Adame, jak jsi se za první čtyři měsíce v Hradci rozkoukal?
Zabydlel jsem se tu hned zkraje června s přítelkyní, se kterou jsme si našli byt v pronájmu u tréninkového centra Bavlna. Vše probíhá naprosto bez problémů, takže jsem tu opravdu naprosto spokojený.

Máš tu už nějaká oblíbená místa, kam rád chodíš?
Strašně se mi líbí park na soutoku, Jiráskovy sady. Moc rád se také projdu po Velkém náměstí. Jinak město neustále objíždím na kole, když mířím z bytu na trénink a zpět, jak jsem zjistil, je tu cyklistika oblíbeným způsobem dopravy, což mě potěšilo. Hradec je moc hezké místo, navštívil jsem také nedaleký Kuks, kde se mi také moc líbilo.

Jmenoval bys někoho z kádru, s kým trávíš víc času než jenom na tréninku?
Co se týče spoluhráčů z kabiny, tak nejvíc v kontaktu jsem asi s Jurčisem (Davidem Jurčenkem). Už když jsem přišel, tak jsme si nějakým způsobem sedli, myslím, že jsme si vlastně trochu podobní, respektive jsme podobné typy, takže jsem byl na návštěvě u něj a on se u mě taky zastavil. Takže s ním někam zajdu hrozně rád.

Jak zpětně hodnotíš duel s Teplicemi a vlastně i průběh sezóny?
Asi každý ví, že se to utkání po poločase nevyvíjelo úplně tak, jak jsme chtěli. Myslím, že hodně pomohlo přeskupení, které zvolil trenér Koubek, který přešel na čtyřčlennou obrannou řadu. Nejsem tu dost dlouho na to, abych mohl hodnotit, co s týmem toto rozestavení dělá, nebo nedělá. Po zápase mi ale Radič (Jakub Rada) říkal, že pokaždé, když se mužstvo v nějakých krizových momentech takto přeskupilo, tak to přineslo ovoce. Pro mě to tedy byla premiéra ve čtyřčlenné obraně za Hradec, ale myslím, že nám přinesla tři body, které jsou po prvním poločase překvapivé. Věřím, že se nám zatím daří držet krok, díky čemuž zůstáváme v klidných vodách.

V utkání jsi vstřelil první dva ligové góly. Jak sis takový povedený zápas užil?
Já si každý gól rád oslavím. Nebudu lhát, chtěl jsem ho dát už v tom předchozím utkání na Spartě, kde by to pro mě bylo takové o něco víc peprnější. S Teplicemi to ale mělo tu důležitost, že jsme díky tomu udělali tři body, takže z toho mám hrozně dobrý pocit. Na druhou stranu to není jen o gólech, nemyslím si, že je budu dávat každý víkend, ačkoliv by to bylo hezký. Trenér měl pravdu v tom, že to zatím ještě není úplně ideální, co se mé výkonnosti týče. Jsou tam určité nedostatky, které vidím i sám. Například v prvním poločase proti Teplicím se mi nepovedlo navázat výkonnostně na zápasy, které jsem odehrál například za reprezentační jednadvacítku. Věřím ale, že góly mohou být faktorem, od kterého se odpíchnu dál a budu o něco větším přínosem pro tým. Vím, že trenér se pořád může rozhodovat, koho na mou pozici dá, zda to budu já, nebo třeba Štěpán Harazim. Je to stále otevřené, konkurence tu je. Myslím, že ty dva góly nejsou to hlavní, o co by mi zrovna teď mělo jít.

Jak jsi viděl situaci při své první ligové trefě?
Popravdě, byla to snad moje první akce po lajně za celý zápas, což mi bylo o poločase vytknuto. Nejsem si úplně jistý, zda mi to tam soupeř usnadnil, ale nakonec jsem se přes něj prokousal a pak jsem periferně viděl, že gólman si svým výběhem není úplně jistý. Tam se mi pak na jednu chvilku zatemnilo, protože v týdnu jsem se během tréninku srazil s Patrikem Vízkem, kterému se tu ještě jednou oficiálně omlouvám. Trochu jsem se v tu chvíli lekl, že k podobnému střetu dojde znovu. Nevím, zda gólman Teplic zaváhal, nebo ne, popravdě jsem to úplně neviděl. No… ve finále to možná vypadalo jako pěkná akce, ale já jsem se prostě snažil jen honit balón a být u něj první, z toho padl gól (směje se).

Jak velká je diference mezi první a druhou ligou?
Rozdíl to je, určitě se to pozná v kvalitě hráčů. Myslím ale, že druhá liga je teď paradoxně možná nejlepší, co kdy byla. Věřím, že se tam pohybují opravdu zajímaví fotbalisti. Když jsem hrál za B-tým Sparty, tak to také bylo trochu jiné, bylo to tím, jakým stylem jsme hráli a jakou převahu jsme si vytvářeli. Hráli jsme jiné rozestavení, byli tam jiní jednotlivci, takže myslím, že největší rozdíl je alespoň pro mě v tomhle. Samozřejmě se potřebuju ještě lépe naučit pracovat s prostorem, který mám. Neřekl bych, že je rozdíl v rychlosti, spíš v kvalitě práce s míčem.

Do týmu jsi přišel jako součást transferu za Honzu Mejdra. Dal sis sám sobě úkol ho nahradit?
Ani ne, soustředím se hlavně sám na sebe. Každý hráč má totiž jiné cíle. Já jsem sem šel strašně rád, protože jsem vycítil, že na Spartě to pro mě byla po loňské sezóně konečná. Požádal jsem tedy vedení klubu, abych sem mohl přestoupit, abych tu měl čistý štít a byl naplno Hradečák. Musím říct, že jsem tu dosud velice spokojený, ať už jde o přístup spoluhráčů či realizačního týmu. Jediné, v čem je asi rozdíl, pokud bych se měl srovnávat s Honzou Mejdrem, je to, že on do Sparty přestupoval v sedmadvaceti letech, mně je zatím jednadvacet. Je pravda, že dnes se už ve fotbale na nic nečeká, ale je vidět, že zrovna Honza byl už takový vykopaný hráč. Já tam mám stále věci, které pozná každý zkušený trenér, možná i nějaký expert. Ty o mně prozradí, že jsem stále mladý hráč. Teď se potřebuji stát tím vyspělým fotbalistou, být na správných místech, lépe číst a vnímat hru a to by mi mělo do budoucna pomoct. Je to pro mě teď ten opravdu zásadní krok. Věřím, že když se mi to povede, tak budu pro Hradec přínosem a nakonec se zase posunu o adresu dál.

Tvůj otec má na kontě devět ligových branek, začneš ho už škádlit s tím, že ho doháníš?
Po utkání s Teplicemi jsem ho ještě neviděl. Když společně hodnotíme nějaký zápas a můj výkon, tak je to spíš tak, že na góly moc nekoukáme. Je to jistý faktor, který vám samozřejmě pomůže. Obránci ale bývají často zatracovaní kvůli jediné chybě, ačkoliv jinak odvedou kvalitní výkon. Spíš na to tedy společně koukáme tak, abych se neustále posouval. Jestli dám další gól za týden, nebo za měsíc, to není stěžejní. Podstatné je, abych dokázal odvést dobrou práci pro tým.

Co zatím říkáš na hradecké publikum, jaké na tebe udělalo dojem?
Musím říct, že fanoušci jsou tu určitě v jistém smyslu speciální. Je to pochopitelně dáno těmi potížemi se stadionem a tudíž i s fanděním. Obdivuji úplně každého, kdo se za námi na zápas do Mladé Boleslavi vydá a ještě o něco víc oceňuji ty, kteří se vypraví i někam dál. Myslím si, že nás skvěle podpořili v Jablonci, stejně tak na Slovácku, kde jsme rozhodně nebyli sami a to je to opravdu hodně daleko. Hradečtí fanoušci se mi líbí i tím, jak fandí. Pozápasové děkovačky si pokaždé moc užívám.

V sobotu na vás čeká Zbrojovka, jaký to bude protivník?
Brno bude samozřejmě těžký soupeř, vždycky tomu tak bylo, pokaždé to byl tým, který byl výborně fyzicky připravený a hodně kousal. Zatím se jim povedl vstup do sezóny a daří se jim. Jsou poměrně dost produktivní, střílení gólů jim nedělá problémy, nahoře se mají o koho opřít. Já se s nimi loni potkal s B-týmem Sparty, jeden zápas jsme s nimi vyhráli, druhý prohráli. Ale myslím, že je velký rozdíl, pokud jde o to, jakým způsobem se hraje fotbal v první, nebo druhé lize. Podle mě to však nebude tolik o soupeři, ale o nás a o tom, jak se nám bude dařit. Je potřeba, abychom byli opět produktivní, dali zase víc než jeden gól a vzadu musíme být dominantní i kompaktní. Jedině tak ten zápas dotáhneme do vítězného konce.