Věřím, že mám Hradci co nabídnout

Adam Gabriel si před nástupem do přípravy žádnou dlouhou dovolenou neužil. „Volno pro mě bylo krátké, takže jsem už jenom odpočíval u nás doma na zahradě. Vzhledem k tomu, že už jsem měl i po testech na FTVS, kde jsem se snažil vydat na plno, tak jsem si opravdu jen užíval bazénu a tepla. Současně jsem se chystal na stěhování do Hradce, které jsem naštěstí rychle zvládl,“ kvituje mladý krajní obránce.

Sám přibližuje, jak se odehrál jeho příchod pod Bílou věž. „Přestup se zrodil tak, že pan Sabou měl o mě delší dobu zájem, kdy jsme se vzájemně oťukávali asi rok a půl. Tím, že Honza Mejdr nyní putoval do Sparty, se dveře pro můj příchod sem rozevřeli víc. Jsem teď zase o něco zkušenější než předtím, takže myslím, že mám Hradci co nabídnout a samozřejmě mě láká možnost zahrát si v nejvyšší soutěži. Tudíž je to pro obě strany zajímavé,“ uvažuje syn slavného fotbalisty Petra Gabriela.

Fyzicky skvěle vybavený fotbalista se rozhodl, že se v městě na soutoku Labe s Orlicí zabydlí, aby na tréninky nemusel z Prahy dojíždět. „Tady v Hradci jsem byl před týdnem na prohlídce bytu, moc jsem toho nestihl, ale tenhle týden jsem se už nastěhoval do podnájmu, takže už tu mohu naplno fungovat a věřím, že to bude fajn. Jsem rád, že už se můžu soustředit jen na fotbal,“ přiznává český reprezentant do jednadvaceti let.

Jak by sám sebe jako fotbalistu definoval? „Myslím, že jsem hráč, který umí bránit, ale zároveň také podpořit útok. Jsem kondičně založený, svou hru stavím na osobních soubojích a fyzické připravenosti. Důležité je pro mě i bodovat, chtěl bych mít nějaké finální přihrávky, případně dát i gól. Tím vším chci Hradci pomoct,“ přemítá o svých přednostech odchovanec Sparty.

Před příchodem do kabiny neměl možnost se s kýmkoliv z kádru poznat blíž. „Že bych se s někým znal osobně, to vůbec. Maximálně s Filipem Firbacherem, protože je stejný ročník jako já. Ale samozřejmě jsem proti Hradci se Spartou už hrál, takže zdejší kluky mám trochu načtené. Ne že bych znal každého detailně, ale od vidění se známe, vzájemně si jeden druhého pamatujeme z hřiště. Věřím, že klukům pomůžu a oni mě za to přijmou mezi sebe,“ doufá nová akvizice Votroků.

Jaké úkoly sám sobě klade pro tuto sezónu? „Jsem už nyní naplno hradecký hráč, což je pro mě skvělá zpráva, nechtěl bych tu být jen na půl, na hostování mám svůj názor. Teď můžu mít čistou hlavu. Mým hlavním osobním cílem je, abych se zapracoval do základní sestavy. Staví se tu nový stadión, což je parádní a věřím, že až bude hotový, tak se tu bude hrát ten nejlepší fotbal a my se budeme pravidelně umisťovat v horní polovině tabulky,“ věří čerstvá posila Východočechů.

A jak talentovaný hráč hodnotí výkony Hradce v minulé sezóně? „Byl pro mě příjemným překvapením. Přišlo mi, že se snažil hrát jednodušší fotbal, než třeba Sparta, která často využívá rozehrávku přes brankáře. Rozhodně byl také velice efektivní, díky čemuž sbíral body, proto skončil vysoko v tabulce,“ oceňuje výkony svěřenců Miroslava Koubka v předešlém ročníku dravý křídelník.

Sám nedávno bojoval za národní tým do 21 let. „Repre sraz byl teď rozdělený na dvě fáze, což normálně nebývá. Vzhledem k tomu, že jsme předtím měli nějaké volno, tak to bylo zajímavější v tom, že jsme začali dvoufázovými tréninky, které tam obvyklé nejsou. Takže jsme je cítili silněji a víc se pak museli věnovat regeneraci. Zápasy jsou ale vždycky stejné, je tam trochu menší herní praxe, když je takhle po sezóně, ale když tam pět dní trénujete v tempu a kvalitě, které tam jsou, tak to není problém,“ hlásí důrazný hráč.

Výrazný byl v utkání s Andorrou. „Úkol jsme v repre splnili na půl. S Anglií jsme to bohužel nezvládli, s Andorrou jsme si potom spravili chuť. Fanoušci mohou říct, že je to jen Andorra, ale já jsem dal gól a ačkoliv to nechci zveličovat, tak po konci ve Spartě, kde se nám moc nedařilo, to pro mě bylo důležité spravení chuti a zároveň jsem se tím nastartoval na příchod do Hradce. Takže jsem měl vnitřní radost z toho, že jsem repre pomohl a věřím, že je to správný začátek pro to, čeho bych chtěl dosáhnout tady,“ věří hbitý zadák.

A jak by se porovnal se svým otcem, rovněž skvělým fotbalistou? „Čím jsem starší, tím si jsme si víc podobní, alespoň mám ten dojem. Já býval vždy útočník, alespoň v mládeži. Teď už jsem více defenzivě založený hráč, ale táta to měl postavené na podobných věcech, jako já. Tvrdě na sobě pracoval, věděl, že to žádným ulehčováním sobě samému nevyhraje. Taková klasická stará škola,“ usmívá se Adam Gabriel.