Snad k tomu přispěly dramatické okolnosti postupu, snad se projevila netrpělivost po pětiletém čekání na ligu. Jistě hrálo roli i to, že prvním soupeřem z elitní úrovně, kterého měl Hradec na Všesportovním stadionu přivítat, byla Sparta. Každopádně bylo s blížícím se datem výkopu jasné, že to bude velká událost. Vstupenky z předprodeje mizely, u hotelu Paříž postávaly hloučky fanoušků, kteří donekonečna diskutovali o nadcházejícím úvodu sezóny.

„Cigaretové špačky bys tam mohl zametat pomalu dvakrát za večer,“ poznamenává Pochodeň, v níž sekretář Spartaku Zdeněk Pešát podle průběhu prodeje odhadoval návštěvu na osmnáct tisíc lidí. Vyřizoval totiž i písemné objednávky mimohradeckých fanoušků. „Broumov, Hlinsko, Skuteč, Trutnov, Borohrádek, Svratka, dokonce i Brno atd. Všechno po padesáti lístcích pro autobus,“ vypočítával.

To, co se dělo v sobotu 12. srpna, však daleko překonalo sekretářovo očekávání. Pořadatelé museli odstranit reklamy, aby viděli i lidé, kteří si museli sednout rovnou za plot. Na Všesportovním stadionu byla hlava na hlavě, prodalo se všech 30 tisíc vstupenek a další tisíce lidí se dostaly dovnitř bez lístku. Nejodvážnější dohady tvrdily, že přišlo 36 tisíc diváků.

Začátek utkání byl stanoven na 17:00, ale kdo přišel kolem druhé hodiny, na podélných tribunách už místo nesehnal. I hráči zůstali koukat s otevřenou pusou, když dorazili z předzápasového soustředění ve Vyhlídce u Náchoda. „Když jsme přijížděli autobusem, nemohli jsme se dostat na Malšák,“ kroutí hlavou ještě dnes Rolko. „Byl to neskutečný zážitek, musel jsem k nám na vesnici shánět čtyřicet lístků. A to je vesnice, která má sto čísel!“ upozorňuje.

Mezi diváky se objevily i tehdejší „celebrity“: Spartě přijeli fandit herci Karel Effa a František Filipovský, Hradecké hnal kupředu mimo jiné Josef Bek. Na Všesportovním stadionu to vřelo od úvodního hvizdu, z davu přímo čišela euforie z konce pětiletého čekání na ligu.

Ve druhé minutě Kramerius vyhodil balón Plockovi, ten poslal dlouhou přihrávku do pravé strany na Schmidta… „Stáhl jsem to k lajně, viděl jsem, jak se všichni tlačí před branku. Tak jsem se nerozmýšlel, že bych to někde zasekl, dal jsem míč před bránu a trefil jsem Iva Lubase,“ líčí Schmidt.

„Byl to nejrychlejší a první gól sezóny. Člověk stál tam, kde má stát, žádná rána ze třiceti metrů do šibenice. Celá ta masa lidí se zvedla, většina jich byla do půl těla, začalo to úplně neskutečně bouřit,“ raduje se ještě dnes Lubas. Druhý gól skvěle hrajících domácích přidal Kuchař bombou z přímého volného kopu podél zdi, Jiří Kislinger v bráně Sparty na střelu vůbec nedokázal zareagovat.

Až ve druhém poločase dokázali Letenští snížit, když Jurkaninovu střelu nešťastně tečoval do vlastní brány Kuchař. Dvougólové vedení vrátil Votrokům Schmidt, jehož ránu z úhlu si brankář hostí srazil do branky a při zákroku si ještě narazil stehno. Tomáš Stránský pak po Jurkaninově centru snížil na 3:2, ale to bylo všechno. Hradec se ten srpnový večer proměnil v město radosti. Kdo z fanoušků chtěl probrat překvapivý výsledek u piva, musel dlouho hledat volné místo.

„Už po prvním gólu to byl řev, jaký jsem už pak v životě nezažil,“ vzpomíná Jan Rolko. „A když jsem šel po zápase ze stadionu domů, nemohl jsem dojít. Autobusy na mě troubily, lidí mávali, zastavovali mě a gratulovali,“ popisuje euforii pod Bílou věží.

Výhra nad Spartou byla vrcholem pro celý pracně budovaný tým. Podzim pokračoval v rytmu vynikajících výkonů a výher na domácím hřišti a vysokých porážek na stadionech soupeřů. Doma ještě Votroci zopakovali erupce radosti, když porazili Slovan Bratislava nabitý reprezentanty 1:0. Slavii zdolali 2:0, jeden z gólů dal Finger přímo z rohu. Po výhře nad Teplicemi 1:0, 7. října 1972, byli Votroci na šokujícím 4. místě, podzim zakončili se ziskem patnácti bodů na 10. příčce.