Co očekáváš od angažmá v Hradci?

Pro mě je prioritou, abych hrál dobře a abychom postoupili do první ligy. Všichni v klubu to chtějí.

Jak by ses popsal hradeckým fanouškům, kteří tě neviděli hrát?

Hrávám jako pravý obránce, jsem ofenzivní hráč. To považuju za svou silnou stránku. Samozřejmě že na té pozici je nejdůležitější defenziva, ale mě to hodně táhne dopředu. Myslím, že můžu týmu pomoct. Hráči tady jsou výborní, bude se mi s nimi hrát dobře a můžeme toho hodně dosáhnout.

Ze spoluhráčů máš tedy dobrý pocit?

Ano. I trenér je skvělý. A hlavně mi přijde, že v kabině je cítit tým. Ne individuality. Takovou soudržnost jsem v Černé Hoře nezažil.

Tam jsi prošel největšími týmy, že ano?

Začínal jsem v jednom malém týmu v Nikšići, kde jsem se narodil. Po několika letech jsem přestoupil do největšího klubu ve městě, do Sutjesky. S ní jsem vyhrál pohár a tři tituly. Potom jsem hrál rok v Budućnosti Podgorica, kde jsme taky vyhráli titul. Zahrál jsem si i v předkolech Evropské ligy a Ligy mistrů – třeba proti FC Astana, Debrecínu, Levski Sofie...

V Hradci jsi něco přes týden. Jaký z toho máš dojem?

Český fotbal je určitě jiný než fotbal v Černé Hoře. Hráči jsou tu pracovitější, tréninky jsou sice podobné, ale myslím, že se tady víc běhá a bojuje. V Černé Hoře chtějí všichni hodně hrát fotbal – neběhá se tolik, nechodí se tolik do soubojů.

Pomohl ti někdo z kluků v prvním týdnu?

Ano, ano! Všichni kluci se ke mně chovají skvěle. Dobře vycházím se Záviškou a hodně mi pomohl Erik, který mě každý den vozil na trénink. Je to dobrý kluk, s ním jsem trávil dost času. A dost se se mnou i se Seunem snaží mluvit Vlkanova a ten gólman (Patrik Vízek – pozn. red.). Překládají nám, ptají se, jestli je všechno ok... Jsou výborní. Když jsem při zápase s Duklou udělal chybu, snažili se mě podpořit, ukazovali, že nevadí, ať to hodím za hlavu.