Barcelona – to slovo znělo na začátku roku 1961 celým Hradcem. Ve čtvrtek 5. ledna se v Gradu na Slezském Předměstí konala beseda o tom, jak se hradecký Spartak na dvojutkání s gigantem připravuje. Povídání natáčela hradecká stanice Čs. rozhlasu a zúčastnil se ho předseda oddílu kopané Miloš Nosek, trenér Jiří Zástěra, kapitán mužstva Jiří Hledík, člen výboru Bohuslav Halviger a více než stovka fanoušků. Otázky se sypaly na všechny účastníky.

Proč bude zápas s Barcelonou v Praze a jak budou zajištěny vstupenky a doprava? Odpovídal Bohuslav Halviger: „V Hradci není přiměřený stadion. Ani finančně by malšovický stadion nevyhovoval, nemohl by svou dosavadní kapacitou krýt velké výdaje zápasu. Utkání s Řeky v Hradci ani nekrylo režii. Nabízely se nám Brno i Bratislava, kde jsou hřiště ještě větší než v Praze. Jde nám však také o to, aby se na zápas mohlo dostat co nejvíce Hradečáků, a ti budou mít do Prahy nejlepší spojení. Proto jsou také dosud dohady o termínu. Chceme, aby se hrálo u nás až asi v březnu, aby mohl být začátek později než ve tři hodiny. Jen tak by se pracující z Hradce mohli dostat do Prahy včas. Do 31. ledna si mají zájemci vstupenky objednat přímo u nás ve Spartaku. Chodí nám objednávek již hodně, z celé republiky, až z Košic, Prešova, Plzně, ale přímo z Hradce jich je zatím málo. Chceme, aby se dostalo na všechny Hradečáky, kteří budou mít zájem.“

Pojede do Prahy zvláštní rychlík? Jaké bude vstupné?

Miloš Nosek: „O zvláštním rychlíku zatím nevíme. Turista však zajišťuje dostatečný počet míst ve vlacích a autobusech. Vstupné zatím není přesně stanoveno z ÚV ČSTV, počítá se tak 20–25 Kčs k sezení, 10 Kčs k stání.“

Jak trénujete na Barcelonu? Jiří Zástěra odpověděl:

„První trénink byl 3. ledna. Začali jsme třikrát týdně, nyní čtyřikrát týdně od úterý do pátku. Přípravu jsem rozvrhl na deset týdnů. Proti loňské zimní přípravě jsme provedli změnu. Celý trénink se provádí mimo tělocvičnu, venku, za každého počasí. Až do konce ledna budou hráči Spartaku při každém tréninku deset až patnáct kilometrů běhat, věnujeme se však již také odstraňování některých nedostatků. Je to otázka perfektního zpracování přihrávek, okamžitého rozehrávání míče a tím zrychlení hry, zlepšení střelby. Pro oba zápasy jsou připraveni tito hráči: Jindra a Paulus, dále Runštuk, Štěrba, Hledík, Pičman, Michálek, Buránský, Pokorný, Černý, Šonka, Zikán, Malík a nová posila Kománek. Bohužel Krejčí a Kvaček mají do konce roku 1961 zákaz hrát mezinárodní zápasy, požádali jsme o prominutí trestu. Začátkem února chci uskutečnit čtrnáctidenní soustředění na horách, kde by hráči denně běhali 20–25 km na lyžích. V tomto období podnikneme i tři lyžařské túry po 50 kilometrech. Po soustředění bude následovat technický výcvik na hřišti. Rádi bychom si dvakrát či třikrát zatrénovali na strahovském stadionu v Praze, aby se s ním hráči seznámili. Počítáme i s nejméně jedním utkáním se zahraničním soupeřem, který hraje podobným způsobem jako Španělé. Neměl jsem ještě možnost vidět hrát FC Barcelonu přímo, ani z filmu. Jsem odkázán jen na noviny a časopisy, a to je velmi nepřesné. Jednáme s televizí, aby nám půjčila záběr filmu Madrid s Barcelonou, který vysílala, abychom jej s hráči mohli prodebatovat.“

Nezaleknou se hráči těch 100 000 rozvášněných diváků?

