Jak po půlroce hodnotíš rozhodnutí vrátit se do Hradce?

Jako to nejlepší, co jsem mohl udělat. Váhal jsem, přemýšlel, ale během několika týdnů jsem se ujistil v tom, že jsem udělal správně. A uplynulý půlrok mě v tom utvrdil – po fotbalové i po životní stránce jsem spokojený, jako už jsem dlouho nebyl.

O čem jsi přemýšlel? Jestli ještě nezůstat v nejvyšší soutěži?

Nechtěl jsem jít do nějakého týmu ze spodku tabulky první ligy. Třeba bych tam stejně byl jenom rok, jenom proto, abych byl za každou cenu v lize. Hledal jsem spíš něco, kde bych měl větší šanci, že budu hrát. A když byla ještě k tomu možnost být doma, ukázalo se to brzy jako jasná volba.

Co jsi věděl o týmu, do kterého jsi přicházel? A co si o něm myslíš teď?

Dřív jsem ho neznal vůbec, jen z televize. Viděl jsem jeden zápas za půl roku, tak toho moc nepoznáš. Tým je mladý, ale ne přehnaně. Je dobré, že tady je střední generace kluků kolem pětadvaceti let. A mladí kluci jsou hodně perspektivní – když se vykopou, za pár let můžou být v Hradci stavebními kameny, nebo je může klub zpeněžit.

Má podle tebe někdo z mladých podobný potenciál jako hráči z týmu, ze kterého jsi odcházel?

Jestli je to v něčem podobné, tak v tom, že v době, kdy jsme tady byli já, Vašek Pilař, Tomáš Rezek a další, jsme taky neměli úplně stálou výkonnost. Někdo nehrál, nedostával se do sestavy, pak se to najednou během půl roku změnilo, ten kluk se prosadil a po nějaké době přestoupil. Konkrétně Vašek Pilař šel touhle cestou. Když někdo z mladých teď momentálně není v základu, neznamená to, že nemůže být tak dobrý jako on. Když bude pracovat.

Momentálně končí kondiční soustředění ve Špindlerově Mlýně. Počítáš si zimní přípravy?

(přemýšlí) No, do áčka jsem přišel v roce 2008, takže tohle bude dvanáctá. Tahle je podobná s těmi prvními – taky jsem tady začínal ve druhé lize, takže byla dlouhá. Pamatuju si, že jsme byli i na soustředění na horách, myslím, že s panem Malurou. Je to náročnější na hlavu v tom, že to trvá dlouho. V první lize je příprava kratší, navíc se většinou jelo za teplem, v tom to bylo jiné. Na druhou stranu, já mám rád hory, tolik mi to nevadí.

Bereš to tak, že na horách nabereš kondici a kyslík?

(usmívá se) Říká se to, tak na tom asi něco bude. Hlavně jsem rád, že jsme někam vypadli. Být dva měsíce jenom v Hradci na umělce, to nevím, jak bych psychicky zvládl. Je to tady náročné, ale je to příjemná změna. A ten vzduch... No, asi snad pomůže. (směje se) Pokud jde o běhání, jsem vytrvalostní typ, takže mi tohle až tolik nevadí. Kluci mě strašili, že to bude hodně náročné. První běh v úterý byl pěkný hnus, ty pozdější už byli lepší. Pro mě jsou horší krátké sprintové úseky. Ty asi teprve přijdou na řadu.

Denis Donát si pochvaloval přítomnost zkušenějších hráčů, od kterých se může učit. Vžil ses do té role?

Občas někomu poradím, ale hlavně si myslím, že kluci musejí chtít sami – koukat na nás staré, jak se chováme. My musíme jít příkladem, a pak je na každém z nich, co si z toho kdo vezme. Já jsem nikdy nedělal problémy, ale teď na to myslím víc. Někdy si rozmyslím, co před nimi řeknu... S Oťasem se bavím jinak.

V pozici staršího učitele v kabině jsi poprvé, že ano?

Jo. Na Slovácku bylo hodně starších kluků, přišel jsem tam jako nový. Byli tam Milan Petržela a Michal Kadlec, takže tam to vůbec nepřipadalo do úvahy. Hlavně ale tahle role závisí na tom, že musíš hrát a odvádět práci na hřišti. Pak můžeš někomu radit. U mě to tak v Olomouci ani na Slovácku nebylo.

Vybavíš si někoho, kdo na tebe měl vliv, když jsi byl mladý hráč?

Určitě. Radim Wozniak se snažil pomáhat mladším, Adri Rolko, Mára Kulič... Milan Fukal byl velká osobnost. To byl neskutečný profík – zůstával na hřišti ještě hodinu po tréninku, když jsme my jeli domů. Z něj se snažím něco si vzít.

Jakou sílu má současný Hradec?

To se musí ukázat na hřišti, říkat si můžu, co chci. Na podzim jsme ukázali, že máme na to druhou ligu vyhrát. Záleží na drobnostech, detailech. Problémy nám dělala efektivita. Věřím, že když ji zlepšíme, sílu na postup máme.

Jak moc nám v tomto ohledu ublížilo zranění Dana Vašulína, který chyběl většinu podzimu?

Myslím, že hodně, i když ze začátku jsme zápasy zvládali i bez něj. Dlouhodobá soutěž ale nedostatky ukáže – později nám chybět začal. Když se vrátil na Dukle, dokázal se prosadit. Proti Varnsdorfu gól nedal, ale do šance se dostal. I kdyby nebyl ve formě, dalo by se to s ním vpředu líp prostřídat. Konkurence je důležitá.

V jednu chvíli ho gólově zastoupil Erik Prekop, nejproduktivnější hráč podzimu.

Jo, s Erikem je to někdy těžké, nějak ho na hřišti korigovat. Je to taková horká hlava. (směje se) Ale je do hry zapálený, a když má formu, čumím, co dokáže. Je v něm velký potenciál.