Legendy První republiky: VÁCLAV BÍNA

2. 1. 2021 | FC Hradec Králové

Ve dvacátých letech hrdinně ochraňoval bránu Votroků, během 2. světové války skrytý v odboji bránil Československo. Václav Bína byl výraznou postavou fotbalového Hradce, ale i významným vojákem, jednou z důležitých osobností východočeského odboje.

Sportovec byl odmalička. Rád hrál tenis, ale především fotbal. S ním Václav Bína začal ve Slavii Hradec Králové, od roku 1926 působil v obraně SK Hradec. Za něj poprvé nastoupil 28. listopadu 1926, byla z toho domácí remíza 3:3 s Náchodem. V letech 1927–1929 prožíval v dresu Votroků nejlepší období, když coby tvrdý a nesmlouvavý zadák tvořil neprostupnou obrannou dvojici s Balcarem, případně Chloupkem. Poté začal nastupovat nepravidelně, což měla na svědomí jeho mimofotbalová kariéra.

Bína se totiž už po absolvování gymnázia v Hradci stal vojákem z povolání. Prošel posádkami mimo jiné v Domažlicích, Vysokém Mýtě, Novém Městě nad Metují, Těchoníně nebo Žamberku – tam byl dokonce velitelem posádky. Každé převelení dál od Hradce mu ubíralo čas, který mohl trávit s Votroky na hřišti u Orlice. Proto například v roce 1930 odehrál za A tým pouze 23 zápasů z dvaačtyřiceti. Od května 1933 do dubna 1934 ho ze hry vyřadilo zranění, přesto se ještě v létě 1934 podílel na postupu do Divize českého venkova – a v ní na podzim odehrál ještě dva zápasy. Potom ještě krátce nastupoval za SK Nové Město nad Metují, pak se definitivně oddal službě vlasti.

Hned po začátku 2. světové války se zapojil do protinacistického odboje, exilová vláda v Londýně ho schválila jako vojenského velitele na Novoměstsku. Zajišťoval rádiový kontakt s Anglií, organizoval letecké shozy zbraní určených pro místní podzemní organizace. Válku přežil, ale protože spolupracoval se Západem, vděku se mu po nástupu komunistické moci nedostalo. V padesátých letech byl degradován, nějakou dobu i vězněn v nechvalně proslulém Domečku pod Loretou. V žaláři se setkal i s generálem Heliodorem Píkou.

Z vězení byl propuštěn, neustále však měl v patách agenty StB. Pracovat směl nanejvýš jako zedník, tím se živil ve službách Památkového úřadu v Novém Městě nad Metují, později v České Skalici a Trutnově. Až v roce 1990 se dočkal rehabilitace, povýšení ze své někdejší hodnosti štábního kapitána na plukovníka, a vyznamenání. O dva roky později, 18. července 1992, podlehl vleklým zdravotním potížím.

Text vznikl ve spolupráci se serverem www.sportpodbilouvezi.cz