V závěru roku 1922 bylo rozhodnuto, že bude sehráno takzvané svazové mistrovství, které ve skutečnosti bylo soutěží pohárovou, vylučovací, a to ještě zvláště předem uzpůsobenou. Župy ČSF byly totiž rozděleny na dvě třídy. V té první, ve které byla účast povinná, byli zařazeni pouze mistři žup Západočeské, Středočeské, Východočeské, Západomoravské, Hanácké a mistr Slovenska.

V I. kole SK Hradec, jakožto vítěz východočeské župy, vyjel v neděli 5. listopadu do Brna k zápasu s SK Židenice. Hosté byli v Brně přijati velmi srdečně. Hradec poslal na hřiště sestavu, která se už v žádném dalším zápase neměnila. Reichert – Balcar, Zeman – Koza, Mácha, Hušák – Petrovický, Slezák, Valenta, Šrůtek a Beneš. Hradec hrál výborně, hlavně Slezák, který vstřelil tři branky. Po jedné trefě přidali Šrůtek, Mácha a Beneš. Jednoznačné vítězství 6:1 bylo překvapením a znamenalo velké naděje pro II. kolo.

12. listopadu hostil SK Hradec na svém hřišti Viktorii Plzeň, kterou rozdrtil 8:0. Nadšení diváků neznalo mezí, motorem mužstva byla záloha Koza, Mácha, Hušák. Tři branky dal Valenta, dvě Beneš, jednu Šrůtek, Slezák a Zeman.

Semifinále s Bratislavou

K rozhodujícímu boji o postup do finále mistrovství ČSR přijel do Hradce celek I. ČsŠK Bratislava, který postoupil vítězstvím nad Slavií Banská Bystrica na jejím hřišti 2:1. Domácí měli se svým soupeřem dvojnásobnou zkušenost a na svém kontě výhry 5:2 doma a 2:0 v Bratislavě. Skoro všude bylo cítit podceňování, aby bylo dovršeno, o to se přičinil zábavní výbor SK Hradec, který uspořádal v sobotu před zápasem Mikulášskou zábavu. Podle doslechu odešli hoši hned po programu, kolem půlnoci, prý domů spát.

V neděli 26. listopadu 1922 počasí fotbalu nepřálo. Voda na hřišti, vítr, sníh. Začátek zápasu měl dvacet minut zpoždění, domácí ve stálém složení, hosté v sestavě: Leichmann – Pechar, Reichardt – Kaulich, Karel Strejček, Dočkal – Dobiáš, Sláva Strejček, Ptáček, Maszlonka, Dron. Začátek zápasu byl ve znamení převahy hostujícího týmu, který se v 8. minutě ujal vedení Dobiášem. Tak také skončil i první poločas za řízení výborného sudího Bryndáče z Kladna.

Druhý poločas zahájil Hradec náporem a ve 48. minutě Mácha z penalty vyrovnal. V 61. minutě za bouřlivého jásotu vstřelil vedoucí branku Šrůtek. Za šest minut dorazil do sítě střelu Slezáka Valenta a zvýšil na 3:1. Uplynulo dalších pět minut a po chybě Reicherta hosté snížili. Velký boj rozhodl v 88. minutě hlavou Šrůtek a posunul domácí k historickému úspěchu – do finále mistrovství republiky.

Před finále se Spartou se Votroci utkali se Slavií

Protože se finále hrálo až v polovině prosince, rozjel se Hradec v neděli 3. prosince do hlavního města k přátelskému zápasu s SK Slavií Praha. Výsledek určil sudí Fabian, který utkání zkazil, svými zcela nesprávnými rozhodnutími přidal Slavii dvě branky a výkon Hradce snížil na minimum. Konečný výsledek hovořil poměrem 5:2 pro Slavii, fotbalista Votroků Petrovický byl vyloučen za protesty proti nespravedlivému rozhodování. Jen Balcar, Koza, Hušák a Slezák zahráli dobře, nedali se nikým a ničím deprimovat.

Rozhodující zápas o titul mistra ČSR skončil v neděli 17. prosince 1922 na hřišti Sparty zřetelnou porážkou Hradce. Votroci každopádně duel se Spartou, na rozdíl od přátelského utkání v květnu, naprosto nezvládli. „Mistr východočeské župy S. K. Hradec Králové, který letos tak obdivuhodným způsobem spěl od vítězství k vítězství a dobyl konečně i mistrovství východočeské župy, nepodal té hry, která v poslední době získala mu tolik úspěchů,” konstatovala druhý den po vysokém vítězství Letenských 7:0 Národní politika.

Regionální Osvěta lidu psala o úporné porážce a byla evidentně v šoku. „Vítězství Hradeckým neprorokoval nikdo, ale žádný také neočekával naprostého neúspěchu a rádi věříme, že telefonická zpráva zdála se čekajícím neuvěřitelnou a nepravdivou.” Vzhledem k termínu zápasu týden před Vánoci není překvapením, že se na Letné hrálo na těžkém, bahnitém terénu. Sparťané se na něm pohybovali lépe, třebaže tou dobou už jejich kádr nepatřil k nejmladším.

