Davide, od Vaší památné trefy uplynulo 20 let, jak na ni vzpomínáte?
Když si to vybavím, tak musím říct, že to byl krásný moment mé fotbalové kariéry. Na ten gól i léta strávená v Hradci Králové vzpomínám hrozně rád. Byl jsem Votrokům velice vděčný, že jsem za ně mohl hrát. Jsem šťastný, že jsem se do srdcí fanoušků a diváků zapsal touhle brankou, díky které na mě snad nezapomenou (směje se).

O tom nepochybuji. Zvládl byste svého „Škorpióna“ po těch letech ještě popsat? Určitě jste o něm mluvil již nespočetněkrát, ale tahle akce si to prostě zaslouží…
Pokud si to ještě dobře vybavuji, tak Honza Kraus tehdy centroval z pravé strany. Já nabíhal v rychlosti do vápna, přitom mě balón už přelétával, takže jsem neměl možnost zasáhnout míč jinak, než jak jsem ho potom trefil. Samozřejmě jsem měl ještě možnost zkusit nůžky, ale to bych se musel otáčet do obráceného gardu a byl jsem si jistý, že bych balon určitě nezasáhl. Takže mě napadlo tohle zakončení, protože na trénincích s koučem Uličným jsme tyhle věci zkoušeli, přičemž jsme za to od něj dostávali body a hodnocení (směje se). Ne, že bych to tedy měl nacvičené, ale byl to nějaký automatismus, který mě v daný moment cvrnkl do hlavy.

Trenéři Koubek s Hejkalem pracují fantasticky

Nevyčítal jste tehdy Janu Krausovi, že Vám přihrál špatně? Míč šel vlastně za Vás…
Ne, to jsme vůbec neřešili (směje se). Nevzpomínám si už přesně, jak jsme na tom byli v tabulce, ale moc dobře určitě ne. Takže jsme byli strašně rádi za tři body. Získali jsme je proti Liberci, který byl úřadujícím mistrem ligy, takže o to větší byla radost z vítězství. Kdo dal gól, nebo kdo na něj přihrál, to tehdy vůbec nebylo podstatné.

V sezóně 2002/03 jste zapsali jen tři vítězství, tohle bylo vůbec první v ročníku. Bylo psychické povzbuzení z tohoto úspěchu o to výraznější?
Samozřejmě, každé vítězství vás trochu posune, dodá vám sebevědomí. Začnete si pak víc věřit a hrát s větší jistotou. Bohužel jsme v té sezóně spadli z ligy, což byla katastrofa.

S Libercem hráli Votroci také minulý víkend. Měl jste čas zápas zhlédnout?
Bohužel jsem se nedíval, protože hrály Hrusice, u kterých dělám předsedu klubu, zároveň trénuji dorost a A-tým, takže jsem byl na fotbale jinde. Hradec ale pochopitelně sleduji, dělá mi radost. Trenéři Koubek s Hejkalem to vedou fantasticky, nadále jsem v kontaktu s Richardem Juklem, takže pořád držím palce celému klubu. Především považuji za fantastické, že se podařilo pohnout se stavbou stadionu, a že se pro diváky v Hradci udělá potřebný komfort, díky kterému budou moci přijít na fotbal na krásný stadion.

Hradec bude ve východních Čechách vždy číslo jedna

Votroky tedy nadále sledujete pravidelně?
Samozřejmě, když mám čas, tak se na Hradec rád podívám, protože hraje pěkný fotbal. Klukům se daří, ale co mě nejvíc těší, je to, že se staví zázemí pro hráče i fanoušky. To je to nejkrásnější, co může fotbalista zažít, když jde na utkání a může se těšit na vyprodaný stadion. Zároveň je to skvělé i pro diváky, když ví, že jdou do komfortního prostředí, kde se cítí dobře a mohou zde svůj tým podporovat.

Nový stadion udělá pro klub hodně práce, souhlasíte?
Věřím tomu, že když budou mít lidé místo, kam se budou těšit, tak přijdou. I na Spartě je to teď vidět. Ačkoliv se jí tolik nedaří, tak návštěva je tam vždycky fantastická. Díky tomu, že je stadion krásný a atmosféra na něm parádní, tak tam lidé chodí rádi. Co si budeme povídat, dřív se muselo v Hradci chodit pomalu s dalekohledem, kdežto teď bude mít aréna naprosto odlišnou atmosféru. Věřím, že fandové Votroků si cestu do tohoto fotbalového chrámu najdou.

Zní to od Vás až trochu zasněně. Můžeme tedy počítat s tím, že do nové arény dorazíte Votroky povzbudit?
Těším se na to, že snad budu pozván na nějaké slavnostní otevření a moc rád bych si na novém stadionu zahrál například za starou gardu (směje se). Pro město i celé východní Čechy je to velká věc. Hradec byl vždycky největším klubem regionu, ačkoliv mu nyní derby s Pardubicemi nevyšlo. Myslím si však, že pro mě i celé východní Čechy to bude vždycky klub číslo jedna.