Zdeňku, jak dlouho působíte v roli fyzioterapeuta Votroků?
U A-týmu jsem teď rok a půl, předtím jsem pracoval u mládeže. Ve chvíli, kdy v Hradci vznikla akademie, se přibírali lidé na tuhle práci, tak jsem se sem dostal. Potom mě oslovil Jiří Sabou a domluvili jsme se, že budu působit u Áčka, které do té doby fyzioterapeuta nemělo. Od té doby jsem tu (usmívá se).

Jaký máte vztah k FC Hradec Králové?
Ten je v posledních letech, kdy tu působím, čím dál tím víc kladný (usmívá se). Předchozích sedm let jsem pro klub pracoval jako fyzioterapeut, kdysi dávno jsem tu začínal jako malý fotbalista. Sportem a fotbalem se zabývám celý život, díky klubu to posledních sedm let mohu dělat také profesně.

Co konkrétně je vaší pracovní náplní?
Starám se společně s našimi lékaři o zdraví hráčů. Máme tu také Aleše Kobra, který dělá maséra a zajišťuje nám veškerý servis. Já jsem někde mezi lékařem a masérem. Starám se většinou o zraněné hráče. Pokud vidím, že někde něco hrozí, tak se snažím působit preventivně, ale víc mě zaměstnávají již zranění fotbalisté. Takový hráč nejprve projde naším lékařským týmem, který stanoví diagnózu a určí léčebný postup. Jeho realizace je pak už mou prací, rovněž stanovuji další opatření, když se hráč vrací do tréninku.

V zimní přestávce nás postihlo poměrně dost zdravotních neduhů. Který fotbalista vás zaměstnával nejvíc?
Já bych to trochu otočil. My měli relativně štěstí na zranění v předcházející sezóně, kdy se nám závažnější problémy vyhýbaly. Teď se to v zimní přestávce trochu nakumulovalo. U Filipa Kubaly i Daniela Vašulína jsme museli řešit jisté potíže, které byly i ohledně diagnostiky. Tihle dva byli také nejvíce probíráni v médiích. Jinak se ale zabýváme běžnými fotbalovými věcmi, jako jsou svalová zranění či distorze kloubů. Občas také dochází k přetížení z tréninkového procesu, což je věc, která se v profesionálním sportu stává běžně. Pokud o některém hráči víme, že má se zátěží v určitých oblastech problém, tak s ním pracujeme preventivně a děláme s ním určité kompenzace. Většinou v tom hráče poměrně rychle zaučím, aby si pak mohli provádět terapii sami. Ve chvíli, kdy je hráč ve stavu, kdy přechází do kondiční části rekonvalescence, tak s ním začíná pracovat Mandy (kondiční trenér Marek Mandelbaum), se kterým vše konzultuji. Kondiční stránku věci už potom nechávám na něm.

Pokud byste tedy měl jmenovat klasický zdravotní problém fotbalistů, šlo by o svalová zranění?
Přesně tak. Většinou jde o svalové obtíže převážně na nohách. Hodně pracujeme také na stabilizaci pánve a trupu, kde se od středu těla odráží spousta dalších věcí, které mají následné projevy na končetinách. Nemůžeme tedy řešit svalové problémy na nohách izolovaně, většinou se jedná o kontext celého těla.

Máte s kluky nějaký pravidelný cyklus, kdy si je proklepnete od hlavy až po paty?
Na to úplně není prostor. Na důkladnější vyšetření a prevenci nemáme dost času. S hráči, kteří mají větší potíže, řešíme vše průběžně, pracuji s nimi i v rámci mého působení na zdejší Rehabilitační klinice. Současně s kluky chodím na tréninky, takže když vidím něco, co se mi nelíbí, tak do toho okamžitě vstoupím. Většinou to řeším s hráčem tak, že s ním udělám základní kineziologické vyšetření a řeknu mu, kde má slabé místo, tedy problém, se kterým je nutno pracovat.

Jaká vůbec je práce s profesionálními sportovci?
Je to samozřejmě trochu jiné než s běžnými pacienty. Ti většinou nemají tak velkou míru motorických schopností. Klukům stačí naznačit, co po nich chci a oni už jsou sami schopní korigovat věci, které jsou třeba, ať už jde o cvičení či držení těla. U běžných pacientů bývá vnímání vlastního těla trochu horší, ale samozřejmě záleží na každém jednotlivci. Obecně se ale dá říct, že se sportovci je velmi dobrá spolupráce a je potřeba jít víc do detailu. Tam, kde u běžného člověka stačí trocha, u sportovce je třeba jít víc do hloubky, protože jejich zatížení je enormní, své svaly namáhají v daleko větší intenzitě.

Práce fyzioterapeuta u profesionálního týmu bývá velice prestižní záležitostí...
Jistě, je to první liga. Nejvyšší meta, které ve své práci mohu dosáhnout. Jsou také reprezentační týmy, ale už samotné působení u profesionálního sportu je to, co má člověk, který má vztah ke sportu a zabývá se fyzioterapií, jako jistý cíl.

Jaké jsou vůbec vaše aktuální podmínky pro práci? Z Malšovic jste se přesunuli na Bavlnu…
Musím upřímně říct, že tady je ta práce pro mě snazší. Předtím jsem byl od hráčů poněkud oddělený, protože jsem byl zastrčený v jiné části tribuny, takže to bylo složitější. Tady na Bavlně je to lepší.

Asi také netrpělivě vyhlížíte dokončení nové arény...
Přesně tak. Předpokládám, že k práci tam budeme mít velice dobré podmínky. Tím bude vše mnohem jednodušší než v provizoriu, ve kterém jsme se nacházeli v posledních dvou letech. Už se návratu do Malšovic nemůžu dočkat.