Adame, jak hodnotíš duel s Baníkem?
Přijeli jsme do Ostravy s nějakým plánem. Ten se asi ve 12. minutě trochu zhatil, protože jsme dostali červenou kartu. Od té doby se zápas vyvíjel trochu jinak, museli jsme změnit herní styl – přešli jsme do nižšího bloku.

A mělo to asi i další důsledky…
Jasně. Když vás je o jednoho méně, tak se hra směrem dopředu hůř vymýšlí. I tak jsme se snažili útočit z brejků, nějaké náznaky tam byly, ale nepodařilo se nám proměnit penaltu… Kluci však zápas odmakali. Je hrozná škoda, že jsme si odsud neodvezli alespoň remízu.

Jak těžké je to na psychiku, když tým dostane hned dva tvrdé údery? Červená karta, neproměněná penalta…
Jsou to samozřejmě citelné rány, ale myslím, že jsme si s tím poradili dobře. Z hlubšího bloku už hrát umíme a předvedli jsme to znovu. Je ale hrozná škoda, že tu červenou dostaneme ve 12. minutě, kdy je celý zápas před námi. Pak je to zejména fyzicky hrozně těžké, ale klobouk dolů před kluky, že utkání takhle odmakali. Mrzí nás, že pak prohrajeme takovým gólem, jaký jsme dostali.

Celé střetnutí bylo od Votroků skutečně odpracované. Bolí pak o to víc takový gól v 90. minutě?
Určitě, ale to je fotbal, takové branky prostě padají. Tentokrát se to bohužel stalo nám. Mě to hlavně mrzí za kluky, kteří na hřišti nechali duši. Bohužel, tentokrát rozhodl takový gól…

Byla ta rána tečovaná?
Viděl jsem, že střela jde do pravé části branky, tak jsem se tam bez nějakého skákání snažil trochu přemístit, ale na vápně pak v chumlu těl změnila svůj směr do mého protipohybu. Pak už jsem ji jen očima tlačil ven, bohužel míč spadl těsně za tyčku.

Z Hradce dorazilo asi padesát fanoušků…
Právě kvůli nim a kvůli klukům mě mrzí, že jim nemůžeme předvést ten fotbal, který bychom jim ukázat chtěli. Určitě by si to zasloužili už za to, jak za námi jezdí, a jak nás podporují. Jsme jim za to moc vděční.