Jaká byla vaše role v pracovní skupině?

Ve skupině politiků a odborníků jsem zastupoval zájmy klubu. Snažil jsem se do zadávacích podmínek výběrového řízení prosadit zásadní body technických podmínek, které jsme v klubu spolu s Richardem Juklem, Pavlem Křížkem a firmou Sater Projekt nadefinovali. Technické podmínky vycházely z projektu předchozího výběrového řízení.

To se nepovedlo, přihlásil se do něj jen jeden účastník a jeho nabídka byla vyšší než maximální cena stanovená městem. Proč k tomu došlo?

Myslím, že se sešlo několik faktorů. Tím hlavním ale bylo, že cena stavebních prací během několika měsíců vyletěla o patnáct, dvacet procent. Víme, že na tom pracovalo mnohem víc firem, ale nakonec se rozhodly nabídku nepodat. Později na předběžných tržních konzultacích nám zástupci firem tvrdili, že se do stanovené ceny nemůžeme vejít, že jsou parametry stadionu zhruba o sto padesát milionů výš.

Bylo to tak?

Věděli jsme, že to tak není. Na technických podmínkách jsme pracovali, měli jsme v týmu i odborníky, třeba inženýra Šnejdra, se kterým jsem spolupracoval i při budování sídla společnosti GIST, jejímž jsem spolumajitelem. Procházeli jsme jednotlivé části stavby, hledali jsme, kde jsou rezervy, a v technických podmínkách jsme se snažili například nebazírovat na některých věcech z původního projektu.

Na čem například?

Třeba na zakládání stavby. V projektu byly devadesáticentimetrové piloty, přitom nikde v Hradci devadesáticentimetrové piloty nejsou. Všude jsou šedesáticentimetrové nebo maximálně osmdesáticentimetrové. Dál se podařilo ušetřit na ocelářských konstrukcích nebo na opláštění stadionu – ve finálním návrhu je subtilnější, a proto výrazně levnější.

Dařilo se tyhle úspory prosadit?

V některých případech se těžko argumentovalo. Někdo říkal, že se stadion nevejde do stanovené ceny o dvě stě milionů, někdo operoval s cenou včetně DPH a říkal, že to je o tři sta milionů – a už jsme byli skoro na miliardě... Byly to složité, často velmi vypjaté diskuze. Důležitou roli sehráli pánové Bláha s Vlasákem, Langerem, Štěpánem a Kosem. Podařilo se pro řadu sporných bodů najít argumenty, se kterými se politici ztotožnili. Pomáhali eliminovat pochybnosti o tom, že se rozpočet do ceny nevejde. Nahrálo nám samozřejmě i to, že se ceny stavebních prací začaly vracet do normálu a sílily signály, že bude poptávka po nich slábnout.

Proces se hodně zbrzdil při výběru správce stavby. Byla to největší překážka?

Ještě tomu předcházela jedna diskuze o tom, jestli jít cestou Design & Build. A když se město rozhodlo, že ji zvolí, muselo vysoutěžit správce stavby. Výběrové řízení vyhrála firma, která dala nabídku za 7,8 milionů, ale hned druhý den odmítla podepsat smlouvu. Druhá nabídka firmy ARCADIS zněla na necelých 32 milionů, to samozřejmě přineslo dlouhé diskuze o tom, jestli je cena přiměřená, a následně i o tom, jestli se o tuhle částku sníží limitní cena stavby.

Vysvětlila původně vítězná firma IKO Invest, proč odmítla smlouvu podepsat?

Nevysvětlila. Proběhly nějaké spekulace o tom, že pro ně byly příliš tvrdé smluvní podmínky na správce stavby.

Loni v září se celý tým odebral na víkend na pracovní jednání na Mazurovu chalupu v hradeckých lesích. Tam jste udělali největší pokrok, že?

Ano. Odjeli jsme do lesa, protože jsme chtěli mít klid na jednání, aby z nich nikdo neodbíhal. Původně jsme měli v plánu jednat celý víkend. Nakonec bylo jednání tak efektivní, že jsme to stihli za sobotu. Začali jsme ráno v devět a večer jsme měli hotovo. Byli jsme zavření, tvrdě jsme pracovali, přeli jsme se o zásadní body projektu, ale dospěli jsme ke shodě.

Co všechno jste u Pohádkové stezky vyřešili?

Řadu věcí. Hodně jsme tam diskutovali například rozměr hrací plochy, velikost výběhových zón kolem hřiště. Rakouský partner správce stavby IFS navrhoval na každé straně jeden a půl metru navíc oproti minimálním požadavkům. My jsme chtěli mít diváky co nejblíž, protože osobně považuju vzdálenost od hřiště za dlouhodobé hradecké trauma. V tom se nám podařilo přesvědčit ho. Řešili jsme množství a velikost skyboxů pro partnery. Pyšný jsem na to, že se podařilo vybojovat možnost zvýšení kapacity z osmi tisíc na 9300. A to byl docela komplikovaný boj. Teď to je v podstatě tak, že aréna bude na vyšší kapacitu z hlediska stavebních konstrukcí, sociálních zařízení, kiosků, únikových zón a vstupů připravená, jen bude chybět 1300 sedaček. Dalším důležitým výstupem jednání byl shoda, že opláštění celé arény bude významným hodnotícím kritériem.

Když jste skončili na Mazurově chalupě, začal jste věřit, že stadion dopadne?

Ano. Zbavili jsme se tam spousty sporných bodů. Třeba i toho, kde je rozhraní mezi stavbou a okolím – co řeší stavební firma, co řeší město. Bojovali jsme také o stejné podmínky pro oba týmy, například aby byly na stadionu dvě rovnocenné rozcvičovny, ne jenom jedna pro domácí. Podařilo se do arény dostat i kabiny pro B tým a tým žen, případně tým U19.

Když potom hodnotící komise obdržela a posuzovala tři nabídky, byl mezi nimi tak velký rozdíl, jak to bylo prezentováno?

Bylo to o několik tříd. Opravdu velký rozdíl. STRABAG a spol. pojali nejlépe i multifunkci, stadion bude v jejich podání opravdu připravený plnohodnotně sloužit různým účelům. Taky vypadá nejlíp ze všech tří nabídek – a navíc je jejich nabídka cenově nejnižší. Pan architekt Vymetálek už byl autorem jedné z předcházejících studií stadionu a designově pojal arénu se svým týmem a partnery v uskupení STRABAG opravdu impozantně, určitě směle naváže na tradici Salonu republiky.

Jak zásadní bylo to, že STRABAG, GEOSAN GROUP a D&D Elektromont chtějí zachovat Lízátka?

Vidím to tak, že Lízátka patří k Hradci. Dokonce probíhala i debata o tom, jestli by neměla být prohlášena za technickou památku, to už se nestihlo. Probíralo se, že by stačila nižší a s menším poloměrem, že by mohla kvůli ceně být rovná, ne šikmá. Nebo to, jestli vůbec má mít stadion stožárové osvětlení. Ve vítězném návrhu je nakonec repase stávajících Lízátek. Ta se jen zkrátí, aby optimálně osvětlovala hrací plochu. Kruhy zůstanou tak, jak jsou, což je podle mě geniální řešení.

Jakou roli měl a má klub v celém procesu výběru zhotovitele stadionu?

Investorem je město, to je tahounem všech jednání a procesů. Klub bude přes všechny multifunkce jistě hlavním uživatelem stadionu, navíc je klub vlastněný městem. I když se do budoucna podaří najít strategický partner, který do klubu majetkově vstoupí, předpokládám, že město si i kvůli mládežnické základně nějaký podíl ponechá. Klub by tedy měl provozovat minimálně sportovní část arény. Byli jsme v součinnosti s městem, poskytovali jsme veškeré podklady týkající se budoucího sportovního využití stadionu, společně jsme hledali argumenty, co v zadávacích podmínkách podržet, na čem naopak lpět nebudeme. Debatovali jsme o tom, co je potřeba, co není potřeba, ale věděli jsme, že jsme pod finančním tlakem na limitní cenu stadionu. Byli jsme rozumní, ne nenažraní, neprosazovali jsme přehnané a nepodstatné požadavky. Nechtěli jsme za každou cenu všechno, byla to diplomacie. Měli jsme pokoru, ale zároveň vysokou ambici k tomu, aby byl stadion na úrovni a měl co nejvyšší kvalitu.

Jak velkým tématem při tlaku na cenu byla kapacita? Původně se mluvilo o nějakých dvanácti tisících.

To byl původní návrh. Když se rozjelo tohle výběrové řízení, padaly varianty, že by stačilo pět, možná šest tisíc. Zlom nastal, když jsme dospěli k dohodě, že budeme chtít, aby stadion splňoval požadavky na pořádání mezinárodních zápasů. Kategorie UEFA 4 znamená minimální kapacitu osm tisíc, pak jsme bojovali o rozšiřitelnost. Dostali jsme se tedy cílově na devět tisíc tři sta.

Klub uspořádal během výběrového řízení akci Votroci sobě. Nakolik pomohla a co s ní bude dál?

Určitě pomohla. Byl to významný signál k vedení města i široké veřejnosti o tom, že zájem o nový stadion je veliký. V tuto chvíli je zaregistrováno přes osmnáct tisíc lidí, to je pro nás znamení, že nejde jen o zájem fanoušků, ale i příznivců a sympatizantů hradeckého fotbalu. Navíc vnímáme, že to není jen záležitost Hradce, ale celého regionu. A pokud jde o to, co bude s akcí dál, musíme vycházet z toho, kdy dojde k předání staveniště. V podmínkách jsme stanovili, že pokud proběhne do 30. 6. 2021, založí město transparentní účet a vyzveme účastníky k posílání přislíbených peněz. Na druhou stranu, i vzhledem k tomu, že od spuštění akce nám všem změnila život pandemie, výběr prostředků nejspíš necháme na dobrovolné bázi. To teď řešíme. Akce stále běží, noví zájemci se stále registrují a registrovat můžou.

Vy sám už teď po tolika letech nadějí a zklamání věříte, že nový stadion v Hradci stát bude?

Naprosto. Samozřejmě že nikdy nevíte, co se může stát – kdo by před rokem řekl, co s námi udělá COVID? Ale když nepřijde žádná taková naprosto mimořádná událost, aréna stát bude.

Co nás teď čeká z pohledu klubu?

Hlavní komunikace v průběhu stavby bude probíhat mezi uskupením stavebních firem kolem STRABAG a ARCADIS, tedy správcem stavby. Město bude vykonávat kontrolní činnost. A klub bude připravený jako konzultant k maximální součinnosti. Na stavbě se objeví spousta detailů, které je potřeba řešit, u toho budeme jako budoucí uživatel nápomocní. Stejně jako u hledání strategického partnera klubu, který je v dlouhodobých plánech města a jehož příchod je logicky podmíněný mimo jiné stavbou stadionu. Věřím, že klub s novou arénou přiláká silného strategického partnera s dlouhodobými záměry hrát v Hradci Králové stabilně důstojnou roli v nejvyšší soutěži.