Jak vzpomínáte na hradeckou jízdu Pohárem vítězů pohárů na podzim 1995?

Můžou to být jedině pěkné vzpomínky. V poháru se nám dařilo, stal jsem se nejlepším střelcem. Byla škoda, že jsme vypadli s Dynamem Moskva, ale jinak to byly výborné zážitky. Mezinárodní úroveň je něco jiného než liga.

Do Hradce jste přišel z Chebu v létě po vítězství v Poháru ČMFS. Jak se vám nový tým líbil?

Byli to vítězové poháru, no. Bylo to super v evropských zápasech, postupovali jsme, ale v lize se nám moc nedařilo. To byla taková stinná stránka. Takže tak napůl. Myslím, že jsem zapadl dobře, jsem bezproblémový člověk. (směje se) Kluci jako Ulda a další, to byla výborná parta.

Ke komu jste si vytvořil nejbližší vztah? Na soustředěních jste bydlel s Pavlem Černým, ne?

Abych řekl pravdu, to, jestli jsem s ním bydlel, si už nepamatuju. Ale měli jsme super vztah, oba jsme patřili ke starším hráčům. Celá parta byla dobrá, všichni táhli za jeden provaz.

A čím si vysvětlujete to, že zatímco v PVP jste postupovali, v lize se vám nedařilo?

Byl jsem v té době v reprezentaci a měl jsem mezinárodní zkušenosti, ale na některých klucích bylo vidět, že Evropa je pro ně něco nového. Možná to trochu uškodilo na domácí scéně – každý měl velkou motivaci zahrát si pohárové zápasy, možná se podvědomě nechtěl zranit v lize... Přišel nedůraz v soubojích, ztráty míče...

Vás doběhlo zranění před dvojzápasem s Dynamem Moskva – proti němu jste ani jednou nehrál. Jak jste přišel k úrazu?

(usmívá se) No, jak jsme doma porazili Kodaň, bylo tam takové nešťastné zranění: Máša nechtěně roztrhl stehno jejich obránci. Při zápase v Dánsku – nevím, jestli to měla být odveta, nebo kvůli tomu, že jsem jim u nás dal dva góly – mě celou dobu naháněli, až mě dohnali a sestřelili. Poranil jsem si meniskus a vazy, proto jsem nemohl hrát s Moskvou.

Mrzelo vás to hodně? Byl jste brejkový hráč, vám by utkání s Dynamem seděla, ne?

Určitě. Každý zápas v Evropě je něco zvláštního – člověk se ukáže, má šanci někam se posunout... Ve Vaduzu snad psali v novinách, že mi tam postaví pomník, že něco takového ještě neviděli. (směje se) Samozřejmě mě hrozně mrzelo, že jsem si proti Dynamu nezahrál. I kvůli tomu, že jsme tak smolně vypadli. Na tribuně to bylo strašné.

Odveta s Dynamem byla moc pěkný zápas. Byl nejhezčí, nebo řadíte výhru nad Kodaní ještě výš?

Výš řadím tu Kodaň. A ne proto, že jsem dal dva góly. Myslím, že jsme opravdu hráli velice dobře. Vyhráli jsme 5:0 a Kodaň jsme do ničeho nepustili, přejeli jsme je. S Dynamem to bylo přece jen vyrovnanější.

S devíti góly v hradeckém dresu jste byl nejlepším střelcem PVP. Který byl nejlepší?

Jestli si dobře vybavuju, ve Vaduzu jsem dal jeden, před kterým jsem v šestnáctce vycvičil tři hráče. Ale za nejhezčí a nejdůležitější dodnes považuju ten první proti Kodani. Od Pavla Černého jsem dostal míč do šestnáctky, uvolnil jsem se a překonal brankáře. To nás nastartovalo. Nedával jsem úplně nějaké góly nůžkami, ale tenhle byl pěkný a důležitý.

V Hradci jste strávil sezonu, po ní jste zamířil do Baníku Ostrava. Kam ten rok řadíte ve své kariéře?

Patří skoro nejvýš, vždyť jsme hráli v Evropě. Osobně pro mě špice byla v Chebu – postoupili jsme do ligy, měli jsme dobré výsledky, dařilo se mi, dostal jsem se do nároďáku... Tam jsem toho zažil nejvíc, ale Hradec je na druhé příčce. Hráli jsme poháry, ve městě se mi líbilo, lidi byli příjemní.

Ještě se vás zeptám, co teď děláte. Trénujete stále v Háji ve Slezsku?

Ano, jsem v Háji a v háji. (směje se) Po dvou a půl letech jsem skončil na Čeladné a už jsem nechtěl dělat nižší soutěže. Myslel jsem, že když se budu snažit fotbal na takové úrovni posunout, budou lidi vstřícnější. Nechtějí ale opouštět své stereotypy. Nakonec jsem přesto kývl na nabídku z Háje, jsem tam měsíc a v situaci, která teď nastala, nevím, co bude. Jsem věčně na zahradě, v civilu mě pandemie neomezuje, ale fotbal chybí.