Josefe, jak hodnotíš podzimní část dorosteneckých týmů v jednotlivých soutěží?
Podzim byl pro nás velmi těžký, protože jsme prakticky od prvního kola vše podřizovali nejstarším dorostencům, kde jsme v úvodu měli personální i výsledkovou krizi. Naštěstí jsme situaci stabilizovali a ostatní kategorie odvádí to, co jsme od nich očekávali.

Jak s odstupem pozoruješ dopad covidu na hráče i celé týmy? Je někde znát tréninkové manko, nebo se stihlo vše dohnat?
Covid už pro nás vůbec není téma. Někteří hráči sice přišli o značnou a velice důležitou část jejich dorostenecké kariéry, ale taková je realita a nedalo se s tím nic dělat. Snažili jsme se udělat maximum, abychom následky zmírnili a nyní již jedeme bez omezení v klasickém režimu.

Před rokem jsme začali s fyzio-tréninky, je už jejich efekt znatelný na našich hráčích?
Fyzio-tréninky se staly důležitou a mezi kluky oblíbenou součástí tréninkového procesu. Povedlo se nám přivést Kristýnu Halvovou, která skvěle zapadla do kolektivu a navíc vnesla mezi kluky nejen odbornost ve svém oboru, ale také dámský element, který je nesmírně důležitý. Určitě se tato oblast velmi zprofesionalizovala a kluci mají perfektní péči. Počítáme, že od ročníku 2006 by měli do U19, potažmo do dospělého fotbalu, chodit lépe připravení hráči, protože právě tento ročník projde jako první celým čtyřletým cyklem dorosteneckého fotbalu v tomto režimu.

U19 zachráníme, nic jiného si nepřipouštíme

U dorosteneckých celků aktuálně působí několik bývalých hráčů A-týmu Votroků. Je tenhle přesun z pozice aktivního fotbalisty do funkce trenéra relativně starších mládežníků klasickou záležitostí?
V posledních letech se to stalo už tradicí, rádi bychom v tomto trendu pokračovali a trenéry si sami vychovávali. Jejich vazba na klub je pro nás nesmírně důležitá.

Do mládežnických reprezentací je povolávána řada našich hráčů. Je to to největší ocenění vašeho úsilí?
Největší odměnou za naši práci je to, když hradečtí odchovanci nastupují v profesionální lize dospělých. Mládežnická reprezentace je určitý obrázek kvality výchovy, ale pořád to nemusí nic znamenat. Až samotný přesah do dospělého fotbalu je skutečnou vizitkou.

Velká pozornost se nyní upíná na U19, která balancuje na hranici sestupu. Věříš, že se tým s Bohuslavem Pilným v čele zvládne zachránit?
Nám se bohužel nepovedl úvod ligy, kdy jsme i vinou zranění a nedotažených přestupů neměli dostatečně kvalitní kádr. Výsledkem toho bylo pět proher z úvodních pěti zápasů a později i konec trenéra Filipa Klapky, kterého nahradil Bohuslav Pilný. Nyní už je kádr stabilizovaný a výkony mají vzestupnou tendenci, takže jsme všichni přesvědčení, že se soutěž podaří zachránit. Nic jiného si ani nepřipouštíme.

Zahrát si na novém stadionu bude privilegium

U18 se snaží vrátit do elitní soutěže, zatím drží vedoucí příčku. Je okamžitý návrat mezi tuzemskou smetánku hlavním úkolem?
Cíl pro U18 je jednoznačně postup. Úvod tomu moc nenasvědčoval, kluci si museli navyknout na trochu jiný fotbal, než byli doteď zvyklí hrát. Nyní už ale předvádí stabilní výkonnost a vedou tabulku.

U17 je pevně usazená ve středu ligového pole, rozjezd sezóny ale nebyl nejlepší, souhlasíš?
Ne tak docela. Výsledkově to možná nebylo úplně ono, ale polovina našeho týmu je o rok mladší než soupeři, protože tři kluci nastupují za U19 a další dva jsou v U18. Výkony byly až na dvě výjimky solidní po celou sezónu. Pevně věříme, že s přibývajícími zkušenostmi bude naše výkonnost stoupat.

U16 je stejně jako U18 v čele své soutěže. Od loňských vicemistrů republiky se ale nic jiného zřejmě nečeká...
Náš nejmladší dorost má hrozně těžkou pozici. Tým, který hrál špičku ligy U15, musí nastupovat v divizi, kde většinu soupeřů výrazně přehrává a je občas těžké najít správnou motivaci. Podařilo se však doplnit mužstvo o nové posily, které mají alespoň prostor růst a všichni hráči vědí, že při dobré výkonnosti můžou naskočit i v U17. Jen za podzimní část si jich to vyzkoušelo už osm a další mají našlápnuto k tomu, aby je následovali.

Jakou motivací je pro dorostence vidina angažmá v A-týmu a šance zahrát si na novém stadionu?
To je asi otázka spíš pro ně, ale sen každého mládežníka by měl být ten, že bude profesionálním fotbalistou. Že mají možnost toho dosáhnout v klubu, kde vyrůstají a ještě na novém stadionu… to je výsadní postavení, o kterém si stovky jejich vrstevníků mohou jen nechat zdát. O to víc bych si přál, aby bylo hodně těch, kteří si to uvědomí a dají do toho úplně všechno.