Jak hodnotíte uplynulý podzim?

Jsem spokojený. Do soutěže vstupovalo víc týmů v pozici favoritů. Několikrát jsme zaváhali, ale to se stane i jiným. Před jarní částí jsme na prvním místě, držíme pozici favorita soutěže. Kdyby nám to někdo řekl před startem, brali bychom to všemi deseti. Víme, že jsme mohli mít větší náskok, ale taky si uvědomujeme, že jsme některá utkání otočili v náš prospěch v posledních minutách. Když vezmu závěr minulého ročníku a pohárová utkání, prohráli jsme jen jednou ze sedmnácti posledních zápasů. To svědčí o dobrém přístupu, předváděné hře i síle týmu.

Společným jmenovatelem těch klopýtnutí je neproměňování šancí, že?

To je to dobré, od čeho bychom se měli odrazit. V minulých ročnících jsme si tolik šancí vytvářet nedokázali. Špatné je, že jsme je neproměňovali, ale převládá to pozitivní. Hned po vstupu do soutěže jsme se dostali do pozice, že s námi málokterý soupeř hraje otevřený fotbal. Do zimní přípravy jdeme s tím, abychom na tomhle zapracovali a efektivitu zlepšili. Pak můžeme myslet na to, že z nás bude ligový tým. Tohle nám ještě chybí.

Jak složité je pro trenéra zlepšit efektivitu v koncovce?

Vrcholem snažení ve fotbale samozřejmě je dát gól. Jsou týmy, které uvažují tak, že je lepší vyhrát 4:3 než 1:0. My takhle neuvažujeme – máme nejmenší počet obdržených branek, celý tým pracoval spolehlivě v obranné fázi, to vychází už od útočníků. Někdy nám chyběly góly ze standardních situací. Svého času byl Kuba Martinec schopný rozhodnout utkání, to je jedno z témat, na kterém musíme pracovat. Udělali jsme si analýzu – zahrávali jsme sedmdesát rohových kopů a z nich jsme dali jen jeden gól. Toho jsme si vědomi, pracujeme na tom. Musíme být agresivnější, mít větší vůli prosadit se v takových situacích. Soupeř se na nás taky připravuje – osmdesát procent týmů proti nám hrálo na rychlé protiútoky, já oceňuju, že jsme dokázali na podzim inkasovat nejmenší počet gólů.

V čem je největší rozdíl u tohoto týmu oproti minulé sezoně?

Ve zkušenosti. Pomohl příchod Kuby Rady, Pavla Dvořáka. I v tréninku se mladí hráči od nich učí nepanikařit, učí se zvládat herní situace s chladnější hlavou. Přinesli do naší hry klid. Navíc jsme měli ustálenou obranu, nemuseli jsme rotovat tolik hráčů jako v minulých ročnících, z devadesáti procent nám to nenarušovaly ani testy na COVID, celkem se nám vyhýbala zranění. Tým je usazený, pro trenéra je lepší, když nemusí pořád hledat něco nového. Hledat hráče, kteří mají formu.

Díky příchodům nových hráčů stoupla i kvalita v šíři kádru. Je to poznat v tréninkovém procesu?

Jedna věc jsou hráči, kteří přišli, druhá jsou naši odchovanci. Před rokem jsme se o některých bavili v tom duchu, že jsou mladí, že potřebují usměrnit, na hřišti se od někoho učit. Teď už dozrávají a nejde o nich říct, že jsou nezkušení. Soukeník, Donát, Samko... To jsou kluci, kteří nasbírali zkušenosti ve druhé lize. I proto jsme během dvanácti kol neměli u nikoho nějaký extrémní herní výpadek. Špatné bylo to, že nehrálo béčko. Proto nebylo herní vytížení některých kluků takové, jaké bychom potřebovali. Je strašně těžké naskočit do zápasu, když měsíc nehraješ. V tom je tohle období hrozně složité, limituje se herní posun u některých hráčů.

Otto Urma řekl, že oproti minulosti máme silnější lavičku – i na ní teď sedí kluci, kteří by mohli hrát rovnou v základu. Jak to náhradníci snáší?

Je potřeba jasně nastavit, že fotbal je týmový sport a v jednu chvíli může být na trávníku jen jedenáct hráčů. Musím říct, že tady není jediný rušivý element, který by se cítil dotčený, že nehraje nebo je lepší než ten, kdo nastoupil. Kluci to uchopili tak, že i v tréninku dřou všichni na sto procent bez ohledu na to, jestli hrají, nebo ne. Pro trenéra je to velká výhoda, když můžeš poslat do zápasu fotbalistu, který je minimálně na stejné úrovni jako ten, kdo nastoupil v základu. U kluků, které si vybíráme, hodně koukáme na charakter. Když slyším, že někdo potřebuje důvěru trenéra, říkám na to, že ji rád dám, ale ty se musíš hlavně snažit o to, abys ji získal. To zvládají hráči exkluzivně.

Byl nějaký moment během podzimu, kdy jste si řekl, že tenhle tým je opravdu dobrý, že může přezimovat první?

