Rozhovory
Jsem rád, že jsem se mohl vykoupit, usmívá se Filip Čihák
dnes - Luboš Lorinc, Petr Šatalík
9. 5. 2017 | Redakce
Dnešní dopolední trénink vedli již noví trenéři. Karel Havlíček z postu hlavního a Marek Kulič s Michalem Šmardou jako jeho asistenti. Ještě před prvním tréninkem jsme si povídali s trenérem Karlem Havlíčkem o budoucnosti jak té vzdálené, tak hlavně o té nejbližší.
Jak bylo pro Vás rozhodnutí, přejít od dorostu k prvnímu týmu, těžké?
Situace u áčka samozřejmě komfortní není. Ale kdy u fotbalu bude? Uvědomuji si riziko, které podstupuji, ale fotbal je jedno velké riziko. To nás možná na tom zaměstnání asi i láká, že u fotbalu je obrovský adrenalin a emoce k němu patří. Na druhou stranu, svým způsobem mi nic jiného nezbývalo, jsem zaměstnanec klubu a krizová situace si žádala nějaké krizové řešení.
Na jakou dobu jste se s klubem domluvil?
Určitě to není pouze na tyhle poslední tři zápasy.
Co na to rodina?
Bylo to těžké. Dcera mi okamžitě řekla, že jsem blázen, a že do toho nesmím jít. Druhá dcera ani ještě neví, že áčko trénuji. A manželka? Ta, že by mě podporovala, abych to vzal, tak to se také vůbec nedá říct.
Čím Vás odrazovaly?
Tím, že se mi u mládeže daří a je tam relativní klid, tak proč to bourám? Tak jsem jim argumentoval, že si to klub a region žádá.
Kdy došlo ze strany klubu k prvnímu kontaktu?
Po utkání s Teplicemi, asi ve čtvrt na osm, kdy jsem měl telefonát, zda bych to vzal. Vzal jsem si do rána do 10.00 hodin čas na rozmyšlenou. Věděl jsem, že čas kvapí a že na velké rozhodování čas není.
Kdo Vás oslovil?
Richard Jukl.
Co následovalo?
Chtěl jsem si podle sebe složit realizační tým, aby nám chemie klapala. Jako asistenty jsem si přivedl zkušené borce Michala Šmardu a Máru Kuliče.
Jak to budete mít rozdělené?
Já jsem od kluků asi despotičtější, takže od nich budu chtít, aby to svým pozitivním přístupem z druhé strany trochu osvěžili. Doufám, že nám to bude klapat. Fotbal je mozaika, ať již samotný realizační tým, základní jedenáctka nebo i náhradníci.
Je někdo z kabiny, koho jste již trénoval?
Myslím si, že jediným je Jakub Šípek, kterého jsem měl v dorostu a jednoduché to s ním také nebylo (směje se). Zbytek kluků musím poznat.
Vy ještě působíte jako hrající trenér v krajském přeboru v Červeném Kostelci …
Chtěl bych říct, že tam nejsem hrající trenér, ale hrající předseda oddílu (směje se). Mě tahle pozice obrovsky nabíjí. Moje hra samozřejmě je taková, no jak bych to řekl, o chození, organizování hry a rozhazování rukama. Dokonce naší soutěž vedeme, takže dobrý.
A jak to bude nyní? Budete to stíhat?
Když to budu stíhat, tak si půjdu zahrát. Je to pro mě ohromné odreagování. Jako třeba nyní. Se Slováckem hrajeme v sobotu a Červený Kostelec v neděli. Když získám šest bodů, bude to pro mě úžasný víkend. Ale mám natažené lýtko, takže neděle je v ohrožení (směje se).
Jaká je podle Vás šance na setrvání v e.Pojisteni.cz lize?
Dokud je byť jen teoretická šance, tak reálné to je. Máme dva zápasy doma, i když naše zápasy na, v uvozovkách, domácím stadionu, jsou skoro bez lidí, bez fanoušků. To mě hodně mrzí. Los je takový, jaký je, a my si nemůžeme na nic stěžovat.
Jak závěr vidíte?
Nyní se koukáme pouze na utkání se Slováckem, které musíme zvládnout.
V čem spatřujete špatné jarní výsledky?
Nyní jsem mluvil s celým týmem. Já sám jsem hrál ligu šest let a více méně každým rokem o záchranu, takže vím, jak to svazuje nohy. Hráči to mají hlavně v hlavách. My jim ji musíme rozvázat, včetně nohou. Kluci určitě fotbal nezapomněli. Musí do něho ještě přidat ohromnou bojovnost a já pevně věřím, že pak přijde i výsledek.
Kde spatřujete zakopaného psa? Podzim bodově vyšel, a kdyby podobně vyšlo i jaro, nebylo co řešit …
Na kdyby se nehraje. Já se vůbec nechci pouštět do hodnocení předcházejících kolegů. Ti to určitě dělali s vírou, aby byli co nejúspěšnější. Bohužel se to nepovedlo, ale takový je fotbal. Pro mě je však největší deficit stadion. V tom se asi shodneme se všemi.
To máte pravdu …
Za další, válčíme s fanoušky. Zde bych byl hrozně rád, kdyby se to urovnalo a v závěru nás i doma podpořili. Přijde mi, že domácí stadion kluky ještě víc svazuje. Když jsme hráli v Mladé Boleslavi, tak jsme udělali víc bodů než v Hradci Králové na Malšáku. Fanoušky potřebujeme jako sůl.
Co jste řekl v kabině hráčům jako první a jak na to reagovali?
Prvně jsem se jim představil a se všemi jsem si podal ruku. U všech jsem si zkonfrontoval přezdívky a jména. Také jsme si podívali do očí, na což já hodně dám. Dalšími věcmi byly úpravy pravidel, které bychom nyní chtěli do konce ligy dodržovat. Já doufám, že to všichni dodržovat budeme a vše bude ladit.
Co jste na hráčích pozoroval? Ono je to všechno, nebo alespoň větší část, zřejmě o hlavách.
V kabině hlavy nahoře nebyly, což se asi pochopit dá. Po prohraných zápasech se situace každým kolem horší. Doufejme, že to zastavíme. Chci hráče co nejdřív poznat. Ale nejvíc je stejně poznám až na hřišti.
Do zápasu se Slováckem je necelý týden. Na čem budete nejvíce pracovat?
Nejvíc na sestavě. Samozřejmě i na soupeřovi. Budu pracovat na tom, kterých jedenáct hráčů z dvaadvaceti, kteří nyní sedí v kabině, bude ochotno v sobotu doslova odjezdit po zadku pětadevadesát minut tak, abychom byli úspěšní.
Máte již nějakou představu, kdo by to měl být?
Nemám, vůbec.
Ani třeba brankáře Ottmara?
(Rozesměje se a začne ze široka) Jsou tady tři gólmani … Samozřejmě vím, že i přes prohru s Teplicemi vychytal velké šance, takže na tomto postu si myslím, že je skoro jasno. U ostatních uvidíme, co ukáže tento týden.
I když již máme několik zápasů, ve kterých jsme museli, zápas se Slováckem je opravdu ten s velkým Z, ve kterém musíme …
Každopádně, jestli my chceme v sobotu uspět a vyhrát, musíme jít za gólem. Jestli tam dojdeme? To bude záležet na mnoha faktorech, na soupeři, na stanovené taktice, co nám soupeř dovolí. My ale budeme chtít být aktivní, protože bez ní asi těžko vyhrajeme.
