Když se podíváš zpětně na rok 2021 z pohledu přípravek, zřejmě ho rozdělíš na dvě poloviny, že?

Určitě. Na jaře jsme se pomalu rozjížděli, nevěděli jsme, co nás čeká kvůli covidu. Na hřiště jsme se vrátili během května a června a byli jsme rádi, že se uvolnila opatření a mohli jsme zase plnohodnotně trénovat. Na podzim pak bylo důležité, že se vše rozběhlo podle plánu a všichni jsme postupně mohli naskočit do přípravy. Také všechny kategorie kromě U7 absolvovaly soustředění a na klukách bylo vidět, jak jsou natěšení. Chvíli trvalo, než jsme hráče vrátili do režimu, jaký byl před koronavirem, ale podzim jsme rozjeli dobře.

Kluci se na návrat na hřiště těšili. Odpadli někteří? Setkali jsme se s tím, že už se někdo k fotbalu nevrátil?

Když se začalo trénovat, nezaznamenali jsme žádný případ, že by někdo z hráčů skončil nebo nechtěl pokračovat. Všichni byli rádi, že mohli naskočit do procesu, i přístup rodičů byl pozitivní. Když jsem se bavil s ostatními trenéry, dá se říct, že u našich malých dětí bylo nadšení ještě větší než u starších. Samozřejmě nástupem do nové sezony se může stát, že některý z hráčů ukončí činnost, ale vyloženě z důvodu covidové pauzy to nebude.

Jací hráči vyšli z Fotbalové školičky do kategorie U7?

Kluci jsou pořád stejní. Nátura dětí se nemění. Jsou akčnější, což je plus. Celkově jde o to, aby se jejich aktivita dobře usměrnila – já jako trenér chci, aby byli aktivní, ale zároveň potřebuju, aby k tomu přidali fotbal.

Šéf školičky Petr Vohralík řeší menší zájem, nedostatek dětí ročníku 2016. Jak jsou na tom přípravky s počty hráčů?

Z dlouhodobého hlediska máme na každou kategorii šestnáct hráčů a více. Školička generuje dostatečný počet, navíc v průběhu sezony další jeden dva hráči naskočí a zkusí to rovnou u nás. Do starších kategorií pak navíc vyhledáváme talentované hráče z okolí. Dlouhodobý pokles necítím. Může se stát, že jedna kategorie je do co do počtu slabší, další má zase hráčů víc. Covid může ovlivnit menší zájem třeba až za dva roky.

Během covidové pauzy jste hráče zaměstnávali na dálku – třeba videokonferencemi. Spolupracovali rodiče, když děti nemohly mít osobní kontakt?

Když to začalo, byla to pro nás všechny zkušenost. Vymýšleli jsme týdenní plány. Na základě nápadů kluků nebo nás trenérů se plnily různé úkoly. Odezva rodičů byla suprová. Často byli v těžké situaci – nevěděli, jestli půjdou do práce, či ne, a přesto si udělali čas a natočili dítě, jak plní úkoly. Snažili jsme se, aby nebyly jen fotbalové. Kluci museli uklízet, vařit, zkrátka pomáhat v domácnosti. Probíhaly online tréninky a musím říct, že jak se blížilo jaro, bylo cítit, že toho máme všichni plné zuby.

Kterou aktivitu přes video přijali kluci nejlépe?

Povedenou akcí byly panenky na podporu A týmu na cestě za postupem, na to byla skvělá odezva, všichni poctivě pracovali a za odměnu dostali kluci od klubu trička. Neustále jsme něco vymýšleli, ale potom jsme cítili, v únoru, březnu, že to není ono. V obýváku uděláš dva, tři tréninky, ale potom je složité, udržet v nějaké disciplíně hlavně ty nejmladší. Oddechli jsme si, když nám vládní opatření umožnila trénovat venku aspoň ve dvojicích.

Malšovický stadion, kde přípravky také trénovaly, je v rekonstrukci. Kde máte dočasné působiště?

Do konce října jsme našli zázemí na hřišti Hasičského záchranného sboru. Máme tam všechno, co potřebujeme k tréninku. Na Malšáku by byl problém, kdyby kluci zakopli míč a vběhli pod bagr (usmívá se). Od listopadu jsme přešli na zimní režim, během kterého využíváme umělou trávu a tělocvičnu Základní školy Sever. Tam je to pro nás naprosto ideální. Vůbec nám nevadí, že trénujeme mimo naše areály. Důvod, že jsme jinde, je k nezaplacení. Na novou arénu se všichni těšíme. Kluci si o poločase na ligových zápasech opět budou moci zahrát na novém stadionu, při nástupu hráčů půjdou jako doprovod... A hlavně budou mít vidinu, že si na novém stadionu také jednou zahrají, pokud budou na sobě makat.

U přípravek se objevují mladí, začínající trenéři. Je to přirozená obměna?

Je to nová vlna mladých trenérů. Ta skupina, která se vytvořila, když jsem tady začínal, už je v žácích. Všichni se chtěli posunout, což vítám. Je to přirozený vývoj. Mladí kluci jako Kruml, Kocour, Česák, Šťastný teprve začínají, dělají si licence. Z mého pohledu je super, že prošli Hradcem a mají ke klubu vztah. Baví je to, sbírají zkušenosti. Tihle mladí trenéři se zapojí s dětmi do tréninku, mají s nimi velkou trpělivost. Třeba Kuba Kocour byl minulý rok se mnou v době covidu, kde byl vlastně online trenér (usmívá se). Nemohl získat zkušenosti při vedení tréninku, zápasu, které musí zažít, a samozřejmě nejvíc učí praxí. U obrazovky to přeci jen není ono.