Jste i vy sám překvapený z toho, jak tým do nejvyšší soutěže vstoupil?

Musím přiznat, že jsme nečekali, že budeme v takových pozicích, v jakých jsme. To by bylo troufalé. Jsem příjemně překvapený z práce s mužstvem, i když jsem o něm od začátku věděl, že je dobré. Má v sobě zkušenost, slušnou hráčskou kvalitu, a především týmovou chemii. To bylo patrné od první chvíle, kdy jsem sem přišel.

Jak jste to poznal?

Cítil jsem, že tu je parta, se kterou se dá pracovat jako s konstatntním kompaktním disciplinovaným tělesem. To se potvrdilo. Kluci pracují celý půlrok naprosto svědomitě, profesionálně. To jsou základní atributy úspěchu. V útočných pozicích máme dovednost, takže dokážeme udeřit, a podařilo se nám nastavit mužstvo takticky. Dá si říct, je ukázněné. V obranné fázi máme atypický systém, mužstvo ho dobře vstřebalo, a ze slušné defenzivy pak také vychází tenhle výsledek. Soupeři se do nás těžko dostávají – hlavně aby nám to vydrželo.

Hradečtí fanoušci rádi vzpomínají na tým z roku 2010, který po dlouhé době postoupil do ligy a rychle se v ní etabloval. Je mu současné mužstvo podobné?

Éru Vaška Kotala v Hradci si samozřejmě pamatuju. Byla dobrá, Hradec měl tehdy nepříjemné mužstvo. Možná tam tahle paralela je. Hrajeme trošku jiné rozestavení než Vašek, ten preferoval 3-5-2, my sázíme na 3-4-3. To se bavíme o obrazci do ofenzivy – směrem do defenzivy je to třeba 5-4-1, podle toho, jak je potřeba. Základ je soudržnost a kompaktnost. Tvrdím, že máme dobré mužstvo, ale ne špičkové.

Co by k takovému pojmenování chybělo?

Pracujeme se statistickými údaji, z nich to vidím. Máme spoustu deficitů po herní stránce – řeknu třeba v držení míče, které máme nejnižší v lize. Hrajeme proto pragmatický fotbal, ve kterém není držení míče nejpodstatnější. Snažíme se hrát vertikálně, rychle dopředu. Když má mužstvo vysoké držení míče, dokáže si třeba oddychnout. Tyhle ukazatele nám každopádně ukazují, abychom byli pokorní. Važme si svého mužstva, ale absolutní úroveň je jinde.

Proto kladete tak velký důraz na přípravu na soupeře?

To je můj styl práce. Standa Hejkal si na tom taky hodně zakládá. Oba dbáme na detaily, rozbor hry soupeřova mužstva. To je významná část mého know-how: připravit mužstvo po taktické stránce na soupeře. Konkrétního i obecně.

Po výhře nad Karvinou, kterou trefil Jakub Rada, jste se v kabině smál, že jsme tým veteránů. Na druhou stranu, proti Slovácku jsme měli velmi mladou sestavu. Jaké jsou role jednotlivých věkových skupin v kolektivu?

Zkušení hráči jako Jakub Rada nebo Pavel Dvořák jsou významní, nezastupitelní. V každém profesionálním mužstvu musí být zkušenost – nemůžete hrát se sestavou, jejíž devadesát procent tvoří dvacetiletí nebo jedenadvacetiletí kluci. Za svých třicet osm let trenérské praxe jsem poznal, že to takhle nefunguje. Rozvrstvení generací je důležité, a pokud jde o Hradec, tohle jsou dva významní hráči. Vedou kabinu, dávají mužstvu klid… Vážím si jich. Nebudou vždycky hrát devadesát minut, tak to prostě je. Bořek Dočkal nebo Marek Matějovský si taky někdy sednou na lavici. Někdy zohledníte předpokládaný vývoj zápasu, někdy zvolíte kvůli soupeři v sestavě běhavost. Ale jejich role je nezastupitelná.

V minulosti hradečtí trenéři často žehrali na to, že mužstvu chybí hlasitý lídr. To ale nejsou ani tihle dva, ne?

Na lavici řvu já. Musím to vzít na sebe. (směje se) Jsem si vědom toho, že tým není v zápase tak akustický. Tak se snažím pomoct já. Proto nám to sedí v Boleslavi, kde člověk může být v kontaktu s mužstvem víc než třeba v aréně na Slavii nebo na Spartě, kde vás hráči ani neslyší. Ideální stav to ale není, souhlasím s tím, že v typologii našich hráčů nějaký hlasitý motivátor není. Asi to má víc mužstev, dnes jsou hráči kolem těch svých telefonů introvertnější. Pozoruju to, souvisí to s dobou.

Jak se vám povedlo udělat z týmu bez rváčů agresivní tým?

Hrajeme agresivně, ale na moje gusto dost faulujeme. Musíme si říct pravdu. Někdy je to taktickou nevyzrálostí, jsem v souboji pozdě a musím soupeře zastavit taktickým faulem. Těch děláme dost, je potřeba trochu to redukovat. Jsme nejčastěji faulující mužstvo v lize, já přitom agresivitu a faulování rozlišuju. Tady máme určitě prostor ke zlepšení – hodně to záleží na běhání. Když předvídáte, jste v situacích včas, tolik nefaulujete. Každopádně jsme nepříjemné mužstvo, pokud jde o kontakt. To říkají všichni trenéři, podzimem se to táhlo jako červená nit. Vyžaduju to. Vyžaduju nasazení, maximální zaujetí pro soubojovou složku. Hráči to musejí plnit, ale opakuju, že se mi nelíbí, když je faulů příliš. Nejsem takový, že bych říkal: Řezejte to hlava nehlava.

DRUHÝ DÍL OBSÁHLÉHO ROZHOVORU S MIROSLAVEM KOUBKEM PŘINESEME VE ČTVRTEK 23. 12.