Jiří Hledík: „Mne nic nerozhází. Někteří hráči možná dostanou strach, ale ostatní je uklidní. Budeme bojovat všichni za jednoho a jeden za všechny, a i ten řvoucí kotel překonáme. Barcelona nakupuje nejlepší hráče z celého světa. Co oni mají v nohách, to my máme v srdci.“

Optimismus tedy nechyběl, Barcelona prý nemá formu a míč je kulatý – co kdyby se podařilo udělat dobrý výsledek?

Výběhy do Předměřic

V neděli 8. ledna sehráli Votroci utkání zimního turnaje Tatry Smíchov. Přišlo více než 3000 diváků, kteří viděli hladkou výhru Hradce nad domácím celkem. Svěřenci Jiřího Zástěry zaujali dobrou a pohotovou střelbou, výsledkem bylo vítězství 7:0 (3:0). Spartak nastoupil v sestavě: Paulus (Jindra) – Štěrba, Hledík, Pičman – Runštuk, Michálek (Kománek) – Černý (Konvalina), Pokorný, Šonka, Zikán, Malík. Šonka a Zikán vstřelili po dvou gólech, další přidali Pokorný, Kománek a jedna branka byla vlastní.

Kromě toho hráči Spartaku pracovali na kondici. Čtyřikrát v týdnu, úderem druhé hodiny odpolední, vyráželi směrem k Sadům pionýrů a pak dál do polí nebo proti proudu Labe do Předměřic. A když se celí zadýchaní, upocení a někdy i pořádně zablácení vraceli kolem půl páté k tělocvičně, ještě si zakopali 2x10 minut na hokejové branky. Po skončení jednoho tréninku si Jiří Hledík našel čas a zamyslil se nad zápasem s Barcelonou: „Náš příští soupeř bude daleko tvrdší než Řekové nebo Italové. S tím musíme rozhodně počítat. Když jsme hráli v Itálii s Bolognou, řekli nám, že si máme dát hlavně pozor na nástup Španělů, který je zdrcující. Myslím, že dost těžko vyrukujeme s nějakým útočným pojetím, spíše budeme hrát obranně. Však uvidíme, až jak se vyvine situace při samotném zápase. Jména nejsou všechno. A my soupeři zadarmo nic nedarujeme. Pokud jde o nás v obraně, uděláme vše, co bude v našich silách. Záleží na útoku. Abych pravdu řekl, za ty dva roky, co kopu za Hradec, neviděl jsem v žádném ligovém zápase hrát naše útočníky tak výtečně jako v Řecku a potom proti Bologni. Kéž by se jim aspoň tak dařilo ve Španělsku a pak při odvetě.“

Tajemník Spartaku Hradec Králové Karel Roubíček byl zatím utopen v haldě dopisů. Za jediný den přišly objednávky na deset tisíc vstupenek! „Především uspokojíme požadavky z našeho kraje, pak od velkých pražských závodů a potom přijdou na řadu ostatní. Přihlášky na vstupenky přijímáme do 10. února a jejich distribuci má na starosti hradecký Turista. Mnozí žadatelé chtějí odpověď na dopis, což není při těch spoustách dopisů možné. Stejně tak není možné ani vyhovět velikému počtu žádostí o besedy s našimi hráči, neboť ti mají přesný tréninkový plán, a to by narušovalo přípravu. Bylo již rozhodnuto, že zápas budou řídit italští rozhodčí.“

Domácí příprava

V neděli 15. ledna začalo pro hradecké příznivce fotbalové jaro. Poprvé v roce 1961 si vyšlápli ti nejvěrnější se podívat, jak na tom hráči Spartaku vlastně jsou. Druhým soupeřem v zimním turnaji Tatry Smíchov byl druholigový celek Spartak Ústí nad Labem a hrálo se v Hradci. Domácí celkem lehce zvítězili 3:0 (2:0) a branek mohlo padnout ještě více, a to na obou stranách. Trenér Zástěra postavil v nedělním zápase celkem sedmnáct hráčů, tedy vše, co měl v dané chvíli k dispozici.

