Pane trenére, zpátky v FC Hradec Králové jste stále poměrně krátce. Jak jste se za půl roku stihl aklimatizovat?
Vzhledem k tomu, že znám z minulosti v klubu dost lidí, adaptace probíhá poměrně rychle. Samozřejmě k detailnímu poznání je třeba víc času – projít zimním režimem, poznat, jak lidé reagují v různých situacích, jak mezi sebou komunikují, spolupracují a podobně.

V jakém stavu se podle Vás mládež Votroků nachází?
S ohledem na to, že v předloňské sezóně sestoupil tým U18, v loňském ročníku tým U19 a B-tým mužů se aktuálně nachází v dolních patrech tabulky, nemůžeme tvrdit, že je vše v pořádku. Přesto i v nižších soutěžích je možné vychovávat hráče pro vrcholový fotbal, což spolu s výchovou mladého člověka obecně musí být prioritou naší práce. Příkladem v tomto ohledu mohou být například Teplice.

Zahrát si na Malšáku je silná motivace

Co je třeba udělat pro to, aby se dorostenecké kategorie vrátily do nejvyšších soutěží?
Kompletně revidujeme všechny oblasti výchovy, přípravkami počínaje a dorostem U19 konče. Zabýváme se nastavením sportovní koncepce, regenerací, skautingem a tak dál. Celý systém se musí nastavit tak, aby kvůli jednomu nebo dvěma slabším ročníkům nedocházelo k sestupům. Ale jak říkám, neznamená to, že nemůžeme hráče i za těchto okolností připravovat pro vrcholový fotbal. Ten proces je jen komplikovanější. Samotný postup starších dorostů U18 a U19 závisí na kvalitě a šíři kádrů, zdravotním stavu hráčů v průběhu sezóny, trénovanosti a dalších atributech. Na všech těchto aspektech pracujeme, protože rezervy tam jistě jsou.

Vykrystalizovaly letos pro hradecký fotbal nějaké mládežnické naděje?
Potěšitelné je, že šikovné hráče určitě máme. Někteří patří do okruhu mládežnických reprezentací, ale jsou tu i další, kteří naznačují svoji kvalitu. Cesta na ligové trávníky je však hodně dlouhá a nejdůležitější je zvládnout přechod do kategorie dospělých. Chci tím říci, že někdo se může v žácích či dorostu jevit velice dobře, ale nemá v sobě dostatečnou pokoru a přístup ke všem oblastem přípravy. Do ligy nebo i dále se pak nedostane. Naopak v uvozovkách průměrný fotbalista se silným charakterem se prosadit může. Tento názor podporuje statistika, že jen jeden ze čtyř mládežnických reprezentantů se v České republice prosadí do nejvyšší soutěže. To by si měli všichni zainteresovaní lidé, včetně hráčů, uvědomit. Fotbalisté by měli mít ke svému rozvoji potřebný servis, ale neměli bychom z nich dělat předčasné hvězdičky. To je cesta do sportovního pekla. K naplnění jejich snů je může dovést zdravé sebevědomí, nesmí však chybět potřebná pokora.

V Hradci stále znám dost lidí

Hradec má krásnou novou arénu. Jak velkou roli může sehrát tento faktor při motivaci mládeže k lepším výkonům a touze dostat se až do A-týmu?
Musím říct, že jsem novým stadiónem nadšený a jsem přesvědčen, že to tak mají i hráči a jejich rodiče. Zahrát si jednou na Malšáku je určitě silná motivace.

Jak hodnotíte spolupráci s ostatními trenéry mládežnických kategorií?
V rámci vytváření sportovní koncepce se pravidelně scházíme na společných poradách a ukázkových trénincích. Jak jsem již uvedl, řešíme všechny oblasti výchovy. K tomu je nutná vzájemná otevřená komunikace od trenérů nejmladších fotbalistů až po realizační týmy těch nejstarších. V tomto směru jsem se většinově setkal se zájmem o spolupráci. Věřím, že všichni lidé, kteří pracují s mládeží, potáhnou za jeden provaz.

A-tým Hradce Králové jste vedl v letech 1995-96, jak na svou štaci na lavičce Votroků vzpomínáte?
Bylo to velice náročné, ale krásné období. Evropské poháry nehrajete každý rok. Právě z této doby znám v Hradci stále dost lidí. Jen škoda, že jsme tehdy neměli trochu kvalitativně širší kádr, který by zvládal jak pohár, tak ligu.