Vnímal jsi zvláštnost zápasu s Pardubicemi odmalička?

Určitě. Prožíváme ho od žáčků do chlapů – vždycky kromě období, kdy jsme nehráli stejnou soutěž. Ta dvě města k sobě mají blízko, je to pro nás nejtřaskavější zápas. A pro Pardubáky taky. Vždycky to bylo vyhecovanější od trenérů, od rodičů i od nás hráčů. Člověk vždycky chtěl vyhrát.

Cítíš už v kabině od hradeckých kluků, že se blíží derby?

Jo, baví se o tom a těší se. Těšíme se všichni.

V téhle sezoně se ani jedno z derby neodehraje na opravdu domácím stadionu, tentokrát se navíc kvůli obsazenosti mladoboleslavského areálu hraje v pátek. Může to ublížit atmosféře?

Jsem přesvědčený, že ne. Ligové derby mezi Hradcem a Pardubicemi se nehrálo nějakých šedesát let, pro každého fanouška fotbalu je strašně lákavé vidět ho na vlastní oči. A je jedno, jestli se hraje ve středu dopoledne, v pátek večer, nebo v neděli. V Německu se taky nikdo nekouká na to, kdy se tyhle velké zápasy hrají.

Jakou máš v derby osobní bilanci?

Určitě jsme víc vyhrávali. (směje se)

Utkvělo ti nějaké obzvlášť v paměti?

Ano. Pod trenérem Uličným jsme v jedné sezoně porazili Pardubice v obou zápasech 2:1. V tom domácím jsem dával vítězný gól. A samozřejmě rád vzpomínám na derby v roce 2014, ve kterém jsme výhrou v posledním kole postoupili do ligy.

To byla velká euforie…

Pro nás Hradečáky určitě. Už v zimě jsme se o tom bavili a v té době si nikdo nepřál, aby se o postupu rozhodovalo v posledním kole v derby v Pardubicích, protože jsme věděli, že se na nás připraví, aby nám postup překazili. Nakonec to tak fotbalový osud přesně zařídil – a naštěstí to mělo dobrý konec pro nás.

Důležitou roli jsi hrál i kolem derby v roce 2005, když se rozhodovalo o existenci klubu. Ty jsi tehdy hrál ve Francii, pro kluky v Hradci to mohl být poslední zápas v historii, až po něm zastupitelstvo rozhodlo o záchraně krachujícího klubu. A ty jsi byl i na dálku hodně aktivní v zákulisních jednáních…

Jasně. Když jsem viděl, že by mohl skončit klub, ve kterém jsme já a předtím můj táta strávili desítky let, bylo mi to líto. Neříkám, že jsem se angažoval nějak výrazně, ale s nějakými lidmi jsem byl v kontaktu, dodával jsem jim energii a sílu, že to má smysl. Nebyla to jednoduchá doba, měl jsem zprávy od Karla Podhajského. Naštěstí se to povedlo a spousta lidí si oddechla.

V současném realizačním týmu jsi jediný rodilý Hradečák. Už jsi ostatním vysvětlil, co znamená derby s Pardubicemi?

Trenéry už jsem o tom přesvědčoval od léta. Takže už to vědí, těší se. V kabině ale kluky nechávám, aby si atmosféru vytvořili sami. My tomu dodáme už jen takové to koření. (usmívá se) Já se každopádně těším. Věřím, že uděláme v Boleslavi hradecký divácký rekord.

Jaké jsou současné Pardubice?

Sledoval jsem je už v minulé sezoně, když jsme proti nim hráli s Boleslaví. Čeká nás houževnatý, silný soupeř, který už si zahrál ligu a udělal krásné výsledky. Bude to devadesát pět minut tvrdého boje, nikdo nikomu nic nedá zadarmo.

Dá se říct, že to je podobný tým jako my? Že kladou důraz na týmové pojetí?

Dalo by se to tak říct. Hlavně v minulé sezoně díky tomu Pardubice hodně lidí překvapily. I proti těžkým soupeřům udělaly hezké výsledky. Opíraly se o Pavla Černého, který jim dělal šedesát procent útočné fáze – podržel míč, sklepával ho… Teď už tolik nenastupuje, mají mladší a běhavější kluky, snad se s tím popereme.

Povzbudily nás před derby výhry s Plzní a Budějovicemi?

Já jsem hlavně rád, že si kluci konečně sáhli na vítězství a že ho hned potvrdili v Budějovicích. I když ty zápasy byly hodně těžké. Je to taková vzpruha do další práce – potvrdili si, že v lize jde o několik málo chyb, několik málo šancí. Snad to uplatní i v pátek.

Mluvil jsi o divácích. Na jejich podporu budeme hodně spoléhat, že?

Samozřejmě. Mám radost z toho, jak v téhle sezoně fandí. V Boleslavi nám tvoří opravdovou domácí atmosféru a je skvělé, že jsou slyšet i venku. Pomáhají nám hodně a věřím, že v derby nám pomůžou dvojnásob.