V prvním poločase hrál Spartak v sestavě: Jindra – Štěrba, Hledík, Pičman – Krejčí, Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Kvaček a Zikán. Nastoupili již Krejčí a Kvaček, kterým vypršel trest za účast v tzv. aféře Sazka, ale pouze na domácí zápasy. Mezinárodních startů se zákaz týkal nadále. Po přestávce střídali Paulus, Runštuk, Kománek, Buránský, Malík a Kynos. V 18. minutě dal Šonka po centru Černého vedoucí branku, druhou přidal ve 32. minutě prudkou ranou Černý a skóre uzavřel v 61. minutě Krejčí nečekanou ranou z dálky.

V dobré formě byl brankář Jindra a celá obranná trojice v čele s Hledíkem. Krajní obránci hráli místy trochu lehkomyslně a nebýt střelecké nemohoucnosti útočníků Ústí, mohl být výsledek zápasu jiný. Ze záložníků podal svůj standardní výkon Krejčí, na kterém přestávka nebyla znát. V útoku překvapil Šonka rychlostí, na vtipu nic neztratil Zikán. Pokorný a Kvaček hráli příliš bojácně, Černý zahrál obvyklý průměr. Ve druhém poločase se líbil Runštuk, Kománek se přizpůsobuje stylu mužstva, Malík překypoval svojí dravostí a bojovností. Buránský a Kynos dostávali velmi málo míčů, výkon se hodnotil těžko. Hosté překvapili rychlou hrou, vynikl exhradečák Jahoda.

V Barceloně mezitím řešili výměnu trenéra – 12. ledna 1961 dostal výpověď jugoslávský kouč Ljubiša Bročič a nahradil ho Enrique Orizaola (26. 3. 1922–10. 6. 2013), ale premiéra se mu nevydařila. Barcelona prohrála s Valladolidem 0:1.

Soustředění v Krkonoších

Spartak Hradec v neděli 22. ledna sehrál na domácím hřišti další zápas zimního turnaje. Soupeřem byla kombinovaná Dukla Praha, na kterou se přišlo podívat 3500 diváků. Domácí se představili v sestavě: Jindra – Štěrba, Hledík, Pičman (Runštuk) – Krejčí, Michálek (Kománek) – Malík (Kynos), Kvaček, Šonka, Pokorný a Zikán. Votroci začali dobře a do poločasu vedli 3:0. Ve druhé půli nastoupil ve středu útoku Dukly Tauchen a z jeho přihrávek vytěžil Kučera tři góly. Tauchen byl nejlepší hráčem na hřišti, domácí Hradec vyhrál 4:3, Pokorný se trefil dvakrát, jednou Malík a Kvaček.

I přes nepřízeň počasí pokračovala příprava na pohárové utkání a jarní ligové boje poslední lednovou neděli. K zápasu s Dynamem Praha (komunisty přejmenovaná Slavia) určil trenér Zástěra sestavu: Jindra – Štěrba, Hledík, Pičman – Krejčí, Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Zikán a Malík. Tito hráči absolvovali celé utkání až na Krejčího, kterého po zranění vystřídal Runštuk. Tři a půl tisíce diváků vidělo jednoznačný průběh zápasu. Útočná řada se pěknou kombinační hrou dostávala do těsné blízkosti Jonákovy branky a tentokrát nechyběla ani přesná střelba. Již ve třetí minutě Šonka nastřelil tyč. Několik ukázkových střel vyslal na branku Pokorný. Ve 34. minutě trefil tyč Krejčí a odražený míč poslal pohotově do brány Zikán. Po přestávce domácí zvolnili tempo, hra se vyrovnala a hradečtí zadáci měli mnohem více práce. Dvoubrankové vítězství pečetil v 63. minutě Pokorný. Spolehlivě chytal Jindra, páteří zadních řad byl Hledík, zlepšení výkonu prokázal Štěrba. Pohotovou střelbou vynikl Pokorný.

