Sám byl vynikajícím a velmi produktivním útočníkem, v úvodu svého působení v Hradci měl navíc velké štěstí na spoluhráče v ofenzivní řadě; Václav Slezák v ní nastupoval s Petrovickým, Valentou nebo Benešem, kteří mu šance připravovali s obdivuhodnou pravidelností. Pochopitelně byl u největšího meziválečného úspěchu hradeckého fotbalu – útok Petrovický, Slezák, Valenta, Šrůtek a Beneš odehrál v roce 1922 všechny zápasy Divize českého venkova ve stejném složení a dotáhl Votroky až do finále mistrovství ČSR proti Spartě. To sice skončilo porážkou 0:7, ale vzhledem k tomu, o kolik byla tehdy Praha proti zbytku republiky fotbalově napřed, by výhra Hradce byla téměř zázrakem.
O necelý rok později, 16. září 1923, se Slezákovi povedl husarský kousek, když v zápase proti Unionu Žižkov přispěl k vítězství Hradce 8:3 šesti přesnými zásahy. A na jaře 1924, když se v českém fotbale kluby začínaly dělit na profesionální a amatérské, na Žižkov přestoupil. Oblékl dres Viktorie, stal se profesionálem, ale v asociační lize v roce 1925 svou pověst střelce nepotvrdil. Liga se hrála jednokolově, každý tým v ní odehrál devět zápasů, z nich Slezák nastoupil do sedmi. Netrefil se ani jednou a na začátku roku 1926 požádal o reamaterizaci.
Žádost ležela na stolech úředníků dlouho, a tak se útočník vrátil do Hradce až v říjnu 1926. Obnovenou premiéru mezi Votroky absolvoval v derby proti Pardubicím, které skončilo divokým výsledkem 5:5. V dalších letech nastupoval převážně na místě středního útočníka, kde se stal pro mužstvo nepostradatelným. Střílel důležité góly a od roku 1928 vedl tým v roli kapitána.
V sobotu 22. srpna 1931 si mohl zapsat do deníčku další střeleckou kuriozitu. SK Hradec hostil populární Burianovu jedenáctku se samotným Králem komiků v bráně. Před ním v poli nastupoval výkvět ligových hráčů z pražských klubů, ti tvořili více než polovinu mužstva. Hosté tedy celkem očekávaně zvítězili 4:2, nicméně Slezák oblíbeného herce, který podal v bráně vynikající výkon, jednou prostřelil.
O dva roky později už stárnoucí střelec nastupoval střídavě v prvním týmu a za rezervu, fungoval jako zkušený mentor mladých spoluhráčů. V roce 1933 se s Hradcem rozloučil.
Mistři českého venkova z roku 1922.
Stojící zleva: Majetič, Koza, Hušák, Žabokrtský, Vlček, Balcar, Slezák.
Sedící zleva: Valenta, Petrovický, Reichert, Mácha, Bělohoubek.
Předchozí díly: