Davide, jak vzpomínáš na své první zážitky v mládeži FC Hradec Králové?
Já jsem s fotbalem začínal v malé vesničce, kde jsem dřív bydlel. Mým prvním klubem byl TJ Sokol Hořiněves. Tam jsem v osmi letech začal hrát fotbal, přivedli mě k tomu rodiče a kamarád, který tento sport dělal už dřív. Jelikož jsme se hodně přátelili, tak jsem chtěl dělat to samé, co on. Ve fotbale se mi začalo dařit, v Hořiněvsi jsem zůstal asi rok, pak jsem šel na hostování do Černilova a odtamtud už jsem zamířil sem do Hradce, což bylo tuším v kategorii U11. Takže v ní začala moje kariéra tady v Hradci a jsem tu dodnes.

Na základní školu jsi chodil do Všestar, kdy jsi se přesunul na ZŠ Sever?
Přešel jsem v 6. třídě. Potřeboval jsem skloubit zdejší tréninky se školou a to jinde nešlo. Proto jsem zvolil ZŠ Sever, spolupracovala s klubem a já mohl trénovat ráno i odpoledne a všechno to do sebe dobře zapadávalo.

Jak se ti dařilo skloubit fotbal se školou?
Jsou to dvě velice důležité věci. Obojímu je třeba věnovat trpělivost a člověk musí sám chtít, protože je toho na něj opravdu dost. Bylo to náročné už na základní škole, ale na střední je to teď ještě těžší, protože se tam nikdo nepřizpůsobí mému programu. Je to pak všechno hlavně o komunikaci, pokud ale člověk něco hodně chce, tak to vždycky dokáže. Ale musí si za tím jít.

Jak důležitá pro tebe byla podpora rodičů, když jsi s fotbalem začínal a postupně se posouval výš a výš?
Je to pro mě ta nejdůležitější věc, kdyby s tím nesouhlasili, tak bych ani nemohl hrát. Byli to právě oni, kdo mi umožnil dělat fotbal. Mamka na mě vždycky po tréninku čekala, když jsem byl malý, klidně i delší dobu, jen aby mě mohla nabrat. Navíc se mnou rodiče jezdili po celé republice na zápasy, vozili mě, kam bylo třeba, navíc to bylo náročné i finančně. Když jsem potřeboval kopačky nebo i jiné vybavení, vždy tu pro mě byli. Jen díky nim mohu fotbal dělat.

Který kouč na tebe ve tvé dosavadní kariéře nejvíc zapůsobil a proč?
Zcela jednoznačně trenér Martin Štěpán. Do mé kariéry mi toho dal suverénně nejvíc. Připravil mě na to, co bude následovat a já mu za to jsem neskutečně vděčný. Myslím, že je to výborný trenér a věřím, že má velkou budoucnost.

Máš nějaký fotbalový vzor?
Už odmala to byl Cristiano Ronaldo. Samozřejmě s postupem let přicházejí další hráči. Aktuálně se mi líbí Haaland a Mbappé, takže je sleduji víc. V Čechách byl mým vzorem Adam Hložek, protože byl hodně mladý a přesto už hrozně šikovný. Pochopitelně je skvělý také Patrik Schick, na toho se také rád podívám.

Takže tvým vysněným týmem je aktuálně Bayer Leverkusen?
To bych úplně neřekl (směje se). Samozřejmě je to skvělý klub, vůbec bych se nezlobil, kdybych za něj mohl hrát, ale odmala mám rád Real Madrid a v poslední době sleduji Manchester United.

Hradecká kategorie U19, ve které nastupuješ i v reprezentaci, má aktuálně potíže se záchranou nejvyšší soutěže. Sám častěji hraješ za B-tým mužů, ale předpokládám, že jsi připraven v případě nouze svým parťákům pomoci, je to tak?
Stoprocentně, už mám za sebou dva zápasy. Bral jsem to tak, že jdu klukům pomoct, snažil jsem se tam vždy nechat maximum a současně jsem chtěl sloužit trochu za vzor, aby ostatní viděli, že jsem stejný jako oni, a že když se chce, tak se dá všechno dokázat. Nikdo z nás pochopitelně nechce, aby U19 spadla, klub má velkou perspektivu, zvlášť v mládeži, takže teď musíme udělat všechno pro to, aby se nesestoupilo. Bude to těžké, ale věřím, že to zvládneme.

Vyhovuje ti, že jsi hodně vytížený? Primárně hraješ za rezervu, ale na tréninky chodíš i s A-týmem a naskočil jsi také za zmíněnou U19.
Je toho opravdu hodně, ale jsem rád, že hraju. Je to pro mě důležité, nerad bych seděl někde na lavičce. Zároveň je pro mě přínosem, že sbírám zkušenosti na trénincích s těmi nejlepšími, kteří toho mají za sebou nejvíc. Současně dostávám plnou minutáž v dorostu, za což jsem vděčný.

Už od U15 se objevuješ v národním týmu. Byl jsi při prvních zápasech v reprezentačním dresu hodně nervózní?
Určitě ano. Když tam stojíte a hraje hymna, tak je to pochopitelně velká zodpovědnost. Nervozitu jsem tedy pociťoval, ale je důležité, aby to ze sebe člověk rychle setřepal a ukázal, co na hřišti umí. S postupem času se to začalo vytrácet, protože jezdit na reprezentační srazy byl pro mě už jistý rituál.

V mládežnických reprezentacích jsi nasázel už osm branek, to musí být velká vzpruha do další práce…
Rozhodně. Zároveň mám v sobě to, že se chci stále zlepšovat a posouvat své přednosti i nedokonalosti. Jsem za ty góly pochopitelně rád. Jsem útočník, takže chci dávat branky, je to pro mě to nejdůležitější. Popohání mě to zase o kousek dál.

Na konci loňské sezóny jsi dostal možnost nakouknout i do FORTUNA:LIGY. Byl jsi před zápasem nervózní?
Já šel do utkání už za stavu 0:2. Takže ta nervozita ze mě tímhle spadla, jelikož jsem si trochu říkal, že už v podstatě nemůžu nic zásadního zkazit. Současně jsem to ale bral především tak, že jsem dostal velkou příležitost se ukázat. Jsem velice vděčný za to, že jsem tu šanci dostal a budu dělat všechno pro to, aby přišly další.

Mluvil k tobě a Danielu Kutíkovi před zápasem trenér Koubek?
Příliš ani ne, samozřejmě nám říkal, ať nejsme nervózní, ale jinak jsme se víc nebavili, přeci jen to byl už poslední zápas sezóny a po něm jsme měli rozlučku s ročníkem. Většina lidí už se těšila na volno, takže v daný okamžik jsme to tolik nerozebírali, ale jinak s námi trenér Koubek pravidelně komunikuje.

Jakou zkušenost ti dalo utkání na Slovácku?
Myslím, že je to něco podobného jako trénink s A-týmem. Jsou to dospělí chlapi, kteří hrají úplně jiný fotbal, než jaký se praktikuje v dorostu. Je to podstatně soubojovější i rychlejší. Člověk musí umět řešit situace s balonem co nejlépe. Je to obrovský skok a já věřím, že mi to do kariéry dalo hrozně moc.