Začátkem února 1961 odjeli Hradečtí na týdenní soustředění do Krkonoš. Zaměstnanci jaroměřské Liny jim nabídli pobyt v jejich chatě na Javořím Mlýně, hráči tam dobře potrénovali a také si odpočinuli. Příprava vrcholila.

V Barceloně dostal trenér Orizaola příkaz dostat mužstvo do naprostého pořádku a sám k tomu řekl: „Vím, že mužstvo Barcelony není dnes v té formě, ve které vyřadilo Madrid, ale doufáme, že úpadek brzy překonáme a vynasnažíme se dokázat, že po Realu, který vyhrál pětkrát, zvítězí letos v soutěži Barcelona. O soupeři víme, že je pověstný svou vyspělou obranou taktikou, ale Barcelona bude mít dost sil, aby ji překonala.“

Nepovedená generálka

Dne 12. února se hrál v Hradci další zápas zimního turnaje. Soupeřem byl celek SONP Kladno. Hřiště připomínalo bazén, byla na něm v podstatě jedna velká louže. V sestavě domácích chyběl Jindra, který se zranil při tréninku a měl koleno v sádře. V brance stál místo něj Paulus, v poli nastoupili Štěrba, Hledík, Pičman – Runštuk (Michálek), Krejčí – Černý, Kvaček, Šonka, Pokorný, Zikán (Malík). Jedinou branku dal Šonka.

Součástí přípravy Spartaku bylo i přátelské mezinárodní střetnutí s předním mužstvem rakouské ligy LASK Linec. Zápas se hrál v neděli 19. února a zklamal 4500 přihlížejících diváků. Hosté byli rychlí, hráli snaživě, ale chybělo jim přesné zakončení. Trenér Zástěra poslal na hřiště sestavu, s níž počítal pro zápas v Barceloně: Paulus – Štěrba, Hledík, Pičman – Runštuk, Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Zikán a Malík. Na poslední půlhodinu nastoupil rekonvalescent Jindra, Michálka vystřídal Kománek. Utkání mělo, zejména ve druhém poločase, zajímavý průběh a skončilo těsnou výhrou Spartaku 3:2 (1:0). První gól vstřelil Kománek, který ještě v prvním poločase střídal Michálka. Vyslal lehkou střelu, brankář hostů měl zakrytý výhled, a tak míč skončil v síti. V 55. minutě Rakušané vyrovnali, ale za pět minut to byl opět Kománek, jehož střelu si obránce srazil do vlastní branky. V 66. minutě unikl Černý, obešel brankáře a jeho střela od tyče šla do sítě. Za čtyři minuty z přísně nařízené penalty hosté snížili na konečných 3:2.

Netrpělivě očekávaná chvíle se přiblížila. Termíny čtvrtfinálových zápasů jsou přede dveřmi. Podaří se husarský kousek? To byla nejčastější otázka, kterou si před velkým soubojem kladli nejen příznivci mistrovského celku z Hradce Králové, ale i všichni vyznavači fotbalu. Série posledních neúspěchů FC Barcelony a slabší forma většiny jejích hráčů vytvořily atmosféru naděje...

V neděli 26. února byla největší pozornost upřena na pražské utkání poháru Tatry Smíchov mezi Stalingradem (Bohemians) a hradeckými fotbalisty. Nikoho z pěti tisíc přítomných diváků zápas neuspokojil. Zklamáním byl zvláště výkon Hradce, který se většinu utkání bránil soustavným útokům Klokanů. Hosté mohli děkovat jen malé průbojnosti útočníků domácích, že neodešli poraženi vyšším rozdílem. Zelenobílí si svoje vítězství 2:0 (0:0) zasloužili. Hradec poslal na hřiště sestavu: Jindra (Paulus) – Štěrba, Hledík, Pičman – Krejčí (Runštuk), Kománek (Michálek) – Černý, Kvaček, Šonka, Pokorný, Zikán (Malík).

Spartaku Hradec se nic nedařilo. Postrádal systém, zejména v prvním poločase se hosté nezmohli na kloudnou akci a jejich útočníci se dostávali přes půlicí čáru jen výjimečně. Mezi nepřesně hrající zálohou a útokem neexistovala žádná spolupráce. Snad jen Jindra v brance a Hledík s Pičmanem zasloužili za svůj výkon absolutorium.

