ligy, na kterou se pod Bílou věží čekalo sedm let, se vynořovala na kraji zorného pole. Před odvetou Hradečtí přespali ve Špindlerově Mlýně, prošli se na čerstvém horském vzduchu, aby pročistili hlavy, a vyrazili do Teplic. 16. června 1980 na ně čekalo překvapení. „Odhadovali jsme, že tam mohly být tak čtyři tisíce hradeckých fanoušků,“ vrací se v myšlenkách Mudruňka. „Neexistovalo, že bychom je zklamali.“

S tímhle odhodláním se hosté do soupeře pořádně zakousli-v první půlhodině měli navrch, žlutomodří se v podstatě jen bránili. Teplice si navíc cestu za postupem komplikovali i sami. Ve 35. minutě rozhodčí Grégr za protesty vyloučil Mixu. Jako by tahle lapálie favorita probudila, ve druhé půli se konečně vzchopil a i v deseti lidech byl lepší. Gól byl na spadnutí – a padl v 53. minutě, když Melichar prostřelil Votrubu z přímého volného kopu. Výsledek 1:0 by znamenal třetí, rozhodující zápas. Jenže ke třetímu utkání nedošlo. V 82. minutě střídající Šmolka utekl po pravé straně, poslal prudký centr do vápna a Jiří Finger dorazil míč do odkryté brány. Zbývajících deset minut byla obrana hostů pod enormním tlakem. Jen Melichar měl minimálně tři čtyři šance. Hradec nápor ustál – a mohl slavit.“

Jiří Finger odehrál v barvách Hradce 226 mistrovských zápasů ve kterých vstřelil 52 branek. Tu nejdůležitější určitě v Teplicích. Narodil se 6. listopadu 1951 v Trutnově a než se objevil v Hradci oblékal dres těchto mužstev.
SK Sparta Úpice - žáci, dorost, muži
Sparta Praha – dorost, muži 1968-72
Reprezentace – dorost a mužstvo do 21 let
Dukla Tábor 1970-72
Po vojně se vrátil do Sparty a z ní přestoupil do prvoligového Hradce Králové
Spartak Hradec Králové 1972-74
Sklo Union Teplice 1974–76
Spartak Hradec Králové 1976–82
Ústí nad Orlicí - divize
Praskačka - 1.B třída
Lhota pod Libčany - 1.B třída
Sokol Nový Hradec Králové - 1.B třída
Sokol Malšovice - 1.B třída
Titanic Štěpánovice – stále ještě hraje (duben 2015!



Rozhodující branku na 1:1, a vstupenku do 1. federální československé fotbalové ligy, vstřelil Jiří Finger, odchovanec trutnovské kopané a v sezóně 1972/1974 také hráč Teplic. Ovšem ve své kariéře je neodmyslitelně spjat s královéhradeckou kopanou! Přes dvě stě startů v černobílém dresu a padesát dva branek v síti soupeřů hovoří za vše.

Jak na barážový zápas, který rozhodl o návratu Votroků do 1. ligy, vzpomínáte? Vybaví se Vám ještě?
To víte, že ano, a živě. Ještě dnes vidím ten gól, kdy po pravé straně utekl Milan Šmolka, centroval před jejich branku do vápna a míč prošel přes všechny protihráče až ke mně na zadní tyč. Pak už bylo lehké, míč do branky doklepnout (usmívá se).

Vzpomínáte poměrně rád …
Určitě, postoupili jsme do první ligy, kdy Teplice byly favority. Byl to úžasný dvojzápas. A do Teplic nás jeli fanoušci podpořit ve velkém množství. Na to se nedá zapomenout.

Byla to i jistá satisfakce? Vy jste několik sezón před tímto utkáním na severu Čech i působil.
Po tomto dvojutkání Teplice litovaly, že si mě nenechaly, a že jsem od nich odešel (směje se). Ne, vážně, byl jsem v Teplicích tenkrát na tzv. technický přestup, kde jsem musel v jejich dresu odehrát určitý počet zápasů, což se nestalo a byl jsem po dvou letech vrácen do Hradce. V podstatě jsem jim jejich nezájem o moji osobu vrátil a rozhodl o našem postupu.

Do baráže šli Teplice jako favorit …
Ano, byli jasným favoritem, protože svoji českou skupinu, my jsme hráli moravskou, absolvovali bez zakolísání. My jsme si však věřili, protože ta naše byla o dost těžší. Oni sice měli ve svém středu výborné fotbalisty, jakým byl například Jarda Melichar, ale my jsme byli parta, která do ligy strašně moc chtěla.

Jak na roky v černobílém dresu vzpomínáte dnes?
Strašně rád. Období, kdy jsem v Hradci působil, mám rozděleno na dvě části. Tou první je ligová sezóna 1972/1973, ve které jsem odehrál většinu zápasů. Zranily se opory Eda Schmidt a Olda Rott, takže jsem kromě úvodního duelu se Spartou nastoupil ke všem a vstřelil 5 branek. Podzim jsme měli úžasný a z českých oddílů jsme byli nejlepší. Jaro se již tak nepovedlo a nakonec jsme sestoupili.

A co námi zmiňovaná sezóna 1980/1981?
Já jsem si užíval každou sezónu, každý zápas. Tahle však byla o poznání těžší, hlavně po psychické stránce. Stále jsme se totiž pohybovali v sestupovém pásmu a nakonec jsme sestoupili o jeden jediný gól. Ale sehráli jsme i mraky krásných zápasů.

