Jaký byl uplynulý rok pro Fotbalovou školičku?

Velice těžký. S malými dětmi pracujeme průběžně, získáváme je, epidemie nám velice zhoršila situaci. Netrénovalo se na jaře, pak jsme se pokoušeli dělat doplňkové nábory v květnu a červnu, ale nálada byla taková, jaká byla, takže se nám moc dětí získat nepodařilo. I tak si myslím, že jsme ročník 2014 předali do přípravek v dobrém obsazení. Začali jsme novým náborem, trénovali jsme měsíc a půl a přišla druhá vlna.

Na konci roku už jste netrénovali vůbec?

Ne. Po zavedení systému PES jsme čekali, až přijde druhý stupeň. Trénovat se školičkou v deseti dětech, dělit se na party, to je nemyslitelné. Navíc u těch nejmenších potřebujeme mít na tréninku i rodiče, takže trénovat v omezených počtech nejde. Jen čekáme.

Přemýšleli jste o tom, že byste s nějakou formou tréninku začali, nebo jste rovnou věděli, že to nebude možné?

Pokud by tréninky probíhaly venku, přizpůsobovali bychom se tomu. To jsme ostatně dělali v květnu a červnu. Tehdy to na party dělit šlo, ale jakmile jsme na podzim přešli do tělocvičny, s nastavením limitů to nebylo možné. Navíc na ZŠ Milady Horákové předělávali tělocvičny, takže byly nějakou dobu uzavřené.

Kolik turnajů jste stihli uspořádat?

Na začátku jara jsme přišli o halovou sezonu, v létě byly všechny turnaje téhle kategorie v Hradci zrušené, stihli jsme jen svou vlastní interní akci, 16. ročník Memoriálu Milady Horákové. Ten jsme stihli uspořádat na Háječku. Tři halové turnaje jsme měli v plánu na říjen, listopad a prosinec, ale všechny odpadly. Pokud se v lednu zase trénování rozběhne, mám v plánu uspořádat je v náhradních termínech do března. Budeme mít nabitou sezonu.

Jak se na to, co fotbal postihlo, tváří děti a rodiče?

S rodiči jsem v kontaktu emailem, voláme si. Po vzoru mladších přípravek jsem je požádal, aby nám posílali videa s tím, jak kluci trénují doma. Podle toho vím, že kluci honí balon, snaží se trénovat sami, jak to jen jde. Jednou měsíčně jim posílám nějaké zprávy o stavu a zjišťuju, jak na tom jsou.

Posíláte jim instruktážní videa?

Dávám je na facebookovou stránku Fotbalové školičky. Řadu videí jsem tam zveřejnil ve spolupráci s Mirzou Rahimićem, šéftrenérem přípravek. Rodičům posílám i upozornění na to, ať se podívají na Facebooku na nové cvičení. Kluci na to koukají, to poznám z videí, která mi posílají zpátky.

Jaký dopad mají taková omezení v tréninku na děti ve školičce?

Děláme s nimi fotbalové základy, základy chování v kolektivu, aby je měly, když přijdou do přípravky. Parta z minulé sezony přišla o půl roku, ta v téhle sezony přijde také minimálně o půl roku... Na druhou stranu si myslím, že děti jsou v tak nízkém věku, že pokud na sobě budou chtít pracovat, doženou to – buď na jaře ještě s námi, nebo později v mladších přípravkách. Mají před sebou ještě celou kariéru.

Chybí dětem kolektiv?

Ano. Ve školičce mají kamarády, učí se začátky kolektivního pojetí hry... Přišly o řadu turnajů, kde se strašně moc naučily, protože na nich většinou nastupovaly proti starším. Když pak přišly do přípravek, bylo to pro ně jednodušší.

Je složité plánovat činnost školičky, když člověk neví, co budoucnost přinese?

Je to taková nejistota. V tuhle chvíli nevíme, kdo z dětí bude pokračovat. Věříme, že ty, které chodily v září a říjnu, pokračovat chtějí. Složité je shánění finančních prostředků. Odpadaly turnaje, když se obrátíme na sponzory, někdo řekne, že nám nemůže nic dát, protože jsme nic nedělali. Ale nějak to vyválčíme.

Těžké zranění utrpěl na jaře trenér školičky a legenda FC Hradec Králové Jaroslav Mudruňka. Jak je na tom?

To je jediná výhoda toho, že netrénujeme. Postavil se během toho na nohy a říkal, že jakmile to půjde, bude zase trénovat. Šíleně se těší, říkal, že sedí doma a už ho to štve. (směje se)