Cesta do Barcelony

V sobotu 4. března v 10.18 hodin odjela dvacetičlenná výprava Spartaku Hradec Králové rychlíkem z Hradce do Prahy. Tvořilo ji čtrnáct hráčů: Buránský, Černý, Hledík, Jindra, Kománek, Malík, Michálek, Paulus, Pičman, Pokorný, Runštuk, Šonka, Štěrba a Zikán, trenér Zástěra, vedoucí výpravy Roubíček, lékař, technický zástupce vedoucího, zástupce ÚV ČSTV a tlumočník. Chyběl Andrejsek, který byl po operaci menisku, Kvaček a Krejčí měli zákaz startu v mezinárodních utkáních do konce roku 1961.

Po vyřízení všech pasových záležitostí odletěli Hradečtí v 16.30 do Milána, kde za dvě hodiny přistáli. Trenér Zástěra krátce před odletem řekl: „Barcelona je pro nás neznámý soupeř. Jsme prvé československé mužstvo, které bude po válce startovat ve Španělsku. Zprávy o tom, že mužstvo našeho soupeře je v rozkladu, nemůžeme brát jako měřítko výkonnosti. Je známé, že síla oddílových celků Španělska je větší než u nás. Budeme se snažit o čestný výsledek, neboť chlapci hrají venku zpravidla lépe než doma. Přesný taktický plán zatím nemáme. Doufám, že v neděli večer zhlédneme všichni ligové utkání Barcelony s Valencií, a podle toho, co uvidíme, vymyslíme plán. Sestava je celkem jasná, rozhoduje se zatím pouze mezi Malíkem a Buránským. Důležitý trénink budeme mít v pondělí večer na stadionu, kde budeme hrát. A potom už jen zbývá, abyste nám ve středu drželi palce.“

Hradecká výprava na radnici v Barceloně

V Miláně výprava přespala a v neděli 5. března odletěla ve 12.15 hodin do Barcelony. Na letišti je přivítali vedoucí činovníci katalánského klubu. Ihned nato odjeli Hradečtí na stadion, kde shlédli druhý poločas ligového utkání Barcelona – Valencia, které skončilo nerozhodně 1:1. Výprava byla ubytována v hotelu Avenida Palace na mořském prostředí.

„Přišel za námi Kubala, mluvil lámanou češtinou, ale rozuměli jsme mu,“ vybavil si Ladislav Pokorný. V pondělí hráči trénovali na Camp Nou od devíti večer, aby si trochu zvykli na umělé osvětlení, které do té doby zažili jen na letním zájezdu do Asie a ve druhé půli utkání v Boloni.

„Na tréninku se nám všechno dařilo. Zkoušeli jsme různé kombinace a střelbu, pořád jsme trefovali šibenice. Fantastické,“ vzpomínal Pokorný. V úterý byl lehký kondiční trénink a pak klid až do zápasu.

V katalánském hlavním městě vyběhla ve středu 8. března 1961 večer pod paprsky reflektorů fotbalová jedenáctka Spartaku Hradec Králové k prvnímu čtvrtfinálovému utkání Poháru mistrů evropských zemí s FC Barcelona. Ochozy stadionu byly před jedenadvacátou hodinou hustě zaplněny 130 tisíci nadmíru zvědavých návštěvníků. S výjimkou utkání Brazílie – ČSR v Riu de Janeiro v roce 1956 nehráli českoslovenští fotbalisté nikdy před tolika diváky.

„Přivezli nás až do útrob stadionu, všude byla tma. Pak rozsvítili, my jsme vystupovali a jen jsme se rozhlíželi kolem. Měli jsme tam velkou kabinu, uprostřed bazén, kolem sedačky. Nastupovali jsme tunelem, ve kterém byla tma. Vyjdete ven, oslní vás světla a slyšíte řev. To se nedá popsat. Prvních dvacet minut jsem nevěděl, kde jsem. A to platilo pro polovičku mančaftu,“ vyprávěl Pokorný.

