Reprezentační ostrostřelec

Narodil se 10. listopadu 1937. Odchovanec pražského Motorletu to zkoušel od devíti let v žákovských kategoriích a nakonec vydržel až do juniorů. V šestnácti se již dostal do prvního mužstva a v roce 1955 s ním vyhrál oblastní soutěž a postoupil do druhé ligy. Byl nominován do juniorské reprezentace, kterou vedl Bohumil Musil. V osmnácti letech šel na zkoušku do Sparty, tam odehrál pět zápasů, vrátil se zpět do Motorletu a do vojny hrál druhou ligu. Narukoval do Dukly Praha, kde ale bylo plno skvělých hráčů, a tak ho zapůjčili do Tankisty Praha.

Toto vojenské mužstvo se později změnilo na Duklu Pardubice a všichni hráči tak odešli do Pardubic. Ze spoluhráčů to byl Šonka, Pospíchal, Kos, Kvašňák, později Lála a Nepomucký. V Pardubicích se mu dařilo. V sezóně 1957-58 nastřílel 15 branek a dočkal se nominace do reprezentačního mužstva.

27. října 1957 nastoupil v B-týmu proti NDR a vstřelenou brankou pomohl k výhře 3:1. V A-mužstvu debutoval 2. dubna 1958 v Praze v zápase s NSR. Zvítězili jsme 3:2, Zikán hrál výborně a dal branku. Jeho výkon byl nejpříjemnějším překvapením dne, které Večerní Praha popsala takto: “Zikán byl nejrychlejší na hřišti, skvěle se uvolňoval, vtipně obcházel protihráče a přihrával, několikrát velmi dobře vystřelil, a především prokázal dostatek fotbalového vtipu a citu: byl vždy tam, kde bylo třeba, mnohdy i na druhé straně útoku.“

Byl ve vynikající formě a výsledkem byla nominace na mistrovství světa ve Švédsku. 11. června 1958 v zápase s NSR 2:2 se trefil do sítě soupeře jednou, 15. června s Argentinou (6:1) dal dvě branky a 17. června se Severním Irskem (1:2) vstřelil jedinou branku. Úctyhodná bilance. Ve čtyřech reprezentačních startech pět branek. Byla to zázračná a závratná kariéra, ale trvala ve své reprezentační podobě vlastně jen necelé tři měsíce. Není divu, že svištěla pražská přestupová „lasa“.

Spartak Hradec Králové

Měl neobyčejný cit pro gólové příležitosti a mohl vyrůst ve vynikajícího hráče světových kvalit. 26. června 1958, po návratu ze Švédska, hrála pardubická Dukla přátelské utkání ve Varnsdorfu a mladík, na kterého byli diváci nejvíce zvědavi, opouštěl hřiště na nosítkách. Zlomenina pravé holenní a lýtkové kosti si vynutila rok v sádře a půlroční rehabilitaci. Prodloužil si vojnu v Pardubicích a v létě roku 1960 přestoupil, spolu se Šonkou, k sousedům do Hradce Králové, který jako nováček právě slavně zvítězil v lize. A hned 30. června 1960 odcestoval se svými novými spoluhráči na pětitýdenní zájezd na Dálný Východ.

V neděli 14. srpna nastupovala mužstva Spartaku Hradec a Spartaku Sokolovo k zahajovacímu utkání nového ligového ročníku, a také k slavnostnímu otevření nového hradeckého stadionu v Malšovicích, v neúplných sestavách. V celku domácích chyběli záložník Krejčí a útočník Šonka, kteří ještě neměli doléčená zranění ze zájezdu, Sokolovo postrádalo Vojtu, Kvašňáka a Starého. Chytal Jindra, v obraně Runštuk, Hledík a Pičman, záloha Černý, Štěrba, v útoku Buránský, Pokorný, Kvaček, Zikán a Malík. Přišla vynikající návštěva, své mistry ligy, premiéru Zdeňka Zikána a výhru domácích 4:1 vidělo přes 17 000 diváků. První branku v dresu Spartaku Hradec dal Zikán o týden později do sítě RH Brno a překonaným gólmanem byl Schmucker.

Zdeněk Zikán odehrál v Hradci Králové necelých jedenáct skvělých sezón. Vyhýbala se mu zranění, za deset ročníků Hradec odehrál 264 zápasů, z nich Zikán 245, chyběl v pouhých devatenácti. V šesti prvoligových sezónách nastřílel 51 branek. Deset let vydržel v Hradci. Když na podzim 1970 trenér Krejčí omlazoval mužstvo Zdeněk Zikán za Votroky odehrál posledních sedm zápasů. Ten úplně poslední 11. října 1970 na domácím hřišti proti Považské Bystrici 0:0. Také jeho poslední branka, s číslem 91, byla excelentní. Vstřelil ji 30. srpna 1970 nádhernými nůžkami do sítě Bohemians v brance s Kozinkou. Na konci října 1970 přestoupil do Transporty Chrudim.

Období po hradeckém angažmá

„Šel jsem hrát tehdejší III. ligu do Chrudimi, potom jsem se přeškolil na hrajícího trenéra v divizi. V roce 1975 jsem začal trénovat druhý dorost VCHZ Pardubice a měl jsem přislíbeno, že za čas převezmu i áčko v první dorostenecké lize. Byly to však sliby-chyby. Od té doby jsem na trénování, i když mám II. třídu, definitivně zanevřel. Na fotbal však ne. Začal jsem totiž znovu aktivně hrát za Jiskru Rybitví v okresních soutěžích. Hned první rok jsem nastřílel 47 gólů a za tři roky celkem 87 branek, třebaže někde na mě už křičeli „dědku“. Potom oddíl zanikl, a protože mně zdraví pořád sloužilo a slouží, pomáhal jsem ještě fotbalistům z Dolan. Chtěl jsem vydržet do padesátky jako Matthews, ale i když mám platný registrační průkaz, už nehraji mistrovská utkání. Jen odborářskou ligu za VCHZ Pardubice, nebo za starou gardu hradeckého Spartaku.“ Tolik vyprávění Zdeňka Zikána v roce 1987 pro časopis Gól.

Pracoval ve VCHZ Pardubice v pětisměnném provozu na zvláštním oddělení, takže musel do práce často i o sobotách a nedělích. Jezdil na ligu do Hradce, kde se potkával s bývalými spoluhráči, na něž ani po letech nedal dopustit. „Byli jsme výborná parta, a ta je ve fotbale základem dobrých výsledků!“ říkal.

V roce 2004 získal Cenu Václava Jíry a v roce 2011 byl uveden do Síně slávy pardubického sportu. Zemřel 14. února 2013.

Zdeněk Zikán sedí na fotografii čtvrtý zleva