Balil jsem narychlo, na soustředění toho moc potřeba není. Vlastně jen kartáček, pastu a spodní prádlo, zbytek dostáváme. Specifické bylo to, že se nám krátce před soustředěním narodila Valentinka. Pro holky jsem jel do porodnice v neděli ráno, takže jsem s nimi byl jen jeden den. Zkoušel jsem co nejvíc ulevit Verče, aby v neděli nemusela nic moc dělat. Teď bude týden s malou sama doma, občas jí přijde pomoct moje nebo její mamka. Je jasné, že se mi odjíždělo těžko. Verča musí i v noci každé dvě hodiny vstávat, aby dala malé najíst. Na druhou stranu jsem rád, že jsme to stihli před soustředěním – termín porodu jsme měli dneska, říkal jsem, že bych sem nerad přijel a pak si bral auto a jel tři hodiny zpátky.

Cesta byla celkem dlouhá, v Praze byl hustý provoz a trochu jsme se zdrželi. V autobuse jsme hráli karty, díky tomu to uteklo rychleji.

Na hotelu jsem se hned ubytoval s Vízou. Už je to několikáté soustředění, co jsme spolu. I ve volnu se v Hradci rádi setkáváme, rozumíme si a vyhovíme si. Už ani nemusíme nic říkat, víme, co oba potřebujeme. Oba jsme velcí spáči, ani jednomu se nechce vstávat, takže chodíme všude poslední.

Prostředí v OtavAreně nám vyhovuje, líbí se mi tady. Vaří jednoduchá jídla, jaká by sportovec měl jíst, ale jsou moc dobrá. Ubytování i podmínky pro trénink jsou v pořádku, nemáme si na co stěžovat.

Odpoledne proběhl první trénink ve velkém vedru. Byl takový rozjížděcí – posilovali jsme, pak jsme si dali pozičky, zakončení a nějaké vyběhání. Nebyl úplně těžký, ale v takovém počasí je i lehký trénink náročný. Po něm jsme mohli jít regenerovat do jezu, ale já jsem dnes nešel. Trochu se zatáhlo, tak jsem vynechal. Určitě se ale chystám, studená voda je pro mě na regeneraci nejlepší. A v jezu je to takové zpestření.

Jsem hodně hravý, pořád potřebuju soutěžit, takže ve volném čase jsem kluky hned vytáhl na karty. Hráli jsme ne moc známou hru, nominované trumfy. Občas si to dáme i ve volnu, byli jsme už jen dva neporažení – já a Souky. Dnes jsme ho konečně rozdrtili, takže nám na večeři musel nosit jídlo. Byl jsem rád, že jsme to dnes stihli, i když jsme hráli jen chvilku.

Jako fotbalisty nás baví všechny možné hry, takže hodně hrajeme karty, deskové hry. Já nesnáším prohry, všechno musím vyhrát. Jsou i hry, které se mnou nikdo nechce hrát. Dáváme pozor na to, abychom u nich netvrdli moc dlouho, vždycky se mezi partiemi třeba projdeme. Teď už jdu spát, něco mi říká, že druhý den bude mnohem náročnější než ten první.

Fotogalerie