Mužstva nastoupila v sestavách:

Spartak Hradec: Jindra – Štěrba, Hledík, Pičman – Runštuk, Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Zikán, Malík.

FC Barcelona: Ramallets – Foncho, Gensana, Garay – Verges, Segarra – Tejada, Evaristo, Kubala, Suárez, Villaverde.

Před zápasem odevzdali zástupci France Fotbal Suárezovi Zlatý míč, uznání pro nejlepšího evropského fotbalistu roku 1960.

Výprask od Katalánců

Drtivý tlak Barcelony, který hradecká obrana zastavovala jen s nasazením všech svých sil, se očekával. Na Jindrovu branku se valil útok za útokem, Pičman hned ve druhé minutě odkopl míč před Evaristem. Hra Votroků byla nervózní a neurovnaná. Z každé akce, z každého úniku domácích bylo cítit nebezpečí. Perfektní fotbal začala předvádět dvojice Suárez – Villaverde. V 10. minutě po celkem málo nebezpečném trestném kopu Suáreze se Tejada vrhl po míči rybičkou a hlavou jej usměrnil do Jindrovy branky.

A ani v dalších minutách tempo hry ze strany Španělů nepolevilo. Se Spartakem to v těch chvílích vypadalo zle. Přetížené zadní řady nestačily likvidovat valící se útoky a naproti tomu se útočníci Hradce nedokázali prosadit proti přísné osobní obraně Španělů. Ve 20. minutě Villaverde obehrál i Hledíka, objevil se sám před Jindrou, ale ten byl na svém místě. Ani na malou chvíli si hradecký brankář nemohl oddechnout. Střely z kopaček Suáreze, Villaverdeho i Kubaly doslova pršely na hradeckou branku.

Uběhla půlhodina a domácí brankář Ramallets byl stále bez práce. Ve 38. minutě z křídla odcentroval Villaverde, Kubala na zemi ještě stačil přihrát Evaristovi a ten zaznamenal druhý gól domácích. Poslední slovo v prvním poločase měl Jindra, když chytil Kubalovu bombu.

Do druhého poločasu už domácí nenastoupili s takovým úsilím, a tak prvních patnáct minut byla hra téměř vyrovnaná. První nebezpečný výpad podnikli hradečtí útočníci až v 52. minutě hry, kdy se Ramallets musel vrhnout pod nohy Šonkovi. V 61. minutě stačila zdánlivě malá chybička a domácí zvýšili svůj náskok už na 3:0. Míč obdržel Tejada, obránci Spartaku zaváhali v domnění, že pravé křídlo je v ofsajdu. Pomezní rozhodčí však nechal praporek dole a Tejada celkem neohrožován doběhl k brance a dal třetí gól. Tlak Barcelony se opět zvýšil. Nejnebezpečnějším v této době byl Kubala, jeho tři bomby Jindra skvěle kryl.

Největší příležitost měl Hradec v 74. minutě, kdy Španělé v přemíře ofenzivní snahy zapomněli na Černého, ten se dostal k míči, nakonec i prudce vystřelil, ale míč letěl nad břevnem. Závěr zápasu byl už neurovnaný. Domácí byli zřejmě spokojeni s náskokem, a tak dávali přednost líbivým akcím. Sklízeli sice potlesk na otevřené scéně, ale k brankám to nevedlo. Teprve v poslední minutě pronikl Evaristo a rozhodčí jeho srážku s Pičmanem kvalifikoval jako faul hradeckého hráče a nařídil penaltu. Kubala ji bezpečně proměnil – 4:0. Rozhodčím utkání byl Adami z Itálie, který řídil utkání objektivně a nepodlehl vzrušenému prostředí.

Konečný výsledek byl pro Barcelonu zasloužený. Eurovize přenášela zápas skoro do všech západoevropských států. Komentáře, které se později objevily v tisku, nebyli pro Hradec lichotivé.

