Sezóna vygradovala v jediný rozhodující duel

Existuje pro Hradec atraktivnější soupeř než Pardubice? Nejspíš ne. Je zcela jedno, zda se tato města zrovna porovnávají ve fotbale, hokeji, výstavbě infrastruktury či cvrnkání kuliček. Rivalita těchto odvěkých konkurentů nemá hranice sportovní, kulturní, ekonomické či jiné. Je specifická pro celé české území, snad je to dáno i polohou a velikostí obou krajských center.

Zpět ale k fotbalu. Na jaře 2014 se Votroci snažili vrátit zpět mezi tuzemskou fotbalovou elitu. Start do sezóny měli katastrofální, když v prvních třech kolech získali jediný bod, přičemž dvakrát hráli v domácím prostředí. Následně se ale zvedli, neprohráli devět duelů za sebou a rázem byli zpět ve hře o návrat do nejvyšší soutěže.

Také jaro bylo pro hradecké barvy velice úspěšné. Východočeši prohráli jen dvě utkání – na Táborsku a ve Frýdku-Místku. Za sebou nechali Karvinou, Zlín i Žižkov. Před závěrečným kolem tak byly karty rozdány zajímavě. Vedoucí Budějovice měly 59 bodů, stejně tak druhé Táborsko. Votroci ztráceli na tento tandem jediný bodík. Oba jihočeské kluby se musely v posledním zápase střetnout spolu, což dávalo svěřencům kouče Prokopce výhodu – k postupu jim stačilo vyhrát vlastní utkání.

Jenže tím duelem byl myšlen zápas na horké půdě ústředního rivala z Pardubic, který nechtěl dát Hradeckým ani metr pažitu zadarmo. Bylo tak jasné, že půjde především o obrovskou fotbalovou bitvu. Na stadionku Pod Vinicí to už hodinu před zápasem hučelo jako v úlu. Fanoušci Votroků zcela zaplnili sektor pro hosty, kde člověk stál na jedné noze, která ani nebyla jeho vlastní, navíc obsadili i polovinu hlavní tribuny. Černobílí měli v hledišti ten den zřetelnou převahu.

Utkání se neslo v duchu, který se očekával. Na hřišti plály emoce od prvního okamžiku. V první půli si oba celky vytvořily po jedné větší šanci, jenže Klátil nedokázal za Koubkova záda dorazit vyražený pokus Fikejze a na druhé straně pálil po šikovném prodloužení Rolka Kulič jen do tyče svatyně domácích. Votroci přitom potřebovali nutně vyhrát, remíza jim na postup nemusela stačit.

V druhém poločase Hradečtí šlápli na pedál a byli lepším mužstvem, Kuličovu ránu však vyrazil Frydrych, Plašilovo zakončení zase skončilo jen na tyči svatyně domácích. Pomalu se již schylovalo k závěru, když přišla 77. minuta. Pavel Dvořák v ní na pravé straně propasíroval míč na osu hřiště. Balon si na hranici pokutového území zpracoval Emir Halilovič a přízemní utaženou ranou k levé tyči dal tolik kýžený gól! V tu chvíli explodovala taková vlna radosti, že to vypadalo, že Pardubice už druhý den na mapě nebudou.

Jásot hradeckých fandů byl umocněn tím, že Halilovičova trefa padla do sítě té svatyně, za kterou se nacházel dav příznivců Votroků. Trvalo notnou chvíli, než sudí Bílek donutil hráče v černobílém utnout oslavy, aby se mohlo pokračovat ve hře. Závěr duelu už si svěřenci kouče Prokopce zkušeně pohlídali a dovedli utkání k vítěznému konci, Hradec porazil Pardubice 1:0 a byl znovu prvoligový.

Ihned po závěrečném hvizdu se na trávník malého pardubického stadionu vrhl dav hradeckých příznivců, který chtěl oslavy postupu sdílet se svým mužstvem. Marná byla snaha pořádkových služeb přehradit hřiště vlastními těly, fanoušci Votroků si ke svým hrdinům cestu našli a následně se tak mohlo slavit naplno.

Příznivci Černobílých si dodnes výhru zřetelně vybavují. „Postupový zápas v Pardubicích? To bylo něco neuvěřitelnýho! Nervy až do konce… Emir to trefil, neskutečná euforie. Regulérně jsem brečel,“ vzpomíná například  Blackandwhite. „V okamžiku Halilovičova gólu jsem stál za bránou a tlačil jeho střelu očima do sítě, doufal jsem, že už se po ní Frydrych nenatáhne. A on ani nemohl,“ přidává se s úsměvem Ludwajs.

Vlastní pohled na utkání přidává i Kuksič. „Tenhle zápas řadím hodně vysoko. Šlo o vítězství v derby s Pardubicemi na jejich hřišti Pod Vinicí. Následně propukly oslavy postupu do ligy přímo na ploše. Na to se snad ani nedá zapomenout, máme to vryté v paměti všichni, co jsme tam byli Votroky podpořit, a že nás bylo,“ oceňuje další dlouholetý fanoušek Hradce.

Duel si ihned vybaví i tehdejší kapitán Votroků, Adrian Rolko. „Jasně, my jsme hlavně celé jaro doufali, že k tomu rozhodujícímu zápasu na půdě Pardubic nedojde, protože rivalita mezi kluby je pověstná. Měli jsme sice velkou podporu fanoušků, ale v novinách se tehdy psalo, že to bude derby desetiletí. I my si samozřejmě uvědomovali, o co hrajeme, takže tíha daného okamžiku byla velká,“ přiznává současný asistent trenéra Koubka.

„Dali jsme gól do brány, za kterou byli naši fanoušci.“

Jak vzpomíná na samotný zápas? „Pamatuji si, že jsme se dlouho nemohli prosadit. Pardubice nám nedaly nic zadarmo. O poločase jsme věděli, jak hrají Budějovice s Táborskem, ale pouze výhra nám garantovala jistý postup. Někdy kolem 75. minuty jsme konečně dali gól, navíc na tu bránu, za kterou byli naši fanoušci, takže euforie z té trefy byla přímo neskutečná. Následně nás ale čekalo nekonečných 15 minut, než rozhodčí konečně odpískal konec,“ vybavuje si tehdejší opora defenzivních řad Votroků.

A co mu proletělo hlavou v momentě, kdy arbitr Bílek konečně utkání ukončil? „V tu chvíli z nás konečně spadla tíha celé té sezóny. Trenéři do nás celou dobu hustili, že musíme dotahovat, protože Budějovice i Táborsko hrály často v pátek a my až v neděli, takže jsme stále něco doháněli. A teď bylo po všem, naši fanoušci vlítli na hřiště a my byli rádi, že jsme se o tu radost mohli s nimi podělit,“ přiznává hráč, který ve své kariéře prošel i angažmá ve Francii.

Zároveň ale připouští, že oslavy byly velké zejména přímo na hřišti. „Jasně, tehdy jsme byli hodně nadšení, jak na trávníku, tak potom v kabině. Ale druhý den už to tak horké nebylo, v šatně jsme to samozřejmě ještě trochu oslavili, ale určitě nešlo o žádné přehnané juchání,“ vzpomíná na tehdejší postup Adrian Rolko.

Sestava Votroků v památném utkání v Pardubicích

Trenér: Luboš Prokopec.
Koubek – Holeš, Rolko, Plašil, Poděbradský – Shejbal (70. Čermák), Halilovič (81. Križko), Hable, Malinský (62. Zelený) – Kulič, Dvořák.