Takové pocity začínáte mít už v tréninku. Nedíváte se jen na herní stránku. Krásnými příklady byla utkání v Jihlavě a v Blansku. I když se blížil závěr a zápasy se pro nás nevyvíjely optimálně, pořád jsme věřili tomu, že se naše herní kvalita projeví gólově. Odměna za snahu pak přišla. Jsou zápasy – a bylo jich minimálně –, kdy herní kvalita trpí tím, že soupeř volí spíš boj, válku, přerušování hry, aby ses nedostal do tempa. My jsme se tomu někdy přizpůsobovali a je to pro nás další námět do budoucí práce. Nikdo si ale nemohl myslet, že projedeme podzim bez ztráty kytičky.

Mluvil jste o tom, že tým nepanikaří. Jakou roli v tom během utkání hrají zkušenosti Jakuba Rady a Pavla Dvořáka?

Jak se zápas vyvíjí, přijdou kritické situace, ve kterých jako trenér nemáte šanci hráče ovlivnit. Kuba s Pavlem nejsou takoví, že by devadesát minut řvali, spíš u nich funguje jiná forma přenášení sebedůvěry. Dokážou ostatní kluky zklidnit svým výkonem, nabádají je k další a další aktivitě – abychom pořád hráli fotbal a ne nakopávanou, na kterou nemáme typy hráčů. Nejsou slyšet na deset kilometrů, ale pro trenéra je důležité, jak dokážou pomoct v kabině. V některých utkáních je hodně emocí, oni je zklidní přímo na hřišti. A spoluhráči vědí, že když se jim nedaří, můžou si přihrávkou na tyhle dva pomoct.

Dalším lídrem je Adam Vlkanova, který na podzim nebyl tak produktivní jako v minulé sezoně, ale klíčovým hráčem je i jinak, že?

Částečně se do jeho výkonu zase promítly ligové nabídky. Je hrozně důležitá komunikace s ním, hledání společné řeči. Jemu se jeho výkony zákonitě jednou musejí vrátit. Říkal jsem to před rokem, říkám to i teď, že Vlčák je ligový fotbalista. Letos se kolem něj zase něco odehrávalo a on to uchopil úplně fantasticky – začal ještě víc pracovat pro tým hlavně co se obranné fáze týče. Možná se viděl oběma nohama v lize, ale odehrál velkou minutáž a byl pro tým hodně platný.

Když už jsme u individuálních výkonů, berete za pozitivní překvapení Denise Donáta, který si v devatenácti vybojoval stabilní místo na stoperu?

U takových hráčů je potřeba být opatrný v názorech, dávat si pozor na unáhlené soudy, že nám tady roste nová hvězda. Dony je důkazem toho, že s pokorou a skromností se může mladý hráč nenápadně vypracovat na jeden ze základních pilířů naší hry. Je to výborný fotbalista i v tréninkovém procesu, zvládá školu, ale teprve získává zkušenosti. Musíme ho chránit, ještě to žádná hvězda není. Hvězdy můžou rychle vyletět a rychle spadnout dolů.

V bráně tentokrát od začátku sezony udržel místo jedničky Patrik Vízek, v závěru se kvůli jeho zdravotním potížím vrátil mezi tyče Radim Ottmar. Jak s nimi komunikujete o rozdělení jejich rolí?

Záleží na osobnosti gólmana. Víza na svou šanci čekal dlouho, v minulé sezoně si prožil to těžké, když vstoupil do ligy jako jednička, ale začátek soutěže celému našemu týmu nevyšel. Odskákal to on, Radim svou šanci chytil. Letos jsme se rozhodli zase pro Vízu, svou roli plnil ze sta procent. Bohužel se zranil, ale Radim ho zastoupil absolutně bez problémů. V závěru sezony nebyl ani on zdravotně stoprocentní, ale ukázal, že pro Hradec je schopný jít do toho i na úkor bolesti. Dlouhodobě tvrdím, že máme nadstandardní dvojici gólmanů, navíc jsou oba charakterově výborní.

Zájem během podzimu nebyl jen o Adama Vlkanovu. Jak jste se osobně srovnával se zájmem Teplic o vás?

Hráčům zdůrazňuju, že oni dělají trenéra. Proto můžu děkovat jedině jim, že jsme se prezentovali takovou hrou, že je o mě zájem. Je to dobrá reklama pro celý klub. Těší mě to, ale moc jsem si to nepřipouštěl. Pro mě je jasně daná priorita – Hradec. V Teplicích bydlím, lhal bych, kdybych řekl, že na tamním fotbale mi nezáleží. Odehrál jsem tam skoro celou kariéru a věřím, že se z toho dostanou i bez Frťaly. Hradec mě neuvolnil, tím je to pro mě minulost. Šance v Teplicích může ještě přijít, a když ne, svět se nezboří.

Co plánujete teď po konci podzimní části sezony?

Tenhle týden se ještě podívám na nějaká utkání, abych si vyhodnotil, v čem se můžeme zlepšit. Pak se budu věnovat rodině a sobě, protože se taky potřebuju trochu dát dohromady. A budu doufat, že nás všechna ta opatření pustí k tomu, abych mohl Vánoce trávit na Slovensku. Vůbec si nedovedu představit, že bych se tam nedostal. Tím bych chtěl taky pozdravit všechny fanoušky, popřát jim klidné Vánoce a poděkovat jim za podporu. I na dálku jsme ji cítili a byla pro nás důležitá. Snad se na jaře uvidíme na stadionu.