Po první půli vedli Letenští 2:0

Železná Sparta zdlouhavě řešila generační výměnu ve středu pole – Václav Pilát, byl ve čtyřiatřiceti za vrcholem kariéry, navíc se z 1. světové války vrátil s následky zranění. Letenští navíc nastoupili bez pravého záložníka Františka Kolenatého, který rozpoutal aféru, když ohlásil přestup do Slavie, který odvolal až v lednu. A chyběl i stabilní brankář Peyr, jehož nahradil Kothera.

Snad i díky tomu, že Sparťané nebyli v nejlepším rozpoložení, s nimi Hradec dokázal v úvodu (přesněji řečeno asi dvacet minut) jakž takž držet krok. Potom ale dal první gól Pilát ve 30. minutě, o tři minuty později donutil k chybě hradeckého obránce Zemana a trefil se podruhé.

„Tolik nedorozumění a takových kardinálních chyb jsme letos u Zemana neviděli,” glosovala Osvěta lidu. Jestliže si Hradečtí malovali naději, že ve druhém poločase dovedou zlepšit hru a kontaktním gólem dostanou Spartu pod tlak, už po pěti minutách je o ni připravil Dvořáček. Třetí zásah jako by hosty rozložil – a další rány následovaly v relativně pravidelných intervalech.

V druhé půli schytali Votroci bůra

Ve 14. minutě druhého poločasu po Kozově chybě opět Dvořáček, 25. minuta Hajný, ve 30. minutě se trefuje Sedláček a o dalších pět minut později si po střele Hajného dává Hradec vlastní gól. Podle líčení Osvěty lidu můžeme sedmou branku připsat záložníkovi Kozovi, který si „pošramotil reputaci dosti značně u svých pražských pozorovatelů,” jak tvrdily regionální noviny.

O tom, že se mýlí, svědčí hodnocení hradeckých hráčů v časopise Sparta: „U hostí výborný výkon předvedl goalman Reichert, který má nespornou zásluhu o to, že porážka Hradeckých nebyla ještě krutější, oba obráncové v druhém poločase značně odpadli proti výbornému vnitřnímu tercetu spartánskému. Z halfbacků nejlépe líbil se nám Koza, jehož také předcházela dobrá pověst. V útoku velmi dobrý byl centrforward Valenta a levé křídlo Beneš, který několikráte dal dosti práce Červenému.“

Podobně hodnotil výkony Hradeckých i Sportovní věstník z 18. prosince 1922, který brankáře Reicherta rovnou prohlásil za nejlepšího v dresu hostů. „Pustil sice 7 branek ale jiný by je musil pustiti rovněž, maje před sebou tak nejisté obránce, jakými byli Zeman a Balcar. V záloze upozornil na sebe Koza svojí hrou, kterou se jistě vyrovná těm nejlepším hráčům Prahy na tomto místě. Útok měl svoji oporu ve Valentovi, jenž výborně dirigoval svou řadu, před brankou však byl málo rozhodný.”

Výsledek důkazem rozdílu mezi Prahou a „venkovem“

Celkově však Hradec ve finále selhal na plné čáře. Po relativně jasných vítězstvích nad ostatními župními mistry byl tenhle výkon krutým probuzením – jako když po vydařeném večírku strčíte hlavu pod studenou sprchu. Ukázalo se, jak velká propast stále zeje mezi venkovským přeborníkem prožívajícím vydařenou sezonu a šampionem středních Čech, který prochází obměnou mužstva.

„Po matchi se Slavií jsme napsali, že Hradec zná football, avšak jest úplným ignorantem různých triků a podivuhodných praktik, jež si osvojily při zájezdech do ciziny Sparta a Slavie,” analyzovali lekci trefně v Osvětě lidu. „Soupeř předem ví, co Hradečtí zamýšlí, jaké kombinace utvoří. Vyniknouti i zde jest úkolem a povinností příští saisony.”

Také Sportovní věstník považoval jednoznačný průběh zápasu za ilustraci velkého kvalitativního rozdílu mezi fotbalem v Praze a „na venkově”. Pravda, jelikož tento list do značné míry podléhal vlivu předsedy Středočeské župy, „Železného župana” Josefa Fanty, těžko se od něj dal čekat jiný závěr; dedukce to však byla do značné míry oprávněná.

Středočeská soutěž byla opravdu bez konkurence – a Sparta jí v tom roce prošla bez jediné porážky. „...neváháme říci, že finále mistrovství bylo pro ni nejlehčím zápasem letošního mistrovství. Každé prvotřídní mužstvo pražské dovedlo býti Spartě mnohem nebezpečnějším soupeřem, nežli byl Hradec (...) jestliže sportovní žurnalistika venkovská nechtěla toto faktum uznati, a alespoň v poslední době psala o síle venkovského footballu příliš sebevědomě – po včerejšku musí vystřízlivěti.”

Hradecký debakl ve finále mistrovství se tak stal jedním z argumentů proti vytvoření klasické celostátní ligy podle anglického vzoru.

Zleva stojí: Majetič, Koza, Hušák, Žabokrtský, Vlček, Balcar, Slezák.
Sedící zleva: Valenta, Petrovický, Reichert, A. Mácha, Bělohoubek.