11. března 1956

Spartak Hradec Králové – Slovan Bratislava 3:0 (2:0)

Branky: 8., 43. a 65. Macek.

Hradec: Matys – Andrejsek, Chobot, Mach – Štěrba, Krejčí – Šindelář, Šubrt, Pičman, Macek, Michálek.

Slovan: Schrojf – Jankovič, Vičan, Čirka – Jajcaj, Benedikovič – Moravčík, Kováč, Bíly, Molnár, Hlavatý.

Několikrát od svého založení v roce 1905 měli Votroci do nejvyšší soutěže blízko, na postup však čekali pět desetiletí. A dopadlo to jen o fous – v ročníku 1955 (hrálo se podle sovětského vzoru systémem jaro-podzim) měli v tabulce druhé nejvyšší soutěže 37 bodů, stejně jako Spartak Praha Stalingrad (komunisty přejmenovaná Bohemka). V takovém případě tehdy rozhodoval poměr vstřelených a obdržených gólů a ten byl následující: Hradec 2,941, Klokani 2,786.

Do ligy tak Votroci postoupili díky patnácti setinám a v zimní pauze skládal mužstvo pro působení v nejvyšší soutěži trenér Josef Ludl, někdejší technický a bojovný útočník reprezentace a Sparty (za tu odehrál 417 zápasů a nastřílel 304 gólů). „Vycházím především ze zásady dobré tělesné připravenosti. Málo by byla hráčům platná sebelepší technika, kdyby nevydrželi devadesát minut s plnými silami,“ pravil v lednu 1956 v rozhovoru v Pochodni.

V zimní přípravě měli Votroci proti těžkým soupeřům a na těžkých terénech rozporuplné výsledky a prezentovali se rozporuplnými výkony. Přesto (a přestože byly dva stupně pod nulou) se hřiště U Nemocnice 11. března 1956 odpoledne zaplnilo jedenácti tisíci hladových fanoušků, někteří z nich si našli místo i v korunách stromů na břehu Orlice. K prvnímu utkání v nejvyšší soutěži v historii hradeckého fotbalu nemohl přijet těžší soupeř – nováček měl změřit síly s úřadujícími mistry ŠK Slovan Bratislava, jehož tmavé dresy oblékaly hvězdy jako Michal Benedikovič, Anton Moravčík, a především Viliam Schrojf v bráně.

Hned ve druhé minutě se útočník hostů Hlavatý ocitl sám před hradeckým brankářem Františkem Matysem, míč ale poslal pouze do tyče. Votroky tahle šťastná chvilka nastartovala a děly se věci. Ludl svým svěřencům nastavil jednoduchou taktiku: proti favoritovi pečlivě bránit, okamžitě napadat hráče s míčem a po jeho zisku pelášit co nejrychleji dopředu. Belasí si s houževnatým protivníkem nevěděli rady. „Byli technicky mnohem lepší soupeře, ale častokrát, než se bratislavský hráč nadál, už byl bez míče, o který jej připravila protivníkova bojovnost,“ popisoval v Československém sportu autor referátu a zároveň tehdejší trenér reprezentace Antonín Rýgr.

V 8. minutě se Votroci dočkali za svůj nadšený přístup zasloužené odměny – Šubrtův centr usměrnil za Schrojfova záda pohotový Zdeněk Macek. Stejný hráč přidal těsně před pauzou i druhý gól Hradce povedenou dělovkou pod břevno. „Trenér Slovanu L. Šťastný se mračil tím více, čím ubíhaly minuty zápasu. Jeho svěřenci se zdáli být po 0:2 dosti zaražení, co si to ono přeborové novorozeně dovoluje,“ poznamenal ve svém referátu Rýgr.

Když po přestávce vycházeli Hradečtí z kabiny, vítal je ohlušující potlesk. Tohle nečekal nikdo. Ještě radostněji bylo U Nemocnice o dvacet minut později, když po další rychlé Šubrtově akci završil Macek hattrick a zvýšil už na 3:0. Slovan se nezmohl ani na čestnou odpověď a po závěrečném hvizdu se kolem hřiště oslavovalo, jako by Votroci získali titul. Macka odnesl jásající dav do kabiny na ramenou. „Jakým bude hradecké mužstvo soupeřem v ostatních kolech?“ ptal se Rýgr ve Sportu. „Zatím se dá říci, že rozhodně může být velmi nepříjemným. Trenér, mistr sportu Ludl, vede své hráče k bojové morálce, potlačuje poraženectví a hned v prvním zápase slavil bojový duch první úspěch. Zadní řady Hradce jsou spolehlivé, útok hraje jednoduchý, ale často velmi účelný fotbal bez příkras.“

Přesně tak popsal recept, podle kterého Hradečtí vařili během celého svého prvního roku mezi elitou. A ačkoli samozřejmě přišly i porážky, záchranu mohli oslavit už tři kola před koncem – ve dvanáctičlenné tabulce skončili na sedmém místě.

Tři góly Zdeňka Macka na fotografiích: