Nejvíc mne asi baví podhrot. Ale zase defenzivní záložník má hodně míčů, zahraje si. A při hře na lajně člověk zase zažije jiné herní situace. Takže nakonec musím říct, že mne to baví všude, kde nastoupím.

První branku za A-tým Votroků jsi vsítil do branky Baníku Ostrava. Jak na to vzpomínáš a myslíš si, že šlo o tvůj nejlepší zápas za Votroky?
První branka za A-tým je samozřejmě pěkný zážitek, ale pokud jde o můj výkon, byl jsem spokojenější v jiných zápasech. Hodně vysoko řadím například zápas ve Zlíně, kde jsme nedávno vyhráli. Tam to sedlo jak mě, tak týmu, zahráli jsme výborně, dali tři góly kvalitnímu soupeři venku… A cením si i výkonů ve druhé lize, tam jsme měli sérii tuším pěti výher v řadě, tak na to také rád vzpomínám.

Připomněl jsi zápas ve Zlíně. Tam jsme dali 3 branky. Ale jinak nám to na jaře takříkajíc „nelepí“, branek dáváme velmi málo. Čím si vysvětluješ jarní trápení Votroků?

Myslím si, že jsme si přivodili problémy nepovedeným vstupem do jarní části soutěže. Měli jsme bodovat hlavně v Jihlavě a Příbrami. Tyto dva zápasy se nezvládly, tým to nějak, třeba i jen podvědomě, stále cítí. Přišli jsme o vnitřní pohodu. My víme, že naším hlavním cílem je udržet se v lize. Pak nám nevyjdou dva důležité mače, spadne to na nás, jsme jako by svázaní, prostě se nám nedaří.

Máš nějaké předzápasové osobní rituály? Třeba pořadí zavazování kopaček, nějaký talisman, který pohladíš a pod?

Rituál asi žádný nemám. Pokud za něj nelze považovat strečing, kterému se poctivě věnuji před každým utkáním a který mne připraví na výkon jak fyzicky, tak i po psychické stránce.

Kdo je tvým fotbalovým vzorem, pokud nějaký máš?

Mám, hrozně se mi líbí Luca Modrič z Realu Madrid a na druhou stranu i Andrés Iniesta z Barcelovy FC. Takže obdivuji hráče z obou těchto rivalských klubů. No, a tady z našich hráčů se mi vždy líbila hra Tomáše Rosického. Těšil jsem se, že si proti němu v této sezóně třeba i zahraji, nakonec ho bohužel přetrvávající zranění na trávník moc nepustilo.

Můžu se zeptat na tvůj soukromý život, máš přítelkyni? Nebo není čas?

Čas by se asi našel, ale jsem ještě hodně mladý. Snažím se teď věnovat na 100% fotbalu, dávám mu všechno. Chci dokázat sobě, ale i svým blízkým, své rodině, která mne vždy na mé fotbalové cestě všemožně podporovala, že fotbal umím, a že všechno to, co jsem pro ně udělal, nebylo zbytečné a bude to mít další vývoj. Měl jsem doma vždy obrovskou podporu, která pro mne byla důležitá například právě v době, kdy jsem po sestupu Hradce neměl ve druhé lize takové herní vytížení. Chci tohle všechno svým blízkým splatit, poděkovat jim za to tím, že budu fotbalu dávat maximum. Na druhou stranu nezastírám, že jednou bych rád měl svoji rodinu. Určitě se na to těším, ale teď má u mne fotbal absolutní prioritu.

Kam se chystáš v létě na dovolenou? Protože jsi zatím single, pojedeš třeba s někým z kabiny Votroků?

Ano, jsme předběžně domluveni s Honzou Stejskalem a Jirkou Mikerem, že poletíme prohřát těla do Španělska. Tak doufám, že to klapne. On je i ten odpočinek strašně důležitý. A nemyslím jen odpočinek pro tělo. My celé jaro bojujeme o ligu, ten tlak, pod kterým jsme, je značný a v každém případě bude důležité si po sezóně odpočinout i po psychické stránce, vyčistit si hlavu. Protože jenom tak se dá přijít do letní přípravy v pohodě, natěšený na další sezónu.

Když mluvíš o relaxu „hlavy“, prozraď nám, při čem si odpočineš? Muzika, knížky, kino…?

Velmi rád jezdím na kole, sednu na něj u nás v Opočně a jedu se projet, jen tak, nebo si zajedu sem do Hradce. Kolo je pro mne velký relax.

Internet je fenoménem dnešní doby. Sám patříš ke generaci, která je prakticky nepřetržitě „on-line“. Co ty a youtoobeři? Sleduješ tuto komunitu? A PC hry hraješ?

Myslím si, že snad nejsem nějaký maniak. I když je pravda, že už si neumím představit, nebýt ve spojení s kamarády přes mobil, to je pro mne vlastně úplně normální. Svět youtooberů mi nic neříká, to jde úplně mimo mě. Ovšem hry na počítači samozřejmě hraji. Momentálně „paříme“ jednu hru s Míňou Černým a Honzou Pázlerem, ta nás dost chytla. A na pokoji zase FIFU a NHL s Péťou Václavkem. A bývají to dost vyhrocené zápasy. Občas na mne, hlavně tedy když prohraji, bouchají sousedi, abych se ztišil.

Dane, ty ale nemusíš hrát hokej jen na počítači. Ví se o tobě, že jsi také slušným hokejistou. Troufneš si říci, na jakou hokejovou soutěž bys měl, kdyby ses právě této hře věnoval?

Tak to jsi mě zaskočil. Fakt je, že mám hokej rád, ať jako hráč, či jako divák. Teď probíhá MS ve Francii a Německu, takže hokeje je plná televize. V hokejové sezóně, pokud je to časově možné, nechybím na žádném domácím utkání hradeckého týmu. A sleduji dle možností i NHL, ideálně Dallas, kterému fandím. Ta hra mne baví, líbí se mi atmosféra okolo nejrychlejšího kontaktního kolektivního sportu, kterým lední hokej je. Ale jestli bych v něm dokázal uspět na nějaké vyšší úrovni, to si netroufnu odhadnout. V zimě jsem se svolením našich trenérů nastoupil za Opočno v krajském přeboru. Ale stejně jsem hrál jen proti soupeřům, kteří jsou považovaní za řekněme „klidnější“. Přece jen jsem nemohl riskovat zranění.

Kdy jsi vlastně přišel sem do města pod Bílou věží z rodného Opočna? A přemýšlíš o tom, že by tvoje budoucí fotbalové kroky vedly někam jinam?

V klubu jsem od 13-ti let bez přestávky až doposud. V Hradci Králové mám momentálně platnou smlouvu na další dva roky.

A kdyby ses nyní zasnil, která evropská liga by tě nejvíce lákala?

On dětství obdivuji Premier league, takže Anglie. Obdivuji tamní nasazení všech hráčů, skvělou atmosféru prakticky ve všech profesionálních soutěžích, Musím ale říct, že mi před nedávnem jeden zkušený pán říkal, že pro PL jsem malý, mám se prý doma nechat tahat víc za uši, abych ještě povyrostl.