Novinář pařížského L‘Équipe napsal: „Hradecké mužstvo se ukázalo velmi pomalé. Hrálo sice technicky dobře, avšak nedůrazně, zejména v blízkosti soupeřovy branky. Sledoval jsem střetnutí s velkým zájmem, ale hradecký útok působil trapným dojmem. Veterán Hledík byl velmi jistý a dokázal ve všech situacích znamenitý přehled. Hlavní zásluhu na tom, že zápas nedopadl pro Hradec katastrofálně, měl brankář Jindra. Podle názoru španělských novinářů byl Jindra vůbec nejlepším hráčem na hřišti.“

Trenér Zástěra: „Španělům nelze upřít zaslouženou výhru. Převyšovali nás ve všech směrech, v technice, ale zejména v rychlosti.“

Trenér Barcelony Orizaola: „Takový přesvědčivý úspěch jsme potřebovali na překonání klubové krize. O výsledku rozhodl rozdíl v rychlosti hry obou mužstev.“

Luis Suárez: „Domnívám se, že jsme hráli svůj nejlepší zápas od vyřazení Realu. Byl to náš návrat ke slávě. Hledík nezklamal očekávání a dokázal, že je stoperem mezinárodního formátu. Nejvíce se mi ale líbil brankář Jindra, který zmařil mnoho vyložených šancí.“

Po zápase přišel trenér Zástěra do ztichlé kabiny, hráčům poděkoval. „Řekl, že to nebylo ideální, ale víc to nerozebíral. Nemělo to cenu, vzal to realisticky. Tady je Hradec, tady Barcelona,“ vrátil se ve vzpomínkách Pokorný.

I přes vysokou porážku prý někteří Hradečtí dostali nabídky do zahraničních klubů. „Jindra tam mohl rovnou zůstat. Ale v té době... Víte, jak to chodilo – trpěla by rodina,“ krčil rameny Pokorný.

V hotelu se znovu objevil Kubala, pozdravil hráče, přinesl drobné dárky a oznámil jim, že na odvetu do Prahy nepojede.

Reparát na Strahově

Reportáž z odvety s Barcelonou (začátek v čase 3:31)

Ve čtvrtek 9. března se výprava se švýcarskou leteckou společností přes Ženevu a Curych vrátila domů. V Praze přistála ve 22.15 a do Hradce přijela v pátek 10. března kolem 14. hodiny.

Odveta se hrála za týden. Barcelona přiletěla do Prahy již v pondělí 13. března, bez maďarských emigrantů Kubaly, Kocsise a Czibora. Obavu, že by ti tři mohli být v rámci Varšavské smlouvy u nás zatčeni, nešlo podcenit. Nechyběla prohlídka Prahy, která se Kataláncům líbila. V úterý odpoledne hráči trénovali na strahovském stadionu.

Ve středu 15. března 1961 už šlo spíš jen o čest. Pražské utkání prakticky nemohlo postup Barcelony do semifinále ohrozit, proto všech 45 000 diváků čekalo spíše rychlou, otevřenou hru, s vůli Hradce odčinit špatný dojem a porážku z prvního zápasu. Od Barcelony se čekal líbivý, rychlý a technický fotbal, jakým svého soupeře porazila doma. Po valnou část utkání se však nesplnilo jedno ani druhé. Diváky zápas spíše zklamal, neboť viděli průměrný výkon našeho mistra a solidní a klidnou hru španělského týmu.

Italský rozhodčí Lo Bello přivedl mužstva na hřiště v těchto sestavách:

FC Barcelona: Ramallets – Foncho, Gensana, Garay – Verges, Segarra – Tejada, Ribelles, Evaristo, Suárez, Villaverde.

Spartak Hradec: Jindra – Štěrba, Hledík, Pičman – Kománek, Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Zikán, Malík.

Utkání zahájila obě mužstva ve slušném tempu a v prvé čtvrthodině si vytvořila několik pěkných příležitostí. Ve 3. minutě Pokorného střelu k levé tyči Ramallets kryl, vzápětí Hledík odvrátil akci vedenou Evaristem. Jediná změna v hradecké sestavě se povedla. Po Pokorném převzal obranu nejlepšího hráče Suáreze Kománek, který vystřídal v záloze jednoduše hrajícího Runštuka a sehrál svůj životní zápas. Až na jediný okamžik nejenže Suáreze uhlídal, ale podporoval vytrvale vlastní útočnou řadu a pokusil se dokonce pětkrát i o střelu.

Ve 24. minutě však jeho pozornosti Suárez unikl, přeběhl na pravou stranu, obdržel vzorný dlouhý pas a bez přípravy poslal míč přímo do horního rohu. Krásný gól – a bylo to 0:1. Domásí ani tahle trefa nezlomila. Více útočili, a i když většina akcí končila před obranou trojicí hostujícího týmu, podařilo jim ve 33. minutě vyrovnat. Zikán obdržel míč z pravé strany, první střelu mu srazili obránci, ale druhou poslal jistě nad padajícím brankářem do sítě. Velkou šanci promarnil ve 37. minutě Malík po pěkné a vtipné kombinaci dvojice Šonka – Zikán. Hráči v červenomodře pruhovaných dresech nehráli zdaleka s takovým zápalem jako doma. Útočili většinou pravou stranou přes Ribellese, Tejada na Pičmana ani jednou nevyzrál. Evaristo se proti Hledíkovi vůbec neprosadil, Suárez zůstával raději vzadu, Kománek mu byl často nepříjemným protihráčem.

Po změně stran šla úroveň hry dolů. Hradec ztrácel na rychlosti a přesnosti. Hosté, stejně jako na začátku utkání, i v závěru častěji útočili, zejména Suárez založil několik rychlých akcí. V 63. a 69. minutě mohli Ribelles a Evaristo zápas rozhodnout, ale Jindra vždy skvěle zachránil.

Hradečtí ze sebe vydali vše, aby dosáhli čestného výsledku. Podařilo se jim to. Na větší úspěch se nedostávalo sil a dlužno dodat, ani umění. Zatímco brankář a trojice obránců hráli spolehlivě, dvojici záložníků a ani Šonkovi se nepodařilo vtisknout ofenzivní hře mužstva účinnou tvář. Z útočníků zahráli svůj průměr jen Zikán a Pokorný. Stejně spokojení byli i hráči Barcelony, protože s jistotou postoupili do semifinále soutěže.

Trenér Orizaola: „Doma se vaši hráči zbavili nervozity a vypracovali si u více brankových příležitostí. Bylo to vyrovnané střetnutí dvou týmů se zcela odlišným herním stylem. Nerozhodný výsledek je spravedlivým vyjádřením výkonů na hřišti.“

Trenér Zástěra: „Výsledek je maximum toho, co jsme v současné formě mohli dosáhnout. Naši útočníci se těžko prosazovali proti osobní obraně, hlavně nestačili rychlostí. I tak jsme si vypracovali několik šancí, ze kterých jsme mohli dát ne jeden, ale tři góly.“

Segarra: „Váš útok hrál o třídu lépe než v Barceloně. Měli jsme usnadněnou pozici tím, že většinu akcí vedl středem hřiště. Důsledné obsazování protihráčů se nám vyplatilo.“

Pokorný: „Tentokrát jsme už byli klidnější, neměli jsme co ztratit. Je to přece jen velký rozdíl hrát při umělém osvětlení a za denního světla.“

Suárez: „V tomto utkání se hrálo oboustranně bez emocí, nás samozřejmě čtyřbrankový náskok až příliš uklidnil. Nerozhodný výsledek je spravedlivý, i když brankář Jindra kryl dvě střely, které normálně měly skončit v síti. Po celý zápas jsem byl dobře střežen domácím záložníkem (Kománkem), který v Barceloně nehrál. Je to mladý a silný hráč, který dobře ovládá míč, a může z něj vyrůst vynikající fotbalista. Podnebí v Praze mně příjemně překvapilo, bál jsem se daleko nižší teploty. Pro hru to bylo dobré a ani vítr nám nijak nevadil.“

Pohár mistrů evropských zemí pro fotbalisty Spartaku Hradec Králové skončil. Vyřazení až ve čtvrtfinále bylo největším úspěchem československých fotbalových mistrů v této soutěži. Dosud jde o největší úspěch v historii hradeckého fotbalu.