Před rokem jsi odcházel kvůli tomu, abys trávil víc času s rodinou. Proč ses rozhodl vrátit se do klubu v roli asistenta B týmu?

Chtěl jsem si vyzkoušet trénování. Možná chceš slyšet, že mi chyběl fotbal, ne? (usmívá se) Byl jsem rok doma a bylo to příjemné. Odpočinul jsem si psychicky, zregeneroval jsem. Už z doby, kdy jsem tady působil v roli sportovního manažera, vím, že bylo vždycky složité shánět trenéry k mládeži. Oslovil jsem Jirku Sabou, že pokud je pořád nedostatek trenérů, zkusil bych to jako asistent u mladších kluků. Přivítal to a hned mi řekl, že sháníme asistenta k béčku. Tak jsem to vzal. Roli samozřejmě hráli i lidé, kteří v klubu působí – chtělo se mi zpátky k vám. Prvotní myšlenka ale byla, že bych vzal nějaké mladší kluky, abych zkusil, jestli mě to chytne a jestli uvidím nějaké výsledky své práce. Svým způsobem je to pedagogická činnost, nějaké základy ze školy mám. A taky zkušenosti v roli aktivního hráče.

Máš za sebou jeden trénink. Chytlo tě to?

(směje se) Jo, ten trénink byl výborný! Ne, vážně – těšil jsem se na to a těším se na to. Teď se to rozjede, uvidíme. Zeptej se mě za dva měsíce.

To jsem samozřejmě myslel jako vtip. Plánoval jsi nastoupit k mládeži, béčko je takový mezistupeň. Co od toho čekáš?

Je to specifické. Budeme prostě pracovat se stavem a v počtu, jaký tady je. Chtěl bych, aby se obecně kluci zlepšovali, byl bych rád, kdyby se nám podařilo připravit jednoho nebo dva, kteří by mohli nastoupit příští rok do přípravy áčka. Samozřejmě, že chci vyhrávat, ale hlavní smysl práce v béčku podle mě je připravit kluky pro áčko.

Spolupracuješ s Karlem Krejčíkem, který patří k jiné generaci trenérů. Jak jste si rozdělili práci?

Výhoda je, že se známe. Dva roky jsem s ním úzce spolupracoval, když jsem tady byl v manažerské pozici. Vím, co od něj můžu očekávat, on možná trochu míň ví, co může očekávat ode mě jako trenéra. To vlastně pořádně nevím ani já sám. (usmívá se) Role máme rozdělené jasně – on je hlavní trenér, já asistent. S tím, že by mi chtěl dávat co největší prostor při tréninku. Budeme se doplňovat. On je starší škola, ale jde s dobou, některé věci dělá moderně. Něco má zažitého, bude to takový mix. Nazval bych to tak, že bychom se mohli vzájemně obohacovat.

Jako hráč jsi nasbíral spoustu zkušeností. Připravoval ses cíleně na trenérskou kariéru? Dělal sis zápisky?

Když jsem studoval vysokou školu, hrál jsem v béčku Sparty a tady v Hradci. To jsem si zápisky dělal, protože jsem měl téma diplomové práce analýzu zimního přípravného období ve fotbale. Takže celou jednu přípravu mám vypsanou dopodrobna. V Teplicích a v Německu jsem si vždycky zapsal nějaké cvičení, které mě zaujalo. Poznámek mám spoustu, neznamená to ale, že všechno použiju. Vždycky jsem si myslel, že bych někdy trénovat mohl, ale když se kariéra chýlila ke konci, vnímal jsem, že trenérská činnost až tak jednoduchá není. A skončil jsem jako manažer, po čemž jsem nikdy netoužil. Byla to ale cenná zkušenost, jsem za ty tři roky hrozně rád. Teď to nějak vyplynulo – jsem asistent trenéra a zápisky se hodí. Všechny jsem si je procházel a zjistil jsem, že mám spoustu cvičení, o kterých bych, kdybych si je nepoznamenal, už teď ani nevěděl.

Máš ambici pracovat na sobě, doplňovat si vzdělání třeba až k profilicenci, nebo teď takhle nepřemýšlíš?

Ne, takové ambice nemám. (směje se) Jako hráč jsem byl vždycky hodně sebekritický, byl jsem na sebe přísný. Teď bych hlavně chtěl na kluky působit v tomhle směru, aby viděli, že ani já jsem nebyl nějaký obrovský talent. Ligu jsem začal hrát ve třiadvaceti, ve dvaceti jsem kopal třetí ligu. Chci jim ukázat, že taková cesta je možná, že mají celou kariéru před sebou.

V jakém stavu je teď B tým na začátku přípravy?

Mám s tím zkušenost z předešlých let, že jsme kádr vždycky dávali do kupy podle toho, že někteří kluci končí střední školu a nastupují na výšku. Budou tady dva měsíce, pak dva tři mistráky a půjdou někam studovat, takže jim budeme domlouvat tréninky v Praze, v Brně... Někteří, kteří vyšli z dorostu, jdou radši pracovat mimo fotbal a budou hrát někde krajský přebor. Vlastně jsme čekali, kdo nám nastoupí – přišlo třináct kluků, tři se z různých důvodů jen pro dopoledne omluvili, takže máme teď k dispozici šestnáct hráčů. Tenhle týden nás čekají dvě přípravná utkání, do prvního mistráku máme šest týdnů. Takže v úvodu přípravy budeme v Hradci, pak jedeme na týden na soustředění do Byšic k Mělníku, pak budeme zase tady v Hradci.