Povídejte.
Rád vzpomínám na domácí utkání s favorizovanou Duklou Praha (pozn. Dukla Praha skončila na 2. místě za Baníkem Ostrava se ztrátou dvou bodů). Vyhráli jsme 1:0 a já jsem vstřelil gól přímo do šibenice. Dodnes to vidím docela živě, Pepa Petřík mně míč posunul na vápno a gólmanovi jsem nedal šanci. Myslím si, že jsme tímto výsledkem vzali Dukle šanci bojovat o titul. Nebo utkání v Prešově, které jsme vyhráli 2:1. Tenkrát zápasy přenášel pouze rozhlas a při posledním vstupu, možná tak v 85. minutě, reportér hlásil, že si jdou domácí prešovští fotbalisté pro dva body a vedou 1:0. Pak už byl jen souhrn výsledků a v něm pouze konstatoval výsledek zápasu Tatran Prešov – Spartak Hradec Králové 1:2 (směje se). A že v Prešově nebylo jednoduché vyhrát! Jenomže tenkrát jsme zápas otočili v posledních minutách a ani rozhodčí s tím již nic nemohl dělat.

V černobílém dresu jste se také potkal s mladším bratrem Zbyňkem …
Párkrát jsme spolu nastoupili, ale on měl problém s kolenem, takže svoji kariéru měl kratší. Ale pamatuji si na první náš prvoligový zápas doma proti Slovanu Bratislava. Bohužel jsme si ho moc neužili, protože jsme prohráli 1:4. Slovan byl v čele s Mariánem Masným a dalšími reprezentanty zkrátka lepší.

Po sestupu jste v Hradci odehrál ještě jednu sezónu a poté z vrcholového fotbalu odešel. Proč? Nebylo to unáhlené rozhodnutí?
Skončil jsem hlavně kvůli rodině. Bydleli jsme v 2+1 v osmém patře, kde stále nejezdil výtah, a my měli děcko v kočárku. Když jsem žádal naše klubové představitele o pomoc se sháněním bytu, řekli mi, že nejsou žádný zaopatřovací ústav. Tak jsem šel hrát do Ústí nad Orlicí fotbal na nižší úrovni a na Novém Hradci jsme začali v roce 1981 stavět barák.

Nebyla to škoda? Při své kondici jste ve třiceti mohl klidně pokračovat.
Tak jsem se rozhodl. Navíc, do Ústí jsem šel se svým spoluhráčem Jardou Mudruňkou a vytvořili jsme tam dobrou partu, které se v divizi dařilo.

Diváci na Vás chodili třeba i do Malšovic, kde jste hrál za místní Sokol …
Na tohle období také rád vzpomínám. Představte si, že v jednom týmu jsem nastupoval s mladým Markem Kuličem. Co já jsem se mu naříkal: „Jsi blbej, koukej začít makat, ty máš na víc, než na B. třídu!“ No a vidíte, asi mě poslechl a dotáhl to až do reprezentačního trika (směje se).

Zahrajete si i dnes fotbal?
No jéje. Na soutěžní úrovni jsem nastupoval ještě ve 45 letech a v podstatě hraju dodnes. Založili jsme u nás na jihu Čech seniorský klub Titanic Štěpánovice, ve kterém hrají pouze fotbalisté za zenitem (směje se). Je pravda, že nás tam, co jsme přes šedesát, moc není. Takže ti mladší nás honí. Název týmu máme podle lodi, ale my, na rozdíl od ní, se nepotopíme!

Zmínil jste Jižní Čechy …
Ano, v roce 2004 jsme se se současnou manželkou vzali. Sloužil jsem v sedmdesátých letech na vojně v Táboře, kde jsme se tenkrát potkali a seznámili, a po 30 letech jsem se stěhoval do Českých Budějovic. Bydlíme v Lišově u Českých Budějovic, kde máme postaveno.

Jste s někým z bývalých spoluhráčů v kontaktu?
Spojení mám na Honzu Rolka, a když projíždím Hradcem do Trutnova na hrob rodičů, vždycky se za ním stavím. Byl jsem v kontaktu i s Honzou Klímou, ale ten bohužel nedávno zemřel.

A co dnes děláte?
Jsem důchodce. Baví mě, stále něco dělat, být v pohybu. Dodělali jsme s manželkou barák, tak je furt něco.

Fanoušci si Vás mohou pamatovat jako brilantního technického hráče s dobrou střelbou. Měl jste to dar od fotbalboha, nebo vydřené?
Tak napůl. Jsem pravák, ale můj otec mi vždy říkal, že jednonohý fotbalista není fotbalistou. Tak jsem dřel i levou nohu. Třeba rohy jsem zahrával vždy tou nohou, aby míč směřoval do branky. To byla moje výhoda a táta na mě dlouho dohlížel, abych to natrénoval. Takže trochu od přírody a hodně natrénované.

Sledujete i dnes hradecký fotbal?
Sleduji. Sleduji i vše okolo něho, včetně stadionu. To bych klukům a všem v klubu moc přál. To bylo za těch let slibů, nákresů a maket. Nyní ale věřím, že se vše podaří. Vždy, když jedu okolo, přibrzdím a dívám se na stadion. Přeci jen, něco člověk v Hradci Králové prožil.

A výkony Votroků?
Letos to růžově moc nevypadá. V závěru soutěže bude hlavně záležet na domácích zápasech, včetně toho s Teplicemi. Budu ale fandit i takhle na dálku. Ať se Hradec v lize udrží a co nejdřív postaví nový stadion.

Děkuji za rozhovor a až budete Hradce Králové opět projíždět, zastavte se na Mašáku na kávu.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Rozhovory

Jsem rád, že jsem se mohl vykoupit, usmívá se Filip Čihák

Tisková zpráva

Návrat jako hrom! Dres Votroků obléká Tomáš Petrášek

Aktuální zprávy

Votroci zamíří na východ, v neděli se představí v Ostravě