Jak prožíváte první soustředění s A týmem?

Daniel Kutík: Moc si toho vážím, že tady můžu být. A myslím, že mluvím za oba. Vážíme si šance, kterou jsme dostali, a jsme nadmíru spokojení. Tréninky mají úplně jinou úroveň než v dorostu.

David Jurčenko: Přesně. Jsme hlavně rádi, že tady můžeme být, že se můžeme zlepšovat na co nejvyšší úrovni s co nejlepšími hráči. Baví nás to tady, na soustředění je to krásné.

Často to probíhalo tak, že dorostenci před soustředěním přípravu A týmu opouštěli a vraceli se zpátky. Čekali jste na začátku přípravy, že pojedete do Turecka?

DJ: Já jsem si to určitě přál, ale uvědomoval jsem si, že tady je obrovská konkurence. Byl jsem vděčný i za to, že jsem mohl jít do přípravy s áčkem, natož za to, že mě vzali na soustředění. Uvidíme, jak to půjde dál.

DK: Já jsem taky doufal, že se od áčka tak rychle neodpojím a že do Turecka pojedu. Chci ukázat, co ve mně je, abych se prosadil.

Dane, ty už jsi zažil tréninky áčka na podzim. Překvapil vás skok v intenzitě?

DK: Když jsem na podzim přišel před MOL Cupem s Baníkem, říkal jsem si, že to je docela hop. Každým tréninkem si ale víc a víc zvykám na konkurenci, herní systémy a zápal.

DJ: Určitě je to úplně jiné. Někdo říká, že to je o úroveň jinde, ale já bych řekl, že to je o dvě nebo o tři. V dorosteneckém fotbale je na všechno mnohem víc času. Tohle je soubojovější, rychlejší…

Musíte být odolní? Starší kluci na vás v soubojích na tréninku moc ohledy neberou.

DK: To je prostě dospělý fotbal. Nám je sedmnáct let, ostatní mají nahráno o hodně víc než my, mají víc zkušeností. Odolnost určitě potřebujeme, ale víme, že když budeme pracovat, za chvíli se jim v soubojích vyrovnáme.

DJ: Je potřeba, aby do nás kluci šli naplno. Jsme mladí, musíme se otrkat a zvyknout si. V zápase se nám to vrátí, soupeř taky nebude mít ohledy.

Jak proběhla vaše aklimatizace v kabině?

DJ: Mě překvapilo, jak jsou všichni hodní a jak se nám snaží pomoct. Když se něco na tréninku povede, pochválí, když se něco nepovede, poradí. Není tady žádný bručoun, který by na nás jen řval. Někdy samozřejmě někdo zařve, ale nikdo na nás není zlý. Od kluků je hezké, že se nám snaží pomáhat, myslím, že jsme do kolektivu zapadli dobře.

DK: Musím říct, že už na tréninkách před Baníkem na podzim jsem cítil, že se tenhle tým ve všem podrží. Že je to opravdu dobrý kolektiv. Pak se mi to potvrdilo v zápase, ve kterém jsme díky výhře nad Baníkem postoupili do čtvrtfinále poháru. Kluci se semkli na hřišti, byl to pro mě neuvěřitelný zážitek.

Ani přísný trenér Miroslav Koubek na vás nepůsobí jako bručoun?

DJ: Je na něm vidět, že má spoustu zkušeností. A líbí se mi, jak je náročný. Všechno chce mít dokonalé, to je podle mě pro trenéra skvělá vlastnost. Z celého realizačního týmu jsem nadšený.

DK: Já to vnímám úplně stejně. Vůbec nic k tomu nemůžu dodat.

Radí vám někdo z kluků fotbalově?

DJ: Mně radil Vlčák – ať hraju v různých situacích víc jen na jeden dotek. Víza mi zase říkal, ať při tréninku víc zkouším levačku. Všichni poradí, když vidí, že něco musíme zlepšit. To se mi líbí.

DK: Přesně tak. Když si někdy dám špatný první dotyk, hned mě kluci upozorní. Třeba na to, že jsem v té situaci radši mohl udělat něco jiného, než jsem udělal. Jsem teď na pozici levého halfbeka, dost na mě mluví levý stoper Michal Leibl.

Co čekáte od jara? Máte pro něj osobní cíl?

DK: Myslím, že budu zase mluvit za oba… Rád bych, aby se nám podařilo udržet se v užším kádru A týmu, se kterým někdy pojedeme na zápas, někdy, když se nedostaneme, půjdeme hrát dospělý fotbal za B tým. I třetí liga mezi dospělými nám může hodně dát. Trénovat s áčkem a ukazovat ve třetí lize, že na to máme, to by bylo skvělé.

DJ: Přesně tak. Budeme se snažit makat co nejvíc, abychom se někdy dostali aspoň na lavičku A týmu do nějakého zápasu. To už bude na trenérovi – a samozřejmě na nás, jak k tomu budeme přistupovat.

Berete posun do A týmu jako velkou motivaci?

DK: Určitě. O tomhle jsem snil, že se na takovou úroveň dostanu. Je to velké nakopnutí do další práce.

DJ: Cítím to stejně. Je to velký krok. Uspokojení nehrozí, je obrovská motivace, že tady vůbec jsem. Vidím kolem sebe skvělé fotbalisty, zároveň jsem ale takový, že i mezi skvělými fotbalisty chci být lepší. To mě motivuje.

Říkáš, Davide, že vidíš skvělé fotbalisty. Měli jste moment, kdy jste na kluky z áčka koukali s otevřenou pusou?

DJ: Poprvé jsem kluky viděl na testech 3. ledna. Předtím jsem sledoval všechny ligové zápasy, takže najednou jsem byl mezi kluky, které jsem viděl v televizi. Byl jsem nervózní, ale teď už to beru jako normální.

DK: Já jsem se na podzim do kabiny taky trochu styděl. Ale pak se mě hned ujal Erža Prekop, začal jsem se otevírat a bylo to super. A vlastně pořád